Wikipedista:Jurata7/Pískoviště
| Wikipedista:Jurata7/Pískoviště | |
|---|---|
| Chybí svobodný obrázek. |
Stanisław August Poniatowski, jako král Stanislav II. (17. ledna 1732 Wołczyn, dnes Bělorusko – 12. února 1798 Petrohrad, Rusko), byl polský král v letech 1764–1795.
Narodil se do zámožné rodiny. Byl synem hraběte Stanislava Poniatowského a Konstancie Czartoryské.[1] Do roku 1764 působil jako diplomat. V roce 1764 se souhlasem ruské imperátorky Kateřiny II. Veliké byl pomocí polského sněmu zvolen králem Polska.[2] [3] [4] Jeho předchůdcem byl velkokníže litevský a saský kurfiřt August III. Polský. Rozhodující krizí Stanisławovy vlády byla barská konfederace, která vedla k prvnímu rozdělení Polska[5], ke kterému došlo v roce 1772.
Za svůj život měl celkem 3 děti (2 syny a 1 dceru).
Zemřel 12. února v roce 1798. Příčinou smrti byla mrtvice. Jeho tělo bylo pohřbeno v kostele v Petrohradě. Od roku 1990 se jeho ostatky nachází v katedrále ve Varšavě.
Jedná se o jednu z nejkontroverznějších postav polské historie.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 17. ledna roku 1732 ve Wołczynu. Byl čtvrtým synem princezny Czartoryské a hraběte Stanisława Poniatowského.[1] Mezi jeho bratry patřili Kazimierz Poniatowský a Franciszek Poniatowský, který trpěl epilepsií a Aleksander Poniatowský, dále pak Andrzej Poniatowský a Michał Jerzy Poniatowský. Mezi jeho synovce patřil princ Józef Antoiny Poniatowski, který byl polským generálem a maršálem Francie.[6] [7] Prvních několik let svého dětství strávil Stanisław v polském městě Gdaňsk. Později se jeho rodiče přestěhovali do Varšavy. Zpočátku ho vzdělávala jeho matka, později pak soukromí učitelé. V roce 1748 se vydal na svou první zahraniční cestu.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Stanisław se nikdy neoženil. V mládí se však zamiloval do své sestřenice Elżbiety Czartoryské, ale její otec August Aleksander Czartoryski s tím nesouhlasil, neboť si nemyslel, že je dostatečně zámožný.
Po svém nástupu na trůn se chtěl oženit s Kateřinou II. Velikou, avšak Kateřina prostřednictvím svého vyslance Rzewuskiho dala najevo, že si Stanisława nevezme.
Pár historiků věří, že o pár let později uzavřel tajný sňatek s Elżbietou Szydłowskou. Podle polské šlechtičny Wirydianny Fiszerowy se tato informace patrně rozšířila až po Stanisławově smrti.[8]
Za svůj život měl Stanisław několik milenek, včetně Elżbiety Branické, která u něj pracovala jako poradce v oblasti politiky.
Potomci[editovat | editovat zdroj]
Z morganatického vztahu s dlouholetou milenkou Elżbietou Grabowskou vzešli dva synové a dcera
Podle všeho byl i skutečným otcem dcery carevny Kateřiny II., Anny Petrovny (1757–1759); uvažuje se dokonce i o jeho otcovství prvorozeného syna Kateřiny II., pozdějšího cara Pavla I. (1754–1801). S Magdalenou Agnieszkou Lubomirskou měl dceru Konstancii a syna Michala Cichockého.
Korunovace[editovat | editovat zdroj]
V říjnu roku 1763, to jest po smrti polského krále Augusta III. začaly volby nového následníka trůnu. Mezi těmi, kteří Stanisława podpořili byla i carevna Kateřina II. Dne 7. září roku 1764 byl ve věku 32 let zvolen s 5 584 hlasy za krále Polska. Většina těch, kteří udělili Stanisławovi hlas byli lidé z řad nižší šlechty . Stanisław se sice jako král snažil hájit zájmy země, ale k prosazení nutných reforem neměl ani autoritu, ani mocenskou základnu. Za jeho vlády proběhla všechna tři dělení Polska – po posledním z nich přestal stát úplně existovat.
Po korunovaci přijal jména Stanisław August, jméno August vycházelo ze jmen bývalých králů Polska. V prvních letech po korunovaci se pokusil zavést řadu reforem. Mezi reformami bylo i postavení tzv. „rytířské školy“, která se nacházela ve Varšavě. Dne 7. května roku 1765 založil vyznamenání Řád sv. Stanislava na počest biskupa a mučedníka sv. Stanislava.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Na polský trůn se Stanisław August dostal z vůle carevny Kateřiny II., jejímž oblíbencem (a snad i milencem) byl. Kateřina velmi dobře znala jeho mírnou povahu a viděla v něm povolný nástroj, s jehož pomocí bude možné posilovat ruský vliv v upadajícím polském státě. Stanisław se sice jako král snažil hájit zájmy země, ale k prosazení nutných reforem neměl ani autoritu, ani mocenskou základnu. Za jeho vlády proběhla všechna tři dělení Polska – po posledním z nich přestal stát úplně existovat. Stanislav August musel abdikovat (1795) a dožil v ruském exilu.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Stanisław zemřel 12. února roku 1798 v důsledku mrtvice.[9] Byl pohřben 3. března v kostele sv. Kateřiny v Petrohradě. Roku 1938 plánoval Sovětský svaz tento kostel zbourat, a proto byly jeho ostatky přeneseny do kostela ve Wołczynu, kde se Stanisław narodil.[9] V roce 1990 bylo kvůli špatnému stavu budovy kostela jeho tělo ještě jednou exhumováno a následně převezeno do Polska do katedrály sv. Jana Křtitele ve Varšavě.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b GRIBBLE, Francis. The comedy of Catherine the Great. London: [s.n.], 1912. Dostupné online. S. 48.
- ↑ EVERSLEY. [s.l.]: [s.n.], 1915. 39 s.
- ↑ LORD EVERSLEY. The Partitions of Poland. Londýn: [s.n.], 1915.
- ↑ SZYNDLER, Bartłomiej. Racławice 1794. [s.l.]: Bellona 218 s. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Barská konfederace. leporelo.info [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online.
- ↑ CALLIÈRES, F. de. Sztuka dyplomacji.... [s.l.]: [s.n.]
- ↑ DERNAŁOWICZ, M. Portret Familii. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ FISZEROWA, Wirydianna. Dzieje moje własne. Varšava: [s.n.], 1998.
- ↑ a b MICHALSKI, Jerzy. Stanisław August Poniatowski, Polski Słownik Biograficzny,. [s.l.]: [s.n.], 2011. 638 s.