Wikipedista:Karolina Prague/Pískoviště

Tradiční čínská medicína (TČM, znak ve zjednodušené čínštině : 中醫; v tradiční čínštině 中醫 , pinyin: Zhōngyī) je typ tradiční medicíny pocházející z Číny. Je založená na více než 3000 letech lékařské praxe. (1) (1) Čerpá z více než 3000 let živé a nepřerušené tradice i praxe včetně 2000 let dochovaného písemnictví. Nejedná se však o historizující obor nýbrž v moderní době zkoumané postupy kodifikované normami ISO [1](viz TC/249) a jehož diagnostické syndromy jsou zahrnuty do mezinárodní klasifikace nemocí [2](viz 11.ICD)

Zahrnuje různé formy bylinné medicíny a dietetiky (zhongyao) (2)[3], akupunkturu (zhenjiu) [4], akupresuru, masáže (tui na) [5], moxování [6], baňkování, dechových a fyzických cvičení (qi-gong, tai-ji quan atd)) [7]. Principy jsou popsány v různých knihách. Oficiálně ji uznává i WHO https://www.evidencebasedacupuncture.org/who-official-position/

V posledních desetiletích ji ovlivnila i moderní západní medicína a naopak, západní medicína se v některých zemích inspiruje u čínské a využívá její metody (akupunkturu, masáže, cvičení i dietetiku a fytoterapii aj). V současné době probíhá mnoho zahraničních studií prokazujících účinnost těchto postupů [8].

Tradiční čínská medicína je disciplína s několika tisíciletou tradicí a vlastní filosofií i diagnostikou a léčbou vycházející z historického písemnictví a zkušeností s nejrůznějšími nemocemi svého regionu Číny. Představuje nadčasový systém léčení ověřený na stovkách generací, založený na taoistické filozofii rovnováhy dvou protichůdných principů jin a jang. Je hojně používána v Číně a v Asii, kde je po tisíciletí standardním lékařským systémem a v současné době integrována do zdravotnických systémů daných zemí. Je populární i na celém světě (kde je označována i jako součást alternativní medicíny). Má celostní (holistický) pohled na lidský organismus – léčí tělesné neduhy, emoční i psychické problémy, protože vše vnímá jako jeden celek. Je založena na harmonii člověka s přírodou a sepětí všeho se vším.

Používá se po celém světě. Tradiční čínské lékařství je oblíbenou metodou v řadě vyspělých zemí jako je USA, Švýcarsko, Německo, Austrálie, Portugalsko, Brazílie, Argentina, Rusko, Japonsko a řada dalších. Funguje v řadě států v Asii - Singapur, Korea, Thajsko, Indonésie Malajsie atd. Tradiční čínská medicína je praktikována více než 300 tisíci lékaři a praktiky TČM ve více než 140 zemích světa. Přes 2,5 miliardy lidí na celém světě důvěřuje v účinnost a bezpečnost tradiční čínské medicíny a využívá ji.

Základní charakteristika

Tradiční čínská medicína (TČM, TCM) uplatňuje metodu analýzy a syntézy, zkoumání vnitřního systému lidského těla a vzájemných vztahů jeho částí na makro-úrovni a aplikuje toto poznání k léčbě a prevenci chorob a udržení zdraví v návaznosti na okolí a podle principů odpozorovaných z přírody. TCM je komplexní systém založený na taoistické filosofii harmonie dvou protikladných principů jin a jang (např. ženský a mužský princip) , které se dále rozrůznily na pět hybatelů neboli živlů / elementů (dřevo, oheň, země, kov, voda). Zahrnuje i znalosti o proudění životní energie a krve v těle včetně systému meridiánů lidského těla a jejich bodů. [6]

Používá širokou škálu léčebných prostředků jako například (akupunkturuakupunktura neboli stimulace důležitých bodů lidského těla prostřednictvím jehel nebo magnetů, semínek, ladiček, baněk, slabého elektrického proudu apod. případně vlastními prsty (masáže tuina). Ještě důležitější součástí TČM je fytoterapie [9](bylinná léčba) organicky propojená s dietetikou (úprava stravy) a také cvičení (qiqong, taijiquan apod). Moxování se používá pro nahřívání těchto reflexních bodů pelyňkem. Má komplexní, celostní a systémový přístup k člověku a lidskému tělu. Zapojuje do léčby těla i psychiku a vlastní iniciativu pacienta ke změně, které jsou potřebné pro trvalé udržení zdraví. V ideálním případě se jedná o životní styl v souladu s přírodou.

Čínská medicína je charakterizovaná holistickým přístupem [10], bere tedy v potaz jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém.

Základní pojmy

Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného systému navzájem se široce ovlivňujících orgánů jsou taoistické principy energie čchi [11], principy jin a jang a učení o pěti prvcích [12], které nalézáme v čínské filosofii taoismu i , ze které vychází i jiné tradiční čínské obory jako je zemědělství, architektura, astrologie atd..

Čchi Jedním ze základních pojmů tradiční čínské medicíny je životní síla, vitální energie (čchi nebo qi), která cirkuluje po těle drahami, nazývanými meridiány, které jsou spojené s tělesnými orgány a dodávají jim energii. Koncepce těla a nemoci v TCM odráží jeho starodávný původ a jeho důraz na dynamické procesy nad materiálovou strukturou, podobně jako evropská humorální teorie. Dobré dorozumění těmto pojmům je klíčové, i když pro evropany může být obtížné. Jedná o odlišný styl myšlení s důrazem na neustálou změnu a dynamickou rovnováhu.

Jin a jang Podle modelu archetypálních pólů v taoismu jin odpovídá celistvosti, sjednocování, spolupracující aktivitě. Naproti tomu jang se vztahuje k agresivní, rozpínavé, soutěživé aktivitě. Akce jinu si je vědoma okolního prostředí, akce jangu si je vědoma sama sebe. Lze mluvit o eko-akci a ego-akci. Přeneseně se tyto dva druhy aktivit úzce vztahují ke dvěma druhům poznání, nebo ke dvěma stavům vědomí, které se vyprofilovaly jako charakteristické vlastnosti lidské mysli. Obvykle se mluví o intuici a racionalitě a tradičně se spojují s náboženstvím či mystikou a s vědou. Racionální myšlení a intuitivní vhled jsou navzájem se doplňující způsoby fungování lidské mysli. Racionální myšlení je přímočaré, soustředěné a analytické, jehož funkcí je rozlišovat, měřit a kategorizovat. Intuitivní poznání je oproti tomu založeno na přímém zážitku reality, která pramení z rozšířeného stavu vědomí. Proto je syntetizující, holistické a nelineární. Z toho vzniká rámec pro zkoumání kulturních hodnot a přístupů. Ženský jin je tedy zdrženlivý, citlivý, spolupracující, intuitivní, syntetizující. Mužský jang je dobyvačný, expanzivní, agresivní, soutěživý, racionální a analytický.

Historický vývoj [13]

Doktríny čínské medicíny jsou zakořeněny v knihách jako je Vnitřní kánon Žlutého císaře, který byl jedním z panovníků a Pojednání o studených škodách, stejně jako v kosmologických pojmech, jako je princip jinu a jangu a pěti elementů.

Na počátku čínské medicíny stále trojice císařů: Fu-si, Šen-nung a Chuang-ti, kterému je připisováno základní dílo čínské medicíny Chuang-ti nej-ťing. Chuang-ti nej-ťing pochází z 2. nebo 1. století př. n. l., to jest z raného chanského období, text se stabilizoval v 8. století.

Stopy terapeutických aktivit v Číně se vyskytují také v dynastii Shang (14.-11. století př.n.l.). Jejich popisy na kostech a krunýřích želv se týkají nemocí, které postihly královskou rodinu Shang: oční poruchy, zubní bolesti, nafouklé břicho atd. Podle přehledu z roku 2006 "Dokumentace čínské materia medicae" pochází z roku 1100 př.nl, kdy byly poprvé popsána desítky bylinných léčiv. Koncem 16. století ale dosáhl zdokumentovaný počet léčiv téměř 1900. Do konce 20. století dosáhly zveřejněné záznamy čínských bylin už 12 800 léků.  

Kompendium Materia Medica je farmaceutický text napsaný Li Shizhen (1518-1593 nl) během dynastie Ming v Číně. Toto vydání bylo vydáno v roce 1593.

Zásadním spisem je Vnitřní kánon Žlutého císaře (Huang Di Nei Jing) (vladaře, který panoval v letech 2697–2598 nebo 2674–2575 př. n. l, podřídil si různé kmeny a založil první čínský stát; měl 25 synů, z nichž 14 se stalo předky význačných klanů a rodů) nejstarší přijatá práce čínské lékařské teorie, byl sestaven kolem prvního století př. n.l. na základě kratších textů z různých lékařských linií. Je napsaný formou dialogů mezi legendárním Žlutým císařem a jeho ministry. Nabízí vysvětlení vztahu mezi člověkem, jeho prostředím a kosmem, obsahem těla, životní vitalitou a patologií, různými symptomy nemoci a návody, jak učinit diagnostická a léčebná rozhodnutí ve světle všech těchto faktorů.

Na rozdíl od dřívějších textů, jako jsou Recepty pro padesát dva nemoci, které byly v 70. letech vykopány z hrobky, která byla zapečetěna v roce 168 př.nl, Vnitřní kánon odmítl vliv duchů a použití kouzel. Byla to také jedna z prvních knih, ve které jsou kosmologické doktríny yin a yang a pěti elementů přeneseny do zralé syntézy.

Kamenné a kostní jehly nalezené ve starobylých hrobkách vedly vědce Josepha Needhama ke spekulacím, že za dynastii Shang mohla být prováděna i akupunktura - ve smyslu použití kovových jehel k léčbě nemocí tím, že stimuluje specifické reflexní body podél cirkulačních kanálů ("meridiány") v souladu s teoriemi souvisejícími s cirkulací čchi (životní síly) a uvolnění blokád v těle, aby životní síla opět zásobovala orgány. Nejstarší důkaz o akupunktuře v tomto smyslu se datuje do druhého nebo prvního století před naším letopočtem.

Od padesátých let 20. století byly tyto metody léčby v Čínské lidové republice standardizovány, včetně začlenění do moderních pojmů anatomie a patologie. V padesátých letech podporovala čínská vláda systematizovanou formu TČM.

Filozofické pozadí [14]

Tradiční čínská medicína (TCM) je široká škála různých léčebných postupů, které sdílejí společné koncepce, které byly vyvinuty v Číně a jsou založeny na tradici dlouhé více než 3000 let. Zahrnuje různé formy bylinné medicíny, akupunktury, masáže (tui na), cvičení (qi gong) a dietetiku.

Filozofie je založena na teorii jinu a jangu a pěti elementů (voda, oheň země dřevo a kov).

Jin a jang jsou symboly pro rovnováhu. Podle tradiční čínské medicíny je dobré zdraví dosaženo rovnováhou mezi jinem a jangem v lidském těle.

Jin a Jang jsou starověké čínské koncepty. Lze je vysledovat do dynastie Shang (1600-1100 př. n.l). Představují dva abstraktní a komplementární /duální aspekty, které mohou být použity na každý jev ve vesmíru. Prvotní analogie pro tyto aspekty jsou slunce (jang) a měsíc (jin).] Další běžné alegorie protikladů jin a jang jsou voda a oheň, nebo mužský a ženský rod, umístění uvnitř a vně, teplota horko a chlad, směr nahoře a dole, nebo stupně vlhkosti sucho a vlhko, nebo protiklady plus a minus.

Pojmy duality jin a jang jsou použitelné i pro lidské tělo; například horní část těla a zadní část jsou jangová, zatímco dolní a přední část těla je považováno za jinové. Jin a jang charakteristika se vztahuje i na různé tělesné funkce a symptomy onemocnění (např. symptomy/ pocity chladu nebo horka se označují za symptomy jin nebo jang). Jin a jang těla jsou tedy označeny jako jevy, jejichž nedostatek nebo nadbytek přichází s charakteristickými kombinacemi symptomů:

• Yinová prázdnota (také nazývaná "prázdnota či nedostatek chladu"): pocity tepla, možné pocení v noci, nespavost, suchý hltan, sucho v ústech, tmavá moč a jemný a rychlý puls.

• Jangová prázdnota ("prázdnota či nedostatek tepla"): odpor vůči chladu, studené končetiny, světlá pleť, průjem, bledý a zvětšený jazyk a slabý, pomalý a jemný puls.

TČM rovněž identifikuje léky, většinou byliny, u nichž bylo tisíciletou zkušenosti odpozorováno a prověřeno, že léčí určité specifické kombinace symptomů, tedy posiluje jin a jang (chlad nebo horkost v těle).

Léčebné metody

Mezi metody běžně užívané léčby patří zásady správného stravování (čínská dietetika) a specifický umírněný životní styl vedoucí k dlouhověkosti, cvičení (čchi-kung), dále masáže (např. tuina), akupresura, akupunktura, moxování, baňkování, podávání bylin (fytoterapie) . Používá se asi 13 000 druhů bylin.

Diagnostika [15]

Zatímco zdraví je vnímáno jako harmonická interakce těchto elementů (vody, ohně, země, dřeva a kovu) a vnějšího světa, nemoc je interpretována jako disharmonie v těle vůči okolnímu prostředí, případně nahromadění či nedostatek životní energie v určitých orgánech.

Diagnostika TČM je zaměřena na vysledování symptomů a základní disharmonie mezi orgány v těle, na měření několika druhů krevního pulsu, kontroly stavu jazyka, kůže a očí a z ní stavu orgánů (jater, ledvin, plic, sleziny, srdce a dalších) . Pracuje také se stravovacími a spánkovými návyky člověka a doporučuje vhodnou změnu jídelníčku zapojením či vynecháním určitých potravin, pro podporu oslabených orgánů a návratu těla do rovnováhy a ke zlepšení zdraví.

Prohlídka se zaměřuje na obličej a zejména jazyk, včetně analýzy jeho velikosti, tvaru, napětí, barvy a povlaku a nepřítomnosti nebo přítomnosti značek zubů kolem okraje, ale také očí, stav pleti a kůže, vlasů, nehtů, případné kruhy pod očima aj.

Dotazování se zaměřuje na různé otázky týkající se pravidelných aktivit, závažnosti nebo jiných charakteristických rysů: zimnice nebo horečka, míra pocení nebo převažující chuťi k jídlu (sladké, slané pálivé, hořské apod), pocitu žízně, různých potíží například s močením, případné bolesti, spánku, síly menstruace apod.

Hmatem se diagnostikuje několik druhů a síly pulsu, nebo případné bolesti těla (břicha aj).

Vyšetření jazyka a pulzu patří mezi hlavní diagnostické metody TČM. Některé oblasti jazyka odpovídají různým orgánům. Rýhy v určitých částech jazyka mohou signalizovat problémy se srdcem, ledvinami, játry apod. (podle tzv. mapy reflexních zón orgánů)

Impulsní palpace zahrnuje měření pulzu jak na povrchové, tak na hluboké úrovni na třech různých místech tepny u zápěstí (Cun, Guan, Chi, umístěné dva prsty za zápěstím, jeden prst za zápěstím a přímo na záhybu zápěstí) obou paží, celkem tedy zjišťují stav dvanácti druhů pulsů, které mají souvislost se stavem vnitřních orgánů. Pulz se zkoumá na několik charakteristik, včetně rytmu, síly a objemu, a má různé vlastnosti - " silný/ slabý, pomalý či rychlý apod" . Každá z těchto vlastností naznačuje určitý zdravotní stav.

Správná výuka diagnostiky může trvat i několik let a vyžaduje praxi i mnoho znalostí.

Nemoci, které TCM léčí

TCM je úspěšná ve zlepšování příznaků a kvality života pacientů s chronickými chorobami a snižování spotřeby i dávkování léků západní medicíny a tím pádem i snižování nákladů na jejich léčbu. (viz WHO)

* Chronické nemoci – častá nachlazení či infekce dýchacích cest, chronické kašle a rýmy angíny, různé alergie, astma, poruchy imunity, studené končetiny, vyčerpanost a únavový syndrom, sterilita, diabetes, borelioza

* Dlouhodobé záněty – močové cesty, ledviny (ledvinová kolika), žlučník, gynekologické nemoci - vaginální infekce, cysty, záněty prostaty, jater apod., záněty spojivek

* kožní choroby – lupénka, akné, vyrážky, ekzémy, chronické plísňové infekce

* bolesti kloubů, zad, natržené svaly, svalové křeče, problémy pohybového aparátu, ostruha paty, natržené achillovy šlachy, zranění bederní páteře

* nervy – nervový třes, zánět trojklanného nervu, deprese, emocionální rozladěnost, nespavost, roztroušená skleróza, epilepsie, maniodepresivita psychosomatické potíže aj

* migrény, bolesti hlavy a šíje, vysoký krevní tlak,

* vnitřní orgány (bolesti břicha, nemoci ledvin, játer, slinivky, srdce, žaludku a střev - zažívací problémy [16], hyperfunkce štítné žlázy, aj)

* zrak, poruchy vidění a ochabování zraku, šeroslepost, glaukom, záněty spojivek atd.

LIdé, kteří nenašli u západní medicíny pomoc, a také chtějí, aby se jim lékař více věnoval, vysvětlil mu co se v jeho těle odehrává, a choval se k nim důstojně, nacházejí cestu ve východních přístupech nebo vyhledají některou z „alternativních forem léčby“, které ukazují možnost převzetí odpovědnosti za své zdraví a možnost práce na svém těle i duchu i přírodní bylinné metody léčby bez vedlejších účinků chemických léků. Lidé trpící chronickými dlouhotrvajícími nemocemi se čím dál více obracejí k nekonvenčním diagnostickým a léčebným metodám. Touží po úspěšné léčbě bez vedlejších účinků.“ (V ČR tak společnost reaguje na fenomén, který byl v západním kapitalistickém světě přítomen a diskutován již zhruba čtyři desetiletí.)

Čínská medicína ve světě

Tradiční čínské lékařství je oblíbenou metodou v řadě vyspělých zemí jako je USA, Švýcarsko, Německo, Austrálie, Portugalsko, Brazílie, Argentina, Rusko, Japonsko a řada dalších. Funguje v řadě států v Asii - Singapur, Korea, Hong Kong, Taiwan, Thajsko, Indonésie Malajsie atd. Tradiční čínská medicína je praktikována více než 300 tisíci lékaři a praktiky TČM ve více než 140 zemích světa. Přes 2,5 miliardy lidí na celém světě důvěřuje v účinnost a bezpečnost tradiční čínské medicíny a využívá ji.

V Austrálii se stala čínská medicína široce využívanou formou zdravotní péče. Podle vládních výzkumů jí v roce 2000 využilo 42 procent Australanů, kteří utratili 2,3 miliard australských dolarů (v přepočtu 46 miliard korun) za alternativní terapie včetně čínské medicíny, což bylo o 62 % více oproti roku 1993. Podobná zjištění o nárůstu popularity byla zaznamenána v USA a Velké Británii. Podle serveru BBC utratí Britové ročně za akupunkturu a další reflexivní metody kolem 130 milionů liber.8 (Lidové noviny 9.11.2004 str.26,autor: sli)

Výzkum, studie, univerzity, kliniky

Volker Scheid, který se věnuje post-doktorskému výzkumu historie medicíny na University of London, uveřejnil v časopise Lancet v roce 1999 článek Globalizace čínské medicíny . Získal doktorát z lékařské antropologie na Cambridge university v Británii a studoval čínskou medicínu v Británii a Číně. Uvádí, že tradiční čínská medicína je v Číně zcela institucionalizovaná a vládou podporovaná součást systému čínské zdravotní péče se stejným právním statusem, jaký tam má západní biomedicína34. TČM zaujímá asi 40% veškerých zdravotních služeb v Číně. Stejně jako biomedicína je především provozována v nemocnicích. Kromě 3000 nemocnic s výhradně TČM jsou zde další nemocnici, z nichž v 95% je provozována západní medicína, a vedle sebe jsou oddělení čínské medicíny a ambulantní péče. V Číně také funguje stupeň integrace mezi čínskou a západní medicínou. Například v Šanghajské nemocnici specializované na případy s rakovinou má kolem sebe pacient multidisciplinární team a je léčen zároveň ozařováním, západními léky a tradičními bylinnými směsmi.

Ve všech větších a lidnatějších zemích, jako je Rusko, USA, Austrálie, nebo Čína je výuka čínské medicíny přísně institucionalizovaná a mají speciální vysokoškolské instituce. (Těžko si představit, že by se tyto země shodly na tom, že budou na kvůli pochybné šarlatánské nauce budovat univerzitní výuku. Je otázkou, proč u nás k institucionalizaci ještě nedošlo)

V roce 1991 byla otevřena nemocnice TČM v Koetzing, v Něměcku . Britští všeobecní lékaři uzavírají čím dál více smluv za provádění akupunktury, veřejné zdravotní pojišťovny v Německu běžně proplácejí lékařům náklady na ošetření akupunkturou poskytované vyškolenými lékaři. Ve Francii je akupunktura široce akceptovanou součástí poskytování lékařské péče. V Británii nabízí několik univerzit akademické tituly po absolvování studia čínské medicíny a kurzy TČM jsou začleňovány do studijního programu na lékařských fakultách po Evropě (z našeho pohledu západní). Nejstarší Pekingská lékárna Tong Ren Tang, založená v 17.století, otevřela v roce 1995 svou pobočku v centru Londýna. Řada nemocnic a klinik v USA nabízí hodiny tchaj-ťi čchuan nebo čchi-kungu jako součást svých zdravotních programů

V roce 1993 byla ve Spojených státech založena UCLA Center for East-West Medicine [17], kde se používá k léčbě tradiční čínská a integrativní medicína [18]. V roce 1998 Národní instituty zdraví v rámci Úřadu pro zdraví a lidský založily Národní centrum pro komplementární a alternativní medicínu s misí definovat skrze vědecký výzkum použitelnost a bezpečnost alternativní medicíny včetně tradiční čínské a jejich roli při zlepšování zdraví a zdravotní péče” National Center for Complementary and Alternative Medicine, 2014, http://nccam.nih.gov/. V roce 2007 byl australskou vládou založen National Institute of Complementary Medicine při University of Western Sydney s vědeckým zaměřením na Čínskou medicínu pomocí laboratorní analýzy, klinických testů a přenosem do praxe. WHO traditional medicine strategy: 2014–2023,http://www.who.int/medicines/publications/traditional/trm_strategy14_23/en/

Západní farmaceutické koncerny si uvědomují hodnotu tradičních medicín a zaměstnávají teamy vědců v řadě oblastí světa, aby získaly poznatky a vědomosti od tradičních léčitelů. Aktivní léčivé látky ve většině moderních léků byly objeveny právě v rostlinách a částečně. Západní medicína v současnosti striktně aplikuje vědeckou metodu na tradiční bylinné léčebné prostředky, a verifikuje jejich efekt a účinky.

BBC referuje o výzkumu bylin používaných v tradiční čínské medicíně po tisíce let a jejich využití v moderní medicíně, například i pro léčbu rakoviny."[19]

Probíhá obsahová analýza a systematický výzkum efektivity Tradiční čínské medicíny

Filosofové a sociologové k alternativní a čínské medicíně

Jedním z hlavních důvodů obtížného chápání systému čínské medicíny je i obrovský rozdíl ve struktuře jazyka a z pohledu Evropana užívání poetických výrazů, které působí „nedostatečně vědecky“. I zde se projevuje střet odlišných symbolů. Pole evidence-based medicíny lze pak vnímat jako místo, kde se lze dorozumět, kde se západní medicína přesvědčuje o účincích a fungování TČM.

Krize ve vědě i společnosti vyplývá ze skutečnosti, že současný svět již nelze chápat skrze původní mechanistický pohled na svět, který nám dala karteziánsko-newtonovské věda. Žijeme v globálně propojeném světě, kdy všechny biologické, psychické, sociální i ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé a lidé mají prostředky, jak si to uvědomit a jak to pocítit. Pro popis takového světa je třeba komplexního, „holistického“ úhlu pohledu, který karteziánský svět nedává. „Je zapotřebí nové vize reality, nového paradigmatu, základní změny v myšlení, vnímání, hodnotách a přesunu od mechanistickému k holistickému vnímání světa ve všech oblastech. Používají se také termíny alternativní(jiná než je hlavní proud v dané zemi), komplementární(doplňková), holistická(celostní), integrativní medicína(slučující více přístupů).

Již od konce 60. let se v západní sociologii a filosofii medicíny objevují kritické výhrady k negativním důsledkům moderní lékařské technologie, hlavně k tomu, že produkuje extrémní závislost moderního člověka na expertním vědění a odcizuje jej schopnosti pečovat o sebe a rozumět vlastnímu zdraví. Křížová, Eva: Je alternativní medicína pouze negativním ohrožením pro pacienty? Bulletin Sdružení praktických lékařů ČR, 3/2000 str.34-35 .

„Upřednostňování čínských léčebných praktik a prostředků vzešlo z trendů, které uvedli do pohybu Američané v 60. letech. Zarnovalo zpochybnění zavedených náboženských tradic a systémové autority biomedicíny, které vedlo k hledání alternativních modelů, především v textech a u učitelů z Číny, Indie a Japonska. Na pozadí obratu k Východu byla idea vědomého svobodného a sebezodpovědného jedince. (Barnes, L.L.: Multiple Meanings of Chinese Healing in the United States. In:Religion and Healing in America. Oxford university press, New York 2005, str. 314-315)

Sociologická studie zaměřená na komplementární a alternativní medicínu, na které spolupracovali I. Coulter ze Southern California University of Health Sciences a E. Willis17 z La Trobe University ve Wodonga, v Austrálii, zkoumá příčiny rostoucího zájmu společnosti o alternativní léčebné metody. Hlavní důvody zájmu o alternativní/komplementární i čínskou medicínu v celkové změně společnosti, kterou lze spatřovat ve zklamání z industrialismu, nežádoucím následkům přetechnoloizované doby a příklonu k přirozeným formám léčby. Zmiňují rostoucí užívání komplementární medicíny v industrializovaných „rozvinutých zemích". Jak uvádí jejich studie, v Austrálii se stala alternativní medicína široce využívanou formou zdravotní péče. Podle vládních výzkumů jí využilo v roce 2000 42 % Australanů, kteří utratili 2,3 bilionů australských dolarů za alternativní terapie, o 62 % více oproti roku 1993. Podobná zjištění byla zaznamenána v USA a Velké Británii. 57 % respondentů využívajících alternativní medicíny uvádí, že se svým lékařem nehovoří o tom, že využívají alternativní medicínu.

V této fázi lidské historie označované jako éra postmoderny vysvětluje nárůst zájmu o alternativní medicínu včetně čínské, že tím, jak se urychluje sociální změna, včetně globalizace, klesá víra ve schopnosti vědy a techniky (včetně medicíny) vyřešit problémy života. Roste počet ekologických hnutí i jednotlivců, kteří dávají přednost přírodnímu a ne-farmakologickému řešení problému, i u svého zdraví.

O zZnovu objevení nekonvenčních přírodních léčebných „stylů“ v západní Evropě v posledních dvaceti letech píše i (Eisenberg 1993, Fischer and Ward 1994)

Atraktivita alternativní i čínské medicíny je interpretována jako důsledek postmoderní organizace zdravotní péče, včetně silnějšího důrazu na „produkty“, které jsou šity na míru potřebám konzumenta, zatímco modernismus, včetně biomedicíny, zklamal pacienty a odcizil se jim (Bakx 1991)21

Giddens (1994) tvrdí, že zájem pacientů o nekonvenční medicínu odpovídá konceptu reflexivní moderny, protože znalosti expertů (lékařů) se staly čím dál více provizorní a nestálé. Zároveň je pro pacienty jednodušší, aby se stali sami experty, protože informace o jejich nemocech a možnostech léčby jsou snadno k dispozici. Pacienti se tedy stávají experty na své vlastní zdraví a rozhodují o své léčbě na základě aktivní důvěry (Giddens 1994:132).

Jenny-Ann Brodin a Rickard Danell ve švédské studii „Spiritualised medicine?“ z katedry sociologie na Umea University sjednocují výsledky amerických i evropských studií komplementární a alternativní medicíny. Výzkum dokládá, že jsou stále více známé a často užívané celou populací. V USA vzrostlo užívání šestnácti způsobů této léčebné terapie, včetně tradiční čínské medicíny ze 34 % v roce 1993 na 42 % v roce 2000. Podobné změny byly zaznamenány v Evropě. Sociologický výzkum ukazuje, že řada terapeutických metod se dostala do společenského povědomí a získala uznání, z okrajových se integrovaly do konvenční medicíny a veřejného zdravotního systému. (Eklöf 2003, Jütte, Eklöf a Nelson 2001)

Goldstein zjišťuje, že hlavním důvodem, proč se i evropští či američtí lékaři obracejí k nekonvenční medicíně, je spiritualita. Věnují více času svým pacientům a vydělávají výrazně méně peněz než jejich kolegové (Goldstein a kol. 1988), (Wolpe 1990) a poukazují na nedostatky diskurzu lékařského ortodoxního stanoviska.

Britská lékařská asociace zareagovala na rostoucí kritiku biomedicíny a v roce 1993 doporučila, aby chiropraxe, bylinné terapie, homeopatie a akupunktura byly registrovány.

Čínská medicína v Česku

Komunistický politický i ideologický vývoj a související filtrace a blokování informací jakéhokoliv druhu znamenalo izolaci od světových trendů, které mají vliv dosud. Myšlení v době komunistické totality bylo v Československu vtěsnáváno do kategorií materialismu a idealismu, převažoval marxismus a leninismus. Filozofie a psychologie byla dělena na materialistickou a idealistickou. Idealistické disciplíny dostávaly nálepku „nevědecké či šarlatánské“. Tento trend u nás přetrvává i na počátku 21.století, mezi kritiky přírodních směrů v medicíně.

Tradiční čínská medicína se do Československa dostala v 90. letech. Po sametové revoluci se v atmosféře 90 let otevírání se světu a po uvolnění politického i myšlenkového klimatu včetně zintenzivnění globalizačního procesu došlo k rostoucímu zájmu a příklonu k novým léčebným formám - přírodní - bylinné, a také tradiční čínské medicíně a cvičení qi-qong, nebo indické ajurvédy.

Izolace ČR a zemí východního bloku byla díky minulosti „jedné ideologie“ poněkud hlubší než v zemích, odkud globalizace vzešla. Po revoluci v atmosféře otevírání se světu, uvolnění politického i myšlenkového klimatu a zintenzivnění globalizačního procesu došlo i v ČR k zájmu a postupnému příklonu k „jiným“ léčebným formám, mimo jiné i tradiční čínské medicíně. Ze západu jsme přejali mnoho, včetně rychlého a vyčerpávajícího životního tempa, podepisujícího se na našem zdraví (jako logickém důsledku návratu do Evropy a obnově země). Vývoj v medicíně (technika i léky) přinesly zlepšení zdravotního stavu a kvality života. Vynořily se však jiné zdravotní problémy – stres a nejrůznější varianty jeho důsledků – přejídání, únik do nemoci, psychické problémy, deprese, cukrovka, „přibývá alergií, u kterých je vážné podezření, že jsou zapříčiněné přílišnou sterilitou prostředí, které jsme si vytvořili“ (Možný I.Česká společnost. str.52).

V roce 1990 byla založena 1. škola tradiční čínské medicíny a postupně zvání vysokoškolští pedagogové, aby tu přednášeli. Po desetiletích „jediné správné komunistické ideologie“ trvá, než se veřejnost o principech informuje. Vedlejší efekt čínské medicíny je však velmi populární například ve formě reflexních masáží nohou, obličeje či uší.

Mezi pacienty a veřejností si od roku 1990 postupně získala popularitu i zájem. Nyní existuje několik klinik a desítky terapeutů, které tuto léčbu v České republice nabízejí.

Eva Křížová je v ČR hlavní autorkou publikující o alternativní medicíně a provedla na téma zkušenosti české populace s nekonvenční medicínou několik výzkumů. Jak uvádí, zatímco někteří lékaři nechtějí o léčitelích ani slyšet, někteří je svým pacientům tolerují, a jiní dokonce alternativní medicínu sami využívají. Téměř čtvrtina praktických lékařů se sama zabývá alternativní medicínou a vzdělávají se v jejich oborech. Prověřují ji na své kůži a zároveň ji používají ve své ordinaci. Nejlépe hodnotí akupunkturu a bylinnou léčbu, přičemž právě tyto dva obory jsou nejpoužívanější a vcelku uznávané. Více než třetina praktických lékařů absolvovala akupunkturu, desetina bylinnou léčbu a desetina navštívila léčitele. Praktici jsou vůči alternativní medicíně vstřícnější než specialisté, kteří častěji požadují jejich zákaz. Křížová připouští, že o alternativní medicínu se zajímá čím dál více Čechů, proto je nutné, aby lékaři brali tuto skutečnost v potaz, i když oni sami alternativě nevěří.

Nejaktivnější je z hlediska výzkumů a uvádění TČM do praxe v zemích bývalého východního bloku je Maďarsko.

Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík podpořil zařazení terapeuta čínské medicíny do soupisu zdravotnických povolání, od loňského roku byl terapeuté v České republice uznání i legislativou.

Asi polovina praktiků a terapeutů TČM v České republice jsou vystudovaní lékaři s titulem MUDr.

Jedná se o 5 leté náročné studium. To se ale nelíbí některým lékařům. Učí se běžně i na zahraničních univerzitách. Absolvují ho i mnozí lékaři jako specializaci.

Čínští lékaři a praktici TČM by mohli získat v oboru titul bakalář nebo magistr a jejich služby by mohly hradit zdravotní pojišťovny.

Literatura v češtině

Základy teorie čínské medicíny zpracoval v pěti dílech Mgr. Vladimír Ando (1955).

Vladimír Ando Vystudoval obor sinologie na Filozofická fakulta Univerzity Karlovy a je vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu. V roce 1985/6 absolvoval desetiměsíční postgraduální stáž na Futanské universitě http://www.fudan.edu.cn/en/ v Šanghaji (obor klasická čínská filosofie) a v roce 1993 dvouměsíční studijní pobyt na Čínské akademii společenských věd zaměřený na studium zdravotního čchi-kungu. Specializuje se na teorii tradiční čínské medicíny a teorii a praxi čchi-kungu a taoistické vnitřní alchymie.

Klasická čínská medicína - I.díl Základy teorie [20] je úvodem do pětidílné série o tradiční čínské medicíně. Popisuje taoistický světonázor, vlastnosti jin a jangu a jejich význam v čínské medicíně, z hlediska skladby těla a funkci v těle, při určování diagnózy a v prevenci a léčení. Kapitola o pěti prvcích obsahuje vzájemné vztahy mezi pěti prvky. Objasnění funkcí orgánů a jejich vzájemných vztahů, příčin vzniku nemocí a chorobných změn. Dále popisuje použití při určování diagnózy a léčbě a učení o vnitřních orgánech (srdce, plíce, slezina, játra, ledviny, žlučník, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, močový měchýř, mozek, kosti, cévy, děloha a další. Vysvětluje vztahy mezi vnitřními orgány.

Klasická čínská medicína - II. díl Základy teorie [21] Čchi (energie) je v čínské medicíně označení pro primární substanci vesmíru, bytí jako takové, ve všech svých podobách. Druhý díl la věnovaný klasické čínské medicíně se věnuje čchi, její funkci a typům, krvi, její tvorbě, funkci a cirkulaci. Dále tělním tekutinám a struktuře sítí drah čchi (meridiánům) a modelu pohybu v těle. Vztahy mezi čchi, krví a tělními tekutinami.

Klasická medicína - III. díl Základy teorie představuje učení o příčinách a vzniku a vývoje nemocí (vnitřní i vnější, nákazu, poranění, nevhodná strava, aktivita, vrozené příčiny apod.), etiologii čínské medicíny. Základní chorobné procesy. Celostní přístup vede k odhalování spojitostí na základě toku a dis-harmonie vitální energie (čchi) nebo vnitřních tekutin v těle.

Tradiční čínské medicína v českých médiích

"Zájem pacientů o léčbu akupunkturou je veliký. Zzdravotní pojišťovny ji však považují za nadstandard," řekli zástupci České lékařské společnosti pro akupunkturu. „Podle průzkumu ministerstva zdravotnictví chce 67% Čechů akupunkturní a jinou nekonvenční léčbu poskytovanou odborníky," uvedla místopředsedkyně asociace Věra Dolejšová. Zdravotní pojišťovny přestaly akupunkturu hradit v roce 1997. Podle Dolejšové však existují výzkumy, které oprávněnost této alternativní metody potvrzují. (Lidové noviny 31.5.2005, str.4, ČTK)

Ještě před deseti lety staré čínské lékařství mnozí považovali za šarlatánství. Teď jsou tyto metody nabízeny v některých nemocnicích. Vítkovické nemocnice v Ostravě je první, kde lékaři zbavují pacienty problémů se zády netradičními způsoby, včetně baňkování, moxy (pálení pelyňkového doutníku), a akupunktury. Zdravotní pojišťovny tyto techniky nehradí, proto se s nimi ve zdech nemocnic pacienti setkávají jen vzácně. Přesto však o ně mají pacienti zájem. Baňkování, akupunkturu, elektroneurostimulaci, cvičení tchaj-ťi a biofeedback nabízí i pražské Centrum pro léčbu a výzkum bolestivých svalů v motolské nemocnici. (Mladá fronta Dnes, 11.4. 2005, Ivana Lesková)

Zobrazení tomografu přineslo vědecké důkazy, že vpich akupunkturní jehly aktivuje mozková centra. Britští vědci sledovali účinek akupunktury na mozek pomocí moderních zobrazovacích metod, a jejich závěr zní: akupunktura funguje a určitě ne jen jako placebo. Britští vědci ze Southhampton University a University College London přinášejí důkazy v podobě snímků mozku. Na nich vědci prokázali, že se během akupunktury aktivuje jedna část, která se podílí na regulaci pocitů bolesti. Akupunktura tedy, jak autoři studie zveřejněné v časopise NeurolmaGE tvrdí, přináší pacientům užitek a rozhodně to není pouze na základě jejich očekávání. Skutečná a předstíraná akupunktura se projevují na aktivitě mozku jinak. Podráždění nervových zakončení pod kůži tedy vede po nervových drahách až do mozku a ten pak rozehraje celou škálu fyziologických pochodů, na jejichž konci může být ústup bolesti či nemoci. (Mladá fronta Dnes, 14.5.2005 str. 7, Eva Bobůrková)

„Osobně mám velmi dobré zkušenosti s akupunkturní léčbou při onemocnění páteře a kloubů. Podporuje též imunitní systém, léčí únavový syndrom nebo alergická onemocnění včetně astmatu,“ říká lékařka Jana Zehnalová, která se akupunkturou zabývá. „Tímto způsobem lze léčit také opakované bolesti zad, hlavy zažívací potíže, urogenitální záněty, gynekologické poruchy, stavy psychické rovnováhy a podobně. Zvláště dobrých výsledků dosahuje akupunktura v terapii obezity.Akupunktura mívá úspěch u velkého rozsahu zdravotních poruch, často dlouhodobého charakteru, se kterými si konvenční medicína nedokáže poradit. Také v naší zemi si získala dobré jméno u mnohých lékařů a pacientů. (Právo, 12.2. 2005, str. 13, KRZ)

Přínosy pro pacienty

Sociologická studie FF UK z roku 2005 zjistila formou dotazníkového šetření, že čeští pacienti považují za výhodu TČM její komplexní, hlubinný přístup s propracovanými metodami diagnostiky a holistickým, syntetickým, či „systémovým“ přístupem ke zdravotnímu problému. Nabízí pacientům lidštější přístup, který dává i nemoci smysl. Léčí tělo v souladu s přírodou a pracuje nejen s tělem, ale i s psychickou a emoční příčinou potíží. Hledá a léčí skutečné příčiny choroby. Spolu s hlavním problémem odstraňuje i další druhotné problémy. Upravuje nejen zdravotní stav, ale i přístup k životu. Podle studie ji lidé považují za pochopitelnější. Za kladné považují někteří lidé i to, že se aktivně podílejí na zlepšení svého zdraví,a pak svého zdraví víc váží. Jako pozitivní jev uvedli pacienti také názor, že čínská terapeut či lékař na ně má čas a projevuje aktivní účast. Jako velkou výhodu uvádí respondenti léčbu bez farmak s vedlejšími účinky. Množství potřebných léků u některých dokonce snižuje, mohou je postupem času vysadit. Tradiční čínská medicína používá přírodních léčiv s dlouhodobě ověřenými účinky. U akupunktury je progresivnější změna stavu. Pro někoho je i hodně uklidňující a relaxační.

Kritika

V Číně je spolupráce mezi lékaři z obou typů medicíny veliká. Důsledkem spolupráce jsou odborné časopisy a lékařské databáze. Vztah mezi TČM a západní medicínou je problematičtější na Západě. Zatímco čím dál více lékařských škol zahrnuje přednášky o alternativní medicíně, starší západní lékaři a vědci jsou mnohem více než jejich čínští kolegové skeptičtí, a pohlížejí na TČM jako na archaickou pseudovědu a pověru. Skepticismus může pocházet z řady důvodů.Teorie a praxe TČM nejsou podle jejích odpůrců z řad klasické západní medicíny dostatečně založeny na vědeckých poznatcích. Řada lidí na Západě má předsudky vůči Východu jako o mystickém a nevědeckém, což přitahuje ty lidi ze Západu, kteří ztratili důvěru ve vědu, vědecká vysvětlení jim nestačí a věří ve vyšší univerzální princip vesmíru, jednoty a přírody.

Existují také některé obavy z potenciálně toxických rostlin, částí zvířat a nebo minerálů používaných jako léčiva. Ta se však v Evropě ani nesmí prodávat.

Farmaceutický výzkum prozkoumal potenciál vytváření nových léčiv z tradičních léků s několika úspěšnými výsledky. Zastánci tvrdí, že západní výzkum doposud nevyužil zkoumání klíčových rysů tradičního čínského lékařství, jako jsou například interakce mezi různými složkami a komplexními interaktivními biologickými systémy.

Zatímco v západním světě je nekonvenční medicína předmětem výzkumu, v ČR se na toto téma ve vědeckých kruzích mlčí, nebo se opakují „klasické“ argumenty, že jde o pseudovědu apod. a nepřipouštějí kladení nových otázek. Víme velice málo o tom, jak na problém nahlížejí ti, jichž se nejvíce týká, nemocní využívajících nekonvenčních služeb. (Křížová 2001)

V západní Evropě a USA hledají cesty k laicizaci zdravotní péče a oživení schopnosti soudobého člověka podílet se na zdravotní péči o sebe sama a spolurozhodování o svém zdraví, zatímco u nás je pojetí individuální zodpovědnosti za zdraví chápáno nikoliv jako emancipace pacienta, ale spíše jako možnost sankcionovat nemocného v případě, že vzbudí podezření, že si nemoc způsobil vlastním chováním. Ve srovnání se zahraničím máme velmi málo objektivních empirických informací o tom, jak si na tom u nás stojí alternativní směry, co se týče poptávky po nich a hodnocení léčebných zkušeností. Důraz, který je v mezinárodním měřítku kladen na poznání možností alternativní medicíny je přitom stále větší, přičemž slovem poznání není myšlena nekritická obhajoba (Křížová 2000).41 Proč je u nás toto téma u odborné veřejnosti a „vědy“ tak citlivé by stálo za samostatný výzkum a mohlo by posloužit jako sebereflexe vědy.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karolina Prague/Pískoviště na Wikimedia Commons
• Komora TČM
• Dokument BBC o akupunktuře https://www.youtube.com/watch?v=_wcgxjnPYAk, https://www.youtube.com/watch?v=NSosFzD1U6Q

Portály: Čína | Medicína | Tradiční medicína