Wikipedista:Jean-Paul/Pískoviště 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chester Conklin
civilní foto
civilní foto
Rodné jménoChester Cooper Conklin
Narození11. ledna 1886
USA Oskaloosa, Iowa
Úmrtí11. října 1971 (85 let)
USA Van Nuys, Kalifornie
Aktivní roky1913 – 1966
ChoťCatherine June Ayres Gunther (1965–1971, jeho smrt)
Valda C. Genessee (1949–1959, rozvod)
Margherita Rouse (1934–1937, její smrt)
Minnie V. Goodwin (1913–1933, rozvod)
RodičePhilemon Bliss Conklin (1858 – 1934) [1]
Alice A. Cooper Conklinová (1854 – 1895)[1]
PříbuzníChelene Virginia Conklin Eckerson (1888 – 1978) (sestra)[1]
Roscoe Allen Conklin (1893 – 1943) (bratr)[1]
Podpis
Chester Conklin – podpis

Chester Conklin (11. leden 1886 – 11. říjen 1971) byl americký divadelní a filmový herec, jeden z průkopníků a výrazných představitelů americké filmové grotesky. Za svou přes padesát let trvající filmovou kariéru natočil okolo tří stovek filmů, z nichž více než polovinu tvoří němé filmy. Postava, kterou ve filmu ztvárňoval a která jej na v druhé polovině desátých a na počátku dvacátých let 20. století proslavila po celém světě, se vyznačovala malým vzrůstem, výraznou gestikulací a obličejem, jemuž dominoval hustý svislý mroží knír.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Mládí a počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Chester Cooper Conklin se narodil 11. ledna 1886 v Oskaloose v americkém státě Iowa jako prvorozený syn Philemona Conklina a jeho ženy Alice, rozené Cooperové. Byl nejstarším ze tří sourozenců, jeho sestra Chelene Virginia se narodila v roce 1888 a bratr Roscoe Allen v roce 1893.[1] Vyrůstal v rodině silně nábožensky založeného a násilnického otce. Jeho dětství poznamenala rodinná tragédie. V roce 1895, když bylo Chesterovi devět let, byla jeho matka Alice nalezena mrtvá na zahradě nedaleko domu Conklinových. Její šaty někdo polil petrolejem a zapálil. Na základě výpovědi při vyšetřování, podle níž byla zoufalá, byla událost posouzena koronerem jako sebevražda. Chesterův otec byl však následně zatčen a obviněn z vraždy. První soudní proces se konal v Oskaloose a skončil patovou situací při rozhodování poroty. Druhý soudní proces, který se konal o 50 mil dál ve Washingtonu ve státě Iowa, skončil osvobozujícím rozsudkem.[2] Conklinem tato událost hluboce otřásla.

Svůj talent pro komiku prokázal již v dětství, když vyhrál první cenu za komickou recitaci na místním pěveckém festivalu. Ve dvanácti letech se rozhodl utéct z rodného města a uniknout tak otcovu přání, aby se vypravil na dráhu kněze. Několik následujících let se potloukal po různých místech Středozápadu, přivydělával si příležitostnou prací a motal se kolem jeviště v naději, že prorazí v showbyznysu. Nejprve zamířil do Des Moines, města ležícího nedaleko rodné Oskaloosy, kde začal pracovat jako poslíček v hotelu Kirkwood. Záhy odešel do Omahy ve státě Nebraska, kde se z něj stal pekařský učeň. Ve volných chvílích zkouší štěstí v divadlech a hraje se zájezdovými soubory, které projížděly městem. Pozornost mladého Conklina upoutal rovněž vaudeville, oblíbená americká zábava v prvních letech dvacátého století, a to zejména díky komikům, kteří byli součástí každého vaudevillového představení. Představení vaudevillového tandemu Joe Weber a Lew Fields, které shlédl v St. Louis, ho inspirovalo k vytvoření vlastního komického čísla. Podle svého tehdejšího šéfa, pekaře jménem Schultz, muže se silným německým přízvukem a mohutným mrožím knírem, vytvořil komickou postavu, se kterou pronikl do vaudevillu a po několik následujících let cestoval s různými společnostmi po celé Americe. Tuto část svého uměleckého života zakončil jako cirkusový klaun pro Al. G. Barnes Wild Animal Circus.

Příchod k filmu[editovat | editovat zdroj]

Psal se rok 1913 a Chester Conklin se ve svých 27 letech poprvé ocitl před filmovou kamerou. Po velkém turné po západě Spojených států a Kanady v roce 1912, přezimoval Al G. Barnes Wild Animal Circus ve Venice v Kalifornii. Zde se Conklin setkal s přítelem Charlesem Rayem, kterého znal z dřívějšího působení ve vaudevillu, a který nedávno zahájil kariéru u filmu. Ten mu poradil, aby jako komik zkusil své štěstí u filmu. Po zhlédnutí několika krátkých grotesek oslovil s nabídkou práce samotného Macka Sennetta, který byl v té době jejich hlavním tvůrcem, a jehož filmové studio Keystone se nacházelo nedaleko v Edendale (dnes součást Los Angeles). Dlouho se mu získat práci u filmu nedařilo, ale nakonec byl Sennettem angažován jako komparzista za 3 dolary na den, avšak bez jistoty, kolik dní v týdnu bude skutečně pracovat. Pod režijním vedením samotného Sennetta natáčí svůj první krátký film The Firebugs[pozn. 1]. Vzhledem k tomu, že měl Conklin právě před svatbou s Minnie V. Goodwin, využil záhy nabídky od konkurence, která mu slíbila stálé zaměstnání, a přechází k Majestic Motion Picture Company. Tímto krokem si Conklin od Sennetta vymohl nabídku na 5 dolarů denně se zárukou práce tří dnů v týdnu, pokud se vrátí. Na konci roku 1913 se tak Conklin vrátil ke Keystone. Není bez zajímavosti, že ve stejném roce jako Conklin, podepsali smlouvu se společností Keystone také další budoucí hvězdy a výrazné osobnosti filmové grotesky jako Roscoe „Fatty“ Arbuckle, Mack Swain, Hank Mann, Al St. John, Edgar Kennedy nebo Charlie Chaplin. Stejně jako mnoho dalších mužských hvězd ze Sennettovy stáje, začal Conklin svou kariéru u Keystone jako člen věhlasných keystoneských strážníků, kde mohl naplno uplatnit své předchozí cirkusové zkušenosti. Velmi rychle se však propracoval k významnějším rolím.

V roce 1914 se objevil v několika filmech po boku Mabel Normandové a především nové vycházející hvězdy společnosti Keystone Charlese Chaplina. S ním se na začátku své filmové kariéry potkal poměrně často. Z téměř čtyřiceti Conklinových filmů uvedených do kin v roce 1914 jich plná třetina byla s Chaplinem. Objevil se hned v jeho debutovém filmu Chaplin si vydělává na živobytí (Making a Living; 1914). Ve filmu Chaplin pekařem (Dough and Dynamite; 1914) hrají oba číšníky, kteří se dostanou do ostrého sporu kvůli rozbitému nádobí. Posledním filmem pro společnost Keystone, ve kterém se oba společně objevují, se stal první Sennettův celovečerní film Chaplin honí dolary (Tillie's Punctured Romance; 1914). Film obsahuje dlouhou komickou sekvenci, v níž se hostitel večírku z vyšší společnosti, kterého hraje Chaplin, snaží vyhodit hosta v podání Conklina. Jejich profesionální vztah přerostl v celoživotní přátelství.

Vrchol kariéry[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1914, téměř po roce, kdy na filmovém plátně ztvárňoval především policisty a nejrůznější vedlejší role, ve kterých nahrával svým slavnějším kolegům, získal Conklin své první hlavní role. Této situaci hodně napomohl i odchod jeho hlavních konkurentů (Sterlinga, Chaplina, Arbuckla) k jiným výrobcům. Obvykle hrál obyčejného povaleče, který se protlouká jedním průšvihem za druhým. Jeho první hlavní role, například ta ve filmu The Love Thief (1914), ho prosadily jako nesympatickou postavu, která se uchyluje k těm nejnižším prostředkům, aby získala to, co chtěla. Další film z konce roku 1914, Únos na kolečkách ('Curses!' They Remaked; 1914), byl prvním, který představil Conklina již jako naprostého darebáka, který si pro peníze chce vzít mladou bohatou dědičku, a to i přesto, že je již ženatý, a když se plán zvrtne, mladou dědičku společně se svým otcem unese. Odlišnou postavou, kterou se ve stejné době pokoušel zaujmout filmového diváka, byl pan Droppington, neohrabaný, nemotorný, mírný chlapík, věčný potížista, který má vždy problém vyhnout se nesnázím. Takový je i jeho záletník v komedii Droppington's Family Tree (1915), který nadbíhá exotické tanečnici, netušíc, že se jedná o vážnou známost jeho syna, nebo kulisák venkovského divadla, který ve filmu Droppington's Devilish Deed (1915) zničí představení, splete si totiž scénu zachycující ďábla vycházejícího ze svého domova se skutečným požárem a použije hasičskou hadici k jeho uhašení. Většího komického účinku a tedy úspěchu a přízně publika dosahuje s prvním typem – postavou nesympatického ničemy.

Opravdu výrazný zlom v Conklinově filmové kariéře však přišel se sérií krátkých grotesek o Walrusovi (Mrožovi), ve kterých vytvořil nesourodou dvojici s mohutným komikem Mackem Swainem v roli dobromyslného Ambrose. V těchto groteskách vytváří typ čiperného mužíčka s ničemným a intrikánským charakterem, jejímž vnějším znakem jsou pytlovité kalhoty – a jak už samotné jméno postavy napovídá – mohutný hustý a povislý mroží knír. Tento absurdní mroží knír se stal jeho poznávací značkou téměř tak snadno rozeznatelnou jako byla Chaplinova buřinka, Keatonova kamenná tvář nebo Lloydovy kostěné brýle. Tento kostým a tuto masku si v nezměněné podobě přináší z vaudevillu. K těm nejznámějším a nejlepším filmům z této série patří např. snímek Chyťte ho! (Love, Speed and Thrills; 1915). Conklin alias Walrus v něm unese krásnou manželku svého zachránce a naloží ji do postranního vozíku svého ukradeného motocyklu. Následuje bláznivá honička, ve které Ambrose – podpořen neschopnými keystonskými strážníky – na koni pronásleduje únosce. Snímek vrcholí pádem motocyklu z mostu do řeky a záchranou manželky na poslední chvíli. Z dalších filmů série zmiňme ještě například The Home Breakers (1915), ve kterém ztvárňují dvojici záletných manželů, kteří mají pletky s manželkou toho druhého, nebo film Ambrose's Sour Grapes (1915), ve kterém se oba zapletou se sestrami – dvojčaty a někdy zůstávají na pochybách, zda jsou právě s tou správnou.

Zvukový film a závěr kariéry[editovat | editovat zdroj]

S nástupem zvukového filmu začala Conklinova popularita rychle upadat. I když se jako herec uplatnil ve filmu ještě následujících třicet let, než se v roce 1966 rozhodl definitivně odejít do důchodu, vytvářel v nich povětšinou již jen malé, bezvýznamné role, a často nebyl ani uveden v titulcích. Významnější úlohy mu nabídl například jeho dávný přítel z dob filmových začátků Charles Chaplin, který jej obsadil do dvou svých filmů – Moderní doba (Modern Times; 1936) a Diktátor (The Great Dictator; 1940). Z pohledu českého diváka stojí za zmínku jeho herecká účast v jednom z posledních filmových počinů Hugo Haase, ve filmu Ulička v ráji (Paradise Alley; 1957/62)[pozn. 2]. V příběhu o stárnoucím zapomenutém režisérovi, který se rozhodne předstírat natáčení filmu, aby zlepšil sousedské vztahy v chudinské čtvrti, do které se právě přistěhoval, si Conklin zahrál bývalého kameramana, který ho v jeho úsilí podporuje. Jeho posledním filmovým vystoupením se stala westernová komedie Vysoká hra pro pravou dámu (A Big Hand for the Little Lady; 1966), ve které hlavní role vytvořili Henry Fonda, Joanne Woodwardová a Jason Robards. Postava, kterou v tomto snímku vytvořil, se jmenovala příhodně „Chester“.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Chester Conklin byl celkem čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1913 s Minnie V. Conklinovou. Jejich svazek vydržel dvacet let, 12. dubna 1933 byli manželé rozvedeni. 5. května 1934 se v Hollywoodu oženil s Margheritou Rouseovou, která zemřela 14. května 1937. Roku 1961 se Conklin přestěhoval do domova pro vysloužilé herce ve Woodland Hills (Motion Picture Country Home and Hospital). Naposledy vstoupil do svazku manželského ve svých 79 letech, kdy si v Las Vegas vzal pětašedesátiletou bývalou herečku a realitní makléřku Catherine June Ayres Guntherovou. Seznámili se o rok dříve, když Catherine navštívila svého bratra v domově pro vysloužilé herce. Z žádného z předchozích manželství neměl Conklin děti. Svazkem s Catherine June získal kromě dvou kníračů i dvě dcery a sedm vnoučat.[3] Chester Conklin zemřel 11. října 1971 ve svém domě ve Van Nuys v Kalifornii ve věku 85 let. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel předán rodině. Na jeho přání byl popel rozptýlen nad oceánem.[3] Za svůj přínos filmovému průmyslu byl oceněn hvězdou na Hollywoodském chodníku slávy (1560 Vine Street).

Filmografie (výběrová)[editovat | editovat zdroj]

Chester Conklin natočil v průběhu své více než padesátileté filmové kariéry (1913 – 1966) okolo tří stovek filmů, z nichž převážná část spadá do období němého filmu. Níže uvedený seznam je výběrem nejznámějších a nejvýznamnějších z nich.[pozn. 3]

Krátkometrážní filmy[editovat | editovat zdroj]

Celovečerní filmy[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Ve starších zdrojích je jako jeho rodné jméno uváděno Jules Cowles, ve skutečnosti se však jedná o zcela jiného herce.
  • Ve stejné době jako Chester Conklin působil u filmu i Chester "Heine" Conklin, nejedná se však o žádnou rodinnou spřízněnost.
  • V roce 1970 začala Československá televize Praha vysílat cyklus půlhodinových pořadů s názvem 52 komiků (později rozšířeného na 52 komiků a spol.). V rámci tohoto cyklu byla v roce 1971 odvysílána i epizoda věnovaná Chesteru Conklinovi (společná epizoda s komičkou Louise Fazendaovou).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Často je jako jeho filmový debut uváděn titul Hubby's Job, podle knihy Mack Sennett's Fun Factory: A History and Filmography of His Studio and His Keystone and Mack Sennett Comedies, with Biographies of Players and Personnel je však jeho účinkování v tomto filmu „vysoce nepravděpodobné“.
  2. ↑ Film byl natočen v roce 1957, avšak do distribuce se dostal až v roce 1962, není tedy posledním Haasovým natočeným filmem, ale stal se jeho posledním uvedeným do kin.
  3. ↑ České názvy filmů odpovídají názvům, pod kterými byly filmy uvedeny v české kinodistribuci, na českých televizních obrazovkách nebo jiných audiovizuálních nosičích (VHS, DVD), a jak se o nich hovoří v české filmové literatuře a článcích v tisku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Chester Conklin na anglické Wikipedii a Chester Conklin na španělské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Chester Conklin na Find a Grave [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ COLLURA, Joe. Chester Conklin Keystone Kid. The Quad-City Times [online]. 2018-01-05 [cit. 2024-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Keystone Kop Conklin, 85, Dies. Press and Sun-Bulletin. 1971-10-12, s. 25. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy
  • BROŽ, Jaroslav. Věčný tulák Charlie. 1. vyd. Praha: Orbis, 1986. 152 s. 
  • COUDERC, Jean-Jacques. Les petits maîtres du burlesque américain, 1902-1929. 1. vyd. Paris: CNRS Éditions, 2000. 697 s. ISBN 978-2-271-05691-7. (francouzsky) 
  • ČÁSLAVSKÝ, Karel. Sennettova továrna na smích. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1986. 36 s. 
  • LAHUE, Kalton Carroll. Mack Sennett's Keystone: The man, the myth and the comedies. London: A. S. Barnes, 1971. 315 s. ISBN 9780498074615. (anglicky) 
  • SADOUL, Georges. Charlie Chaplin. 1. vyd. Praha: Orbis, 1954. 212 s. 
  • WALKER, Brent E. Mack Sennett's Fun Factory: A History and Filmography of His Studio and His Keystone and Mack Sennett Comedies, with Biographies of Players and Personnel. [s.l.]: McFarland & Company, Incorporated Publishers, 2013. 663 s. (anglicky) 
Články
  • TOEPLITZ, Jerzy. Kartki z kalendarza: Losy Klowna. Film. 1988-01-10, roč. 43, čís. 2, s. 20. ISSN 0137-463X. (polsky) 
  • Chester Conklin. Who Appears on the Cover Page of This Number as the Famous Keystone Walrus.. Film Fun. 1916-09, s. 19. (anglicky) 
  • Keystone Kop Conklin, 85, Dies. Press and Sun-Bulletin. 1971-10-12, s. 25. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Jean-Paul/Pískoviště_2&oldid=23799333“