Wikipedista:Jarynah/Pískoviště 4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Velký Depot je označení užívané pro samotu č.p. 283 východně od Týna nad Vltavou, případně i sousoší Kalvárie či celého okolního prostoru, kde bylo v polovině 18. století vybudováno dělostřelecké cvičiště.[1]

Historie dělostřeleckého cvičiště[editovat | editovat zdroj]

Ve 40. letech 18. století v rámci tzv. válek o rakouské dědictví byl Týn nad Vltavou několikrát silně poškozen postupujícími vojsky i drobnějšími bitvami, které byly v okolí svedeny. Památkou na bitvy v okolí Týna jsou dodnes četná boží muka a název městské čtvrti Bojiště.[2] Neúspěšné válečné střety tehdy přiměly císařovnu Marii Terezii k rozsáhlé reorganizaci rakouské armády.[3]

V roce 1744 císařovna pověřila maršála knížete Josefa Václava z Lichtenštejna (1696–1772) reformou zastaralého dělostřelectva. První záznamy o dělostřeleckém cvičišti spadají do jara 1749.[4] Na vrchu Posekaném nad Týnem nad Vltavou bylo vybudováno rozsáhlé cvičiště císařských polních dělostřelců. Název byl více než příznačný: zde začal roku 1742 vítězný útok armády Karla Lotrinského proti Francouzům a v roce 1744 potupný ústup pruských vojsk krále Fridricha.[5] Na cvičišti byly testovány nové typy děl (délky hlavní, tvary prachové komory, složení střelného prachu, tvary střel apod.). Vojenský tábor, který měl charakter samostatného města a zabíral rozlehlou plochu 110.740 čtverečních sáhů (čtvereční vídeňský sáh = 3,597 m)[6], neboli necelých 40 hektarů[7], měl také bránit strategický přechod přes Vltavu, neboť další most byl až v Praze.[8] Rozkládal se mezi vesnicemi Předčice, Smilovice a Jarošovice.

Cvičná pevnost měla podobu korunní hradby s jedním bastionem uprostřed a dvěma půlbastiony po stranách. Od předpolí tuto hradbu odděloval široký, částečně zavodněný příkop, v jehož prostoru byl před jednou kurtinou vybudován ravelin.

Důstojníci byli ubytováni v zámečku se zahradou s vodotryskem (nedávno se zcela zřítil), vojáci bydleli ve stanovém táboře a bylo zde také zázemí tvořené stájemi, kovárnou, pekárnou a 17 hospodami. Na budování cvičiště se podílel Jan Ferdinand Schor, architekt, autor prvních dvou plavebních komor na Vltavě (u Modřan a Županovic). Úprava cvičiště pokročila roku 1753 natolik, že přiměla knížete Josefa Václava z Lichtenštejna a generála Leopolda Dauna (1705–1766) k zorganizování rozsáhlého cvičení.[9]

Ve středu před Božím tělem, 20. června 1753 se však vzňaly hořlavé látky pro ohňostroj, kterým měla být uvítána císařovna Marie Terezie, a došlo k mohutnému tragickému výbuchu, při němž zahynuly nebo byly zraněny desítky lidí. Tuto událost zde připomíná sousoší Kalvárie.

Areál dělostřeleckého cvičiště byl intenzivně, ale někdy s kratšími či delšími přestávkami, využíván do roku 1778.[3] Do roku 1866 zde byly umístěny císařské vozatajské sklady a právě z té doby pochází pojmenování Velký Depot.

Dělostřelecký tábor hostil několikrát v průběhu své historie nejvýznačnější osobnosti politické scény, včetně korunovaných hlav. V roce 1753 jej navštívila císařovna Marie Terezie v doprovodu svého chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, v roce 1766 jejich syn Josef II., čerstvý spoluvládce a vrchní velitel vojsk. Podruhé sem Josef II. zavítal na počátku července roku 1774 k velkolepým dělostřeleckým manévrům. Těsně před příjezdem panovníka se na cvičiště soustředily tři pluky rakouského dělostřelectva. S nimi dorazil i vysoce vzdělaný generál František Josef Kinský, kníže Josef Václav z Lichtenštejna, iniciátor reorganizace a technického zdokonalení dělostřelectva (do dělostřelectva investoval dokonce část vlastního dědictví), generál František Antonín Nostic a další vysocí důstojníci.[10]

Pozůstatky cvičiště[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení cvičiště byla většina objektů areálu srovnána se zemí. Zanikla i část zemních fortifikací. Dnes jsou tedy na tomto místě jen zbytky dvou usedlostí, tj. samoty č.p. 283 neboli Velkého Depotu, původně rezidence vysoce postavených vojenských důstojníků, připomínající svou honosnou architekturou vskutku šlechtické sídlo, a statku Bída nebo Na Bídě č.p. 274, původně hospody. [11]Areál je porostlý lesem a jednotlivé valy v lesíku Na Šancích jsou již na mnoha místech zničeny, nicméně se dochovala sapa neboli přibližovací příkop, která je doložena již na mapách prvního vojenského mapování z první poloviny 18. století, nejstarší zdokumentovaný zákop na našem území[7], a dále torzo tzv. epolementu (lapače kulí zvaný "pulmon"[4] – z hlíny navršeného nevelkého tarasu) nedaleko samoty Širočiny.[1]

Podle bývalé vojenské strážnice se zde dodnes udržel název "Varta" nebo "Na Vartě", zanesený i na mapách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Velký Depot :: CapTour Pája. www.captour-paja.cz [online]. 31. října 2019 [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vltavotýnsko Krajem dvou řek. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-86829-54-8. S. 261, 262. 
  3. ↑ a b CUKR, Jiří. Netradiční turistické cíle Českobudějovicka. první. vyd. České Budějovice: Veduta, 2007. 119 s. ISBN 978-80-86829-26-5. S. 16, 17. 
  4. ↑ a b SAKAŘ, Josef. Dějiny města Týna nad Vltavou a okolí I.-II.. první. vyd. Týn nad Vltavou: GARN, 2019. 173 s. S. 44, 45. 
  5. ↑ SUDOVÁ, Martina; PROCHÁZKA, Lubomír. Zmizelé Čechy Vltavotýnsko. první. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007. 54 s. ISBN 978-80-7185-804-1. S. 11. 
  6. ↑ Trasa 4 – na bývalé dělostřelecké cvičiště Velký Depot: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Ropiky.net - Barokní cvičná pevnost u Týna nad Vltavou. www.ropiky.net [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Sousoší Kalvarie, Týn nad Vltavou. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ Barokní sousoší u Týna nad Vltavou připomíná výbuch vojenské prachárny. Regiony [online]. 2015-12-02 [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ SUDOVÁ, Martina; VLTAVOU, Historička Městského muzea v Týně nad. Velký depot. Severní Českobudějovicko [online]. 2015-08-12 [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ MARTINA, Sudová; LUBOMÍR, Procházka. Vltavotýnský poutník aneb Týnem nad Vltavou a okolím ze všech stran. první. vyd. Praha: Baset, edice Poutník, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7340-098-9. S. 190, 191. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef HANZLÍK: Dělostřelecký tábor a pozdější Vozatajské skladiště u Týna nad Vltavou, 1912

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Jarynah/Pískoviště_4&oldid=20484575“