Wikipedista:Krystof.karel/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Komunikace v kyberprostoru je takový typ interpersonální komunikace, jejímž hlavním atributem je nepřímý kontakt. Může probíhat mezi dvěma individui i masově. Je spjata s příchodem internetu, může probíhat prostřednictvím emailu, chatu nebo různých diskuzí. Přináší s sebou mnohé nevýhody - umožňuje vytvářet falešné identity, klamat svůj protějšek nebo manipulovat. Sociolog Elihu Katz formuloval tento problém takto: “Psát na klávesnici neznamená být člověkem, být v kyberprostoru neznamená být reálný. Všechno je to jen předstírání a odcizení a ubohá náhražka reality.”[1] V rozporu s tímto tvrzením je výzkum z let 1995-2000, který ukázal, že virtuální komunikace naopak poskytuje nové možnosti, jak se dohodnout na reálné interakci, což má za následek vyšší frekvenci telefonátů, ale i osobních schůzek.[2]

Navzdory nesporným výhodám, které virtuální komunikace poskytuje, míněno teď především časovou úsporu, pro většinu formálních (obchodní jednání) i neformálních (rodinná oslava) setkání se stále upřednostňuje fyzická interakce. Tento jev byl pojmenován naléhavou potřebou fyzické blízkosti[3] , jelikož ta poskytuje o druhých mnohem více informací. Podle sociologů Deidreho Bodena a Harveyho Molotcha nám fyzická přítomnost umožňuje přístup k té části těla, která ,nikdy nelže’, totiž k očím, ,oknům do duše’.[4]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

- může spojit lidi, kteří nemají možnost se setkat osobně,

- potenciál lepší domluvy na osobním setkání,

- pomáhá navázat sociální kontakt lidem, kteří jsou v reálném životě stigmatizováni,

- anonymita brání vzniku předsudků, škatulkování na základě vzhledu, genderu, etnicity či sociálního postavení, a zaměřuje se tak na obsah sdělení,

- pro mnohé je jediným kanálem, kde se dokážou vyjadřovat skutečně svobodně

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

- komunikace je nepřímá, nemůžeme tak nic vyvodit z mimiky, gest, tónu hlasu nebo očního kontaktu,

- identita může být falešná a existuje jen málo vodítek k tomu ji poznat,

- snižuje potřebu navazovat reálné kontakty,

- možnost nežádoucích střetů (pedofilové x děti),

- poskytuje prostor např. pro těžko odhalitelné bankovní podvody, partnerskou nevěru, znásilnění apod.

Příklad komunikace v kyberprostoru[editovat | editovat zdroj]

V tomto příběhu vystupuje dvacetiletá Zuzana z Prahy, která je ve skutečnosti Marek. Markovi je čtyřicet let, je nezaměstnaný, nepříliš pohledný, inteligenčně zaostalý a žije v Jihlavě. Druhá postava je Petr, kterému je dvacet dva let a žije ve vesničce poblíž Prahy. Ve skutečnosti se jedná o pětatřicetiletého manažera, pracujícího a žijícího v Liberci. Jediný fakt, který uvádí správně, je jeho jméno. Je nasnadě říci, že Petr je sňatkový podvodník. Svou poslední oběť obral o majetek v hodnotě dvou milionů korun, nejedná se tedy o malou částku. Už několik let získává peníze díky své zajeté praxi. Okrádá mladé, naivní a důvěřivé muže, většinou čerstvě po rozchodu, na internetových seznamkách, kde se pokaždé registruje jako někdo jiný. Použít fotografie z fotobanky nebo jiného zdroje pro něho není velká obtíž. Marek a Petr si vybrali stejnou seznamku. Marek se tedy registroval pod jménem Zuzana a na profil umístil fotografii neznámé modelky, která vyhrála Miss Vysočina před mnoha lety. Petr si zase na profil umístil informace o dokonalém mladém muži. Navíc je pohledný, studuje perspektivní obor na dobré škole. Jeho studijní výsledky jsou vzorové. Jednoho večera se Marek a Petr sejdou u počítače, každý ve svém bezpečném prostoru. Přeneseme se do světa internetu a dané seznamky a budeme nyní oba aktéry nazývat jmény, které mají na profilech. Jako první napíše Zuzana Petrovi. Dají se do řeči. Jejich komunikace nakonec pokračuje po dobu mnoha dní. Zjistí, že si velice dobře rozumí. Zuzana alias Marek je pořád věrná svému plánu vytáhnout z Petra co nejvíce peněz. Petr zase čeká na svou příležitost vyprávět Zuzaně příběh, ve kterém se zmíní, že je do ní zamilovaný a chce si ji vzít. Potom uteče i s penězi. Nechme stranou, jak celý příběh skončí. Jen si uvědomme, že Petr žil pořád v domnění, že Zuzana je někdo jiný a opačně.Každý z nich věří imaginární osobě na druhé straně sítě. Zároveň ale oba mají svůj plán.

Schéma[editovat | editovat zdroj]

Obecné schéma komunikačního aktu v kyberprostoru[5]

20070101obecne schema.jpg

Legenda k obrázku:

OA – osobnostní proměnné osoby A

ZA – záměr osoby A

TA – transformátor osoby A jeho záměru na sdělení

TAS – virtuálně transformovaná osoba A a její sdělení

TBS – virtuálně transformovaná osoba B, k níž sdělení směřuje

KP – komunikační prostředí kyberprostoru

RV – rušivé vlivy

TB – transformátor, jímž osoba B přijímá a chápe sdělení

ÚB – účinek na osobu B

OB – osobnostní proměnné osoby B

RP – reakce osoby B poté co byla vystavena zprávě osoby A

ZV – zpětná vazba, ta část reakce osoby B, která se vrací osobě A

  1. GIDDENS, Anthony. Praha: Argo, 2013. 1052 s. ISBN 978-80--257-0807-1. S. 258. 
  2. GIDDENS, Anthony. Praha: Argo, 2013. 1052 s. ISBN 978-80--257-0807-1. S. 260. 
  3. GIDDENS, Anthony. Praha: Argo, 2013. 1052 s. ISBN 978-80--257-0807-1. S. 260. 
  4. GIDDENS, Anthony. Praha: Argo, 2013. 1052 s. ISBN 978-80--257-0807-1. S. 260. 
  5. FALTÝNEK, Lukáš. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online.