Přeskočit na obsah

Wikipedista:Jan Polák/Věra Galatíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Podklady ke článkům

[editovat | editovat zdroj]
  • Struktura církví v České republice

Věra Galatíková

[editovat | editovat zdroj]

Chata Jizerka (Lázně Libverda)

[editovat | editovat zdroj]

http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC29R40 (CZ) Tato kes Vás zavede na jednu z mnoha vyhlídek nad Láznemi Libverda ve výsce 515 m. n. m. Pokud pojedete geovozem, muzete zaparkovat takrka na souradnicích lokalizujících ulození kesky. Pokud si vsak chcete uzít nádherné prírody a trochu procházky, doporucuji zaparkovat u restaurace VZLET, kterou budete míjet po levé strane. Vedle tohoto krásného pohledu Vám keska nabízí i druhou stranu mince, kterou je chování cloveka k významným objektum.

(CZ) Penzion poskytoval návstevníkum Jizerských hor veskerý komfort, a to jeste pred deseti lety. Nechybel zde tanecní sál, sauna, bazén, tenisový kurt a mnoho dalsích zarízení slouzících ke zpríjemnení pobytu. Jako centrum turistického dení v Jizerských horách slouzil tento objekt již zacátkem minulého století. Ceská i nemecká verejnost jej pred druhou svetovou válkou znala jako Riedelovu boudu (Riedel Baude) podle predválecných majitelu Elly a Otty Riedlových. Po válce se chata stala rekreacním zarízením papíren Sepap Stetí. Po revoluci chata nekolikrát menila majitele, ale stále fungovala a byla oblíbeným výletním místem lázenských hostu a v nocních hodinách díky tanecnímu sálu i mládeze z celého Frýdlantska. Az poslední majitel videl v boude zdroj rychlého zbohatnutí na hrane zákona. Kam takové podnikání vede, si muzete prohlédnout sami. Chata se objevuje v nabídkách realitních kancelárí k prodeji za cenu v rádu milionu korun.


http://www.reality.cz/cgi/detail?ord=BV2-LIBV01 Objekt se nachází na okraji vyhlášené lázěňské obce Libverda na severu Čech. Jedná se o bývalé rekreační středisko Jizerka. V areálu jsou dvě budovy. Hlavní budova byla používaná pro rekreaci a ve vedlejší budově byla sauna a herna. Na pozemku se dále nachází venkovní bazén.

3 NP a 1 PP

Adresa: Lázně Libverda 174 Bazén: 8 × 13 metrů Brouzdaliště: 8 × 4 metry

Přehled historie sportovních výsledků

[editovat | editovat zdroj]

Piercing

[editovat | editovat zdroj]

M.ikina

[editovat | editovat zdroj]

Žabky

[editovat | editovat zdroj]

Knížky z MLP

[editovat | editovat zdroj]

Signatury knih:

V knize signatura C 4801 je psáno:

  • Letní sandálky „žabky“ s páskem mezi prsty, které se dnes nosí v luxusních verzích i po městě, mají mnohé předchůdce, například slavnostní dřeváky geta, které japonské dívky obouvají u příležitosti speciálního náboženského obřadu uvedení do věku dospělosti.[1]
  • Pohanská náboženství si sandálů považovala: našly se sochy nahé Afrodity, která má však na nohou smyslné žabky.[2]

V knize signatura D 12182/16 je psáno:

  • Móda počátku sedmdesátých let byla dokonce i v Čechách mírně ovlivněna doznívající érou hippies. K atraktivnímu „květinovému stylu“ patřily extrémně vysoké polyuretanové platformy zvané „brikety“ a mohutné klínové podpatky, stejně jako lehké sandály asijského původu známé pod názvem „žabky“ nebo „vietnamky“.[3]
  • Vietnamky = lokální název pro lehké sandálky s vázáním ve tvaru písmene „Y“ nebo „T“; originální sandály z oblasti Asie mají řemínky ve tvaru písmene Y, viz též žabky[4]
  • Žabky = sandály s řemínkem přes nárt a uchycením mezi palcem a druhým prstem, viz též vietnamky[5]

V knize signatura S 26006 je psáno: V 60. letech získal jednoduchý, levný gumový sandál s páskem mezi prsty ve tvaru Y anglický název „flip-flop“, podle zvuku, který při chůzi vydával. Stal se nejprodávanější obuví na světě. Tato forma obutí už však existuje více než 6000 let a žabky se objevují ve většině kultur pod různými názvy s použitím různých prstů, ketré drží sandál na noze. Například Japonsko má své zori, sandály vyrobené z látkových pásků a podrážkou z rýžových stonků, datované do období Heian (794–1185), které tvořily součást tradičního oděvu. Ve starověkém Egyptě se žabky vyráběly z papyru. V Texasu se žabkám říká clam-digger, Australané mají thongs, zatímco Novozélanďané jandals. Staří Řekové nosili žabky přichycené za palec, Římané mezi druhým a třetím prstem na noze a Mezopotámci za třetím.[6]

Ve 30. letech 20. století byly v Kóbe v Japonsku poprvé vyrobeny gumové žabky a po 2. světové válce pomohlo mnoho podnikatelů obnovení ekonomiky země produkcí tohoto typu obuvi. Mitsubishi byl jedním z prvních vývozců žabek ve větším měřítku. Jinou gumovou verzi vyráběl John Cowie v Hongkongu a Moris Yock je dovážel na Nový Zéland pod názvem „jandals“, od „Japanese sandals“ (japonské sandály). Jakmile se začaly vyrábět v jasných barvách, v poválečných letech se uchytily, protože perfektně vystihovaly rozrůstající se kalifornský styl života venku, barbecue a plážovou kulturu. Na každé pláři se prodávaly levné gumové žabky a verze nazvaná „pěnové zori“ měla za cílovou skupinu ženy v americké domácnosti, které je měly nosit doma celý den. Na konci 50. let se žabky staly pro miliardy lidí z mírného podnebí alternativou bosých nohou, protože to byla cenově dostupná obuv.[6]

V západní kultuře se od 70. let 20. století žabky hojně nosily na plážích, kde také zůstaly, dokud je nepřevzala kultura neformálního oblékání v 90. letech. Netrvalo dlouho a žabky si našly svou cestu do města,[6] kde v neformální pátky zvítězily v kancelářích nad teniskami. Brazilský výrobce Havaianas (1962) pomohl pozdvihnout skromnou gumovou žabku, kterou nosili pracovníci v docích v Sao Paulu, na vysoce módní doplněk, jejž obouvá supermodelka Gisele. Inspirace pro jejich žabky pochází z japonských zóri, z nichž se do Havaianas prosadil povrch vnitřní stélky s texturou rýže. V roce 2004 společnost vyrobila speciální edici žabek s diamanty a 18karátovým zlatým povrchem ve spolupráci se šperkařem H. Sternem.[7]

Od roku 1974 se začaly na Laguna Beach v Kalifornii vyrábět žabky Rainbow, oblíbené mezi plážovými povaleči i surfaři. Společnost založil Jay R. Longley a začal vyrábět unisexové žabky z konopí, kůže a gumy. Popisuje: „Začalo to před 35 lety, byl to další krásný den na pláži. Najednou jsem uviděl další zničený sandál, který se válel jako odpadek na pláži, kde jsem odpočíval. Napadlo mě, proč nevytvořit sandál, který by vydržel delší dobu a zároveň byl pohodlný.“ Začal se 125 páry denně, které vyráběl ručně. Nakonec společnost přesunula výrobu do továrny v Číně a zaměstnával 3000 dělníků. Žabky Rainbow jsou vyráběny z několika slepených vrstev houbovité gumy a mají tzv. paměť, takže se přizpůsobí chodidlům svého nositele. Reef, další značka pro surfaře, byla založena roku 1970 Fernandem a Santiagem Auguerrovými, dvěma bratry z Argentiny, kteří od 70. let prodávali surfařskou výbavu. Poté, co se přestěhovali do Kalifornie, začali vyrábět obuv včetně všudypřítomného modelu „Fanning“ se zabudovaným otvírákem na lahve a voděodolné žabky „Smoothy“.[7]

Žabky, stejně ikonické jako džíny, dobyly svět, ať už to jsou Rainbow s vysokým podpatkem nebo levné korejské importy. Jak Fernando Tigre, bývalý prezident Havaianas, poznamenal: „Nosí je majitel domu i ten, kdo mu čistí bazén.“ Mezi další verze patří Fit-Flop, sportovní sandál, sportovní žabky, které kombinují podrážku sportovní obuvi s páskem mezi prsty, ale také žabky s podpatkem typu „kačenka“, což je bota, která popírá svoji funkčnost. Navrhlo ji v roce 2003 po čtyřech letech vývoje designové duo Kari Sigersonová a Miranda Morrisonová ze značky Sigerson Morrison. Byla to první gumová žabka s podpatkem, což představovalo pro návrhářky výzvu kvůli počátečním problémům se stabilitou. Finální žabka se skládala z podrážky vyrobené technologií dvojího vstřikování TPU a plastového pásku z jednoho kusu. Po uvedení na trh a s tím spojenou publicitou Morrisonová popisuje:[7] „Do našeho obchodu v New Yorku jsme dovezly 300 párů a za dvě a půl hodiny byly pryč. Kolem obchodu se tvořila fronta a ženy propukaly v pláč, když jsme jim řekly, že zásoby došly.“ SwitchFlop od návrhářky Lindsay Philipsové byly doprovázeny sloganem „Změňte svůj vzhled, ne podrážku“. Její boty mají celou škálu pásků, které se mohou vyměňovat, aby ladily s každým oblečením, včetně kožených pásků, pásků s mušličkami a korálky a potisky se zvířecími motivy.[8]

Nedávno ale došlo k ostré odezvě. Novinář Oliver Prichett se v roce 2011 zasazoval za oficiální sezónu žabek začínající epvným datem, které, pokud bude ignorováno, může způsobit společenské faux pas. Rebecca Armstrongová psala o „katalogu hrůz pod kotníkem“ na noze průměrného nositele žabek, „ze kterých by se třásli děsem i ti nejstatečnější pediatři“. Znepokojivé je, že v roce 2009 varovala environmentální skupina EcoWaste, že některé žabky obsahují toxické chemikálie, nebezpečné pro nositele i prostředí. Problém představuje ftalát, který se používá jako změkčovadlo pro polyvinylchlorid, a je to endokrinní disruptor, který bývá spojován s vývojovými a reprodukčními poruchami.[8]

V 70. letech se z gumových žabek stala unisexová bota na dovolenou, která v sobě měla jistou kosmopolitní eleganci.[6]

Luxusní módní značka Missoni se spojila s Havaianas a na žabkách použila svoji charakteristickou vlnovku.[6]

Brigitte Bardotová byla jednou z hvězd, které v 60. letech zpopularizovaly žabky, když se v nich procházela v Saint Tropez.[7]

Žabky „Clint“ z hladké černé kůže od Yvese Saint-Laurenta.[8]

Ikonické brazilské Havaianas s charakteristickou gumovou podrážkou a páskem.[8]

Tory Burchová žabkám přidává nízký skládaný podpatek a zdobný medailon ve zlaté barvě.[8]

Žabky „Capri“ od Yvese Saint-Laurenta ze zlatého lamé, hadí kůže a s křišťály.[8]

Tradiční tabi – gejša-učednice neboli gaiko má na nohou ponožku s oddělenými prsty tabi, která je navržena tak, aby šla nosit v japonských sandálech.[9]

Valčíkova ulice

[editovat | editovat zdroj]

Z knížky o názvech ulic v Praze 8 (viz Na Truhlářce): Od vzniku ulice 1931 do 1948 Na Zápalčí (správně asi západčí – západně položené místo). Od 1948 Valčíkova. Josef Valčík (1914–1942), jeden z parašutistů, kteří provedli atentát na Heydricha. Padl 18. června 1942 v boji s nacisty v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.

V Holešovičkách

[editovat | editovat zdroj]
  • Obvodní kulturní dům Praha 8 (OKD 8) se sídlem Trousilova 3 obhospodařuje (vedle jiných zařízení) Klub mládeže Rokoska, který sídlí na v objektu V Holešovičkách 593/1a[10]
  • Malé Holešovice (Holešovičky) je část katastru Libeň ležící na stráních nad Vltavou naproti Holešovicím. Jejich část patřila k libeňskému statku a zbytek (část vinic existující zde již od dob Karla IV. a chmelnice) náležely nejvyššímu purkrabství.[11]
  • během 17. a 18. století se dosavadní vinice v libeňském katastru měnily na usedlosti patřící pražským měšťanům či příslušníkům šlechty[12]
  • objekty v knize „Umělecké památky Prahy“:
    • zámeček Rokoska
    • budova Vydrovy továrny na poživatiny (později tiskárna Prométheus)
    • zaniklá usedlost Pelc-Tyrolka
    • usedlost Kuchyňka
    • Vychovatelna
    • Libeň čp. 1352
    • Libeň čp. 1374
    • Libeň čp. 1397
    • Libeň čp. 1400
    • Libeň čp. 1401
    • Libeň čp. 1879

Frýdlantsko

[editovat | editovat zdroj]

Aleje

[editovat | editovat zdroj]

Pověsti

[editovat | editovat zdroj]

Obelisk

[editovat | editovat zdroj]

Výhledy: {{Geografické okolí}}.

Čas na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=aUI-WH-KFsU&t=1m45s http://www.youtube.com/watch?v=x6vauOT7oBY

Ještěd

[editovat | editovat zdroj]

Místní rozhlas

[editovat | editovat zdroj]

Kolja

[editovat | editovat zdroj]

Přehrávač muziky na webu

[editovat | editovat zdroj]

Fotbalové kluby Frýdlantska

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj


Bílý Potok

[editovat | editovat zdroj]

Bulovka (obec)

[editovat | editovat zdroj]

Dětřichov

[editovat | editovat zdroj]

Dolní Řasnice

[editovat | editovat zdroj]

Horní Řasnice

[editovat | editovat zdroj]

Frýdlant

[editovat | editovat zdroj]

Lucie Zralá

[editovat | editovat zdroj]

Jindřichovice pod Smrkem

[editovat | editovat zdroj]

Krásný Les

[editovat | editovat zdroj]

Kunratice

[editovat | editovat zdroj]

Povodeň 1958

[editovat | editovat zdroj]

Povodeň 2010

[editovat | editovat zdroj]

Protipovodňové hlásiče

[editovat | editovat zdroj]

FVS

[editovat | editovat zdroj]

Via ferrata na Frýdlantsku

[editovat | editovat zdroj]

Obří sud

[editovat | editovat zdroj]

Raspenava

[editovat | editovat zdroj]

Mníšek

[editovat | editovat zdroj]

Lužec

[editovat | editovat zdroj]

Habartice

[editovat | editovat zdroj]

Hejnice

[editovat | editovat zdroj]

Heřmanice

[editovat | editovat zdroj]

Nové Město pod Smrkem

[editovat | editovat zdroj]

Višňová

[editovat | editovat zdroj]

Olomouc

[editovat | editovat zdroj]
  • radnice založená 1378
  • sousoší Nejsvětější Trojice –32 metrů vysoká plastika patří k nejvýznamnějším barokním památkám u nás
  • přemyslovský hrad
  • kapitulní děkanství – je tam pamětní deska, že zde byl zavražděn poslední Přemyslovec Václav III.
  • katedrální chrám svatého Václava + 100 metrů vysoká věž (vedle kapitulního děkanství). Věž je jedna z nejvyšších kostelních u nás
  • raně barokní arcibiskupský palác
  • vlastivědné muzeum na náměstí Republiky
  • Caesarova kašna z roku 1724 poblíž radnice
  • Jupiterova a Neptunova kašna na Dolním náměstí
  • ve městě druhá nejstarší univerzita u nás
  • paláce především v ulicích Wurmova, Křížkovského, Univerzitní, Purkrabská, U Tržnice, dále na Horním a Dolním náměstí a jinde
  • na Václavském náměstí rezidence kapitulního děkana
  • bývalý arcibiskupský seminář na Žerotínově náměstí (do roku 1642 zde zasedal zemský sněm)
  • arcibiskupský palác ve Wurmově ulici
  • barokní klášter klarisek s kostelem svaté Kláry
  • kostel svatého Mořice
  • chrám Panny Marie Sněžné (překrásné fresky)
  • kostel svatého Michala
  • kaple svatého Jana Sarkandera (stojí v místech věznice, kde byl Sarkander roku 1620 umučen)
  • kostel Zvěstování Panně Marii při kapucínském klášteře
  • pozdně gotické trojlodí kostela Neposkvrněného početí Panny Marie
  • Caesarova kašna u radnice
  • kašna Tritonů u kostela svaté Kláry
  • kašny Jupiterova a Neptunova se sloupem Panny Marie na Dolním náměstí
  • Merkurova kašna u Národního domu
  • Herkulova kašna na Horním náměstí
  • sousoší svaté Trojice na Horním náměstí
  • Palmový skleník ve Smetanových sadech, jeden z největších v republice, s bohatou sbírkou kaktusů a jiných tropických rostlin

Svatý Kopeček:

  • rodiště Karla Svolinského (autor mozaiky na olomouckém orloji)
  • Na vyhlídce (dům čp. 38) pobýval Jiří Wolker

od chrámových schodů nádherná vyhlídka na Hanou

Hubertka

[editovat | editovat zdroj]

Převod do SVG

[editovat | editovat zdroj]

Letecký simulátor SPŠ dopravní

[editovat | editovat zdroj]

Pražský Semmering

[editovat | editovat zdroj]
  • publikace Umělecké památky Prahy[15]
    • v červenci 1868 začala Buštěhradská dráha stavět odbočnou trať Hostivice–Smíchov
    • vyměřil ji Wilhelm Ast (vrchní inženýr firmy bratří Kleinů. Ta trať realizovala)
    • nepříznivé podmínky ⇒ náročné trasování a stavba objektů včetně dvou viaduktů přes Prokopské údolí
    • stavba viaduktů od března 1871 do zahájení provozu, tj. v červenci 1872 jen nákladního, v polovině října 1872 všeobecného
    • obě stavby (oba dva viadukty) jsou svým typem i řešením podobné horským viaduktům Semmeringské dráhy v Dolních Rakousích z let 1850–1854. Dobová literatura je proto označuje za Pražský Semmering, neboť na úseku asi 20 kilometrů překonává výškový rozdíl 180 metrů. Stoupání tak v některých úsecích dosahuje až 16 promile.
    • první viadukt (dolní) leží zčásti v půdorysném oblouku. Je dlouhý 115 metrů a má osm polí. Jedno ze středních polí bylo tvořeno příhradovým nosníkem ve výšce 25 metrů nad dnem údolí, ale při rekonstrukci roku 1924 byl nahrazen plnostěnnou konstrukcí. Ostatní pole jsou polokruhově klenutá o světlosti kolem 9 metrů
    • druhý viadukt vedoucí přes Dalejský potok má délku 92 metrů a má pět klenutých polí o průměrné světlosti cca 15 metrů. Zdivo pilířů a kleneb je z pískovcových kvádrů. Výplně mostního tělesa zas z kvádříků z opuky. Architektonické prvky, jimiž je most členěn, jsou v pozdně klasicistním duchu a představují předně soklové římsy, římsy v nábězích oblouků a hlavní římsa, kterou v rozšířených místech nese trojice konzol, nad kterou se nachází zábradlí s pískovcovými sloupky a litinovými výplněmi. Dolní z mostů je stále v původním stavu a je památkově chráněn. Jeho zajímavým detailem jsou kruhové motivy ve cviklech oblouků mající pouze dekorativní význam. Obdobné – pouze dekorativní – motivy najdeme na mostech od anglického inženýra ze druhé poloviny 18. století Johna Smeatona (vytvořil například v letech 1777–1790 Hexham Bridge).
    • další literatura:
      • H. Hlušičková: 2003, 243–34 (skutečně takové divné vymezení) — v MLP: T11315/3
      • Slavné stavby Prahy 5: 2005, 70–71 — v MLP: D16416
      • Památky Prahy 5: 2006, 9 — v MLP: D17037
  • Pražský Semmering je v polovině generální opravy: Stavbaři museli viadukty „vydlabat“ – 17. prosince 2018
  • Na co zírá mašinfíra: Nádherný Pražský Semmering včera a dnes – 24. února 2019
  • vezly tudy vyřazené pantografy při jejich cestě na šrotiště[16]
  • o rekonstrukci mostů je zmínka v Ročence dopravy TSK za rok 2018
  • dne 21. září 1937 se konal pohřeb Tomáše Garrigue Masaryka. Na Wilsoňáku ostatky naložili na vlak a jeli přes Cibulky do Lán. Vlak měl za lokomotivou služební vůz a dále tři plošinové vozy, kdy na prvním a třetím byly věnce a na prostředním katafalk pro zesnulého[17]

Cibulka

[editovat | editovat zdroj]

Mezi osobnosti, které bydleli na Cibulce, patří:

Ležáky

[editovat | editovat zdroj]

Místa k fotografování

[editovat | editovat zdroj]

Televizní beseda

[editovat | editovat zdroj]
  • Pietní akt k 70. výročí vyhlazení osady Ležáky (v čase asi 79:00):
    • obyvatelé Ležáků pomáhali výsadku Silver A
    • vysílačka Libuše se ukrývala v mlýně i v lomu
    • 24. června 1942 bylo odvezeno 47 obyvatel do Pardubic
    • 34 obyvatel bezprostředně zastřeleno
    • 11 dětí zavražděno v plynovém voze v Chelmnu
    • do konce roku 1943 zbytky Ležáků srovnány se zemí
    • přežily dvě ležácké dívky – sestry Šťulíkovy

Otevření Trojského mostu

[editovat | editovat zdroj]

Ľudovít Vladimír Rizner

[editovat | editovat zdroj]

Schwarzenberský kanál

[editovat | editovat zdroj]
  • Schwarzenberský plavební kanál – časopis Vesmír
  • Kanálem se plavilo dřevo ze Šumavy do Vídně, teď unikát láká turisty – iDNES.cz
  • Schwarzenberský kanál projde další obnovou, bude přístupnější turistům – iDNES.cz
  • zmínka je též v knize[23]
  • zmínka je též v knize „Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie“ (v MLP pod signaturou G 16080)
  • kniha E 16419, „Jihočeský kraj“, heslo „Schwarzenberský kanál“:
    • strana 78: Unikátním vodním dílem Šumavy je Schwarzenberský kanál spojující povodí Vltavy a Dunaje, nejdelší stoka na plavení dřeva u nás. Projektoval a postavil jej v letech 1789 až 1822
    • strana 79: schwarzenberský inženýr Josef Rosenauer. Kanál sloužil k plavení polenového dříví ze šumavských lesů k Dunaji a k Vltavě, avšak jeho část umožňovala i plavbu 20 metrů dlouhých klád. Stavěl se ve dvou etapách, nejprve tzv. starý kanál od ústí potoka Zwettelbach k osadě Jelení vrchy a poté úsek od Jeleních vrchů k Rosenauerově nádrži na úpatí Třístoličníku, který však vznikl až po smrti autora projektu. Celková délka kanálu včetně regulované části potoka Světlá a smyků je asi 52 kilometrů. Napájely ho vody Plešného jezera, tří nádrží a několika desítek potoků. Jeho stavitelé museli překonávat celou řadu obtíží, například vykopat skrz Jelení hřbet tunel dlouhý 419 metrů, postavit akvadukt v údolí Koňského potoka nebo zdvihnout hladinu Plešného jezera o tři metry. Poslední plavba palivového dříví proběhla roku 1916. Dnes je kanál ve špatném stavu, na mnoha místech je poškozen a jeho větší část je bez vody. Přesto je chráněn jako vzácná technická památka. Každoročně se zde několikrát v průběhu turistické sezóny koná ukázkové plavení dřeva.
  • další literatura:

Nagano

[editovat | editovat zdroj]

Mezi první osmičkou nominovaných byl i Václav Prospal z Philadelphie, který pak do Nagana nejel, neb mu v zápase s Ottawou Lance Pitlick, jeho někdejší spoluhráč z farmy, při zákroku zlomil kotník.[24]

Lišov

[editovat | editovat zdroj]
  • E 12082/3 – kniha „Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Díl 3)“, heslo „Lišov“, strana 513:
    • V bývalém žulovém lomu v lesíku 2 km jihozápadně nad městem jeden ze sedmi základních nivelačních bodů mezinárodního nivelačního systému v Rakousku-Uhersku, tzv. Locus perennis. Základní bod trigonometrické sítě I. řádu z roku 1865 na kopci Větrníku (568 m n. m.) 1,9 km ZSZ od města
    • od roku 1720 zemská silnice České Budějovice – Rudolfov – Vesce – jižně od Jivina – Lišov – Štěpánovice – Třeboň – Majdalena – Tušť – (Vitorazsko)

Pražské derby

[editovat | editovat zdroj]
  • knihy v MLP:
    • Y 4745
    • Y 2816 (už v MLP nemají)
    • Y 3071
    • Y 5346 (Silvestrovské derby)

Libverdská školka

[editovat | editovat zdroj]
Budova mateřské školy.

Mateřská škola v obci Lázně Libverda je jednotřídní škola určená pro 17 dětí.[25] K dispozici je také jídelna.

Snahou školky je zajištění zdravého fyzického i duševního rozvoje dítěte. Z toho důvodu je školkou pro nově příchozí děti pořádán adaptační kurz.

Prezentace školy

[editovat | editovat zdroj]

Škola se prezentuje na akcích, které buď sama pořádá nebo se jich jen zúčastňuje. Jsou jimi:

  • besídka
  • liberecká Mateřinka (divadelní festival pro nejmenší děti)[26]
  • předtančení na plese
  • Slet čarodějnic
  • vystoupení na ostatních školách
  • vystoupení u příležitosti rozsvěcení vánočního stromu[27]

Vybavení školky

[editovat | editovat zdroj]

Dětem je k dispozici nový nábytek, elektronika, zahradní zařízení i hračky. K dispozici je též školní zahrada vybavená prolézačkami, houpačky a kolotočem.

Kontaktní údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Adresa: Lázně Libverda 177
  • Telefonní spojení: 482 322 440

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JACOBBI, Paola. Ty boty musím mít! (původním názvem: Voglio quelle scarpe!). Překlad Daniela Kartáková. 1. vyd. Praha: Metafora, 2008. 107 s. ISBN 978-80-7359-121-2. Kapitola Skandál jménem sandál, s. 67. 
  2. ↑ JACOBBI, Paola. Ty boty musím mít! (původním názvem: Voglio quelle scarpe!). Překlad Daniela Kartáková. 1. vyd. Praha: Metafora, 2008. 107 s. ISBN 978-80-7359-121-2. Kapitola Skandál jménem sandál, s. 68. 
  3. ↑ ŠTÝBROVÁ, Miroslava. Dějiny odívání. 1. vyd. Díl 16 (Boty, botky, botičky). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 244 s. ISBN 978-80-7106-986-7. Kapitola 20. století – Od řemeslníka k průmyslníkovi, s. 192. 
  4. ↑ ŠTÝBROVÁ, Miroslava. Dějiny odívání. 1. vyd. Díl 16 (Boty, botky, botičky). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 244 s. ISBN 978-80-7106-986-7. Kapitola Slovníček pojmů z oboru obuvnictví, s. 217. 
  5. ↑ ŠTÝBROVÁ, Miroslava. Dějiny odívání. 1. vyd. Díl 16 (Boty, botky, botičky). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 244 s. ISBN 978-80-7106-986-7. Kapitola Slovníček pojmů z oboru obuvnictví, s. 217. 
  6. ↑ a b c d e COX. Boty (původním názvem: Shoes). Překlad Radka Klimičková. 1. vyd. Praha: Ikar, 2015. 256 s. ISBN 978-80-249-2618-6. Kapitola Žabka, s. 37. [Dále jen Cox]. 
  7. ↑ a b c d Cox, s. 38.
  8. ↑ a b c d e f Cox, s. 39.
  9. ↑ COX. Boty (původním názvem: Shoes). Překlad Radka Klimičková. 1. vyd. Praha: Ikar, 2015. 256 s. ISBN 978-80-249-2618-6. Kapitola Tabi, s. 40. 
  10. ↑ RYBÁR, Ctibor, a kol. Co je co v Praze. Praha: Pressfoto, 1989. 470 s. ISBN 80-7046-013-X. Kapitola Kulturní domy (zařízení, výběr), s. 203. 
  11. ↑ ZAHRADNÍK, Pavel; VLČEK, Pavel; PAŘÍK, Arno. Libeň. In: VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Díl 5. – Velká Praha (A–L). S. 808.
  12. ↑ Umělecké památky Prahy, str. 809
  13. ↑ Příběh cinkajícího stromečku. Do Česka přicestoval z Porýní na začátku 20. století
  14. ↑ RETRO: Děda Mráz a zvonící stromek. Jak jsme slavili Vánoce za socialismu
  15. ↑ BERAN, Lukáš; VLČEK, Pavel. Železniční viadukty. In: VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Díl 5. – Velká Praha (A–L). S. 403.
  16. ↑ https://www.idnes.cz/ekonomika/doprava/souprava-451-zabotlam-pantak-do-srotu-posledni-jizda.A190604_160956_eko-doprava_jan
  17. ↑ MALÁ, Eva. Lidé na Cibulkách. 1. vyd. Praha: Eva Malá, 2022. 144 s. Kapitola Pohřeb T. G Masaryka očima cibuleckých občanů, s. 43. 
  18. ↑ MALÁ, Eva. Lidé na Cibulkách. 1. vyd. Praha: Eva Malá, 2022. 144 s. Kapitola Lidé na Cibulkách, s. 27. 
  19. ↑ MALÁ, Eva. Lidé na Cibulkách. 1. vyd. Praha: Eva Malá, 2022. 144 s. Kapitola Lidé na Cibulkách, s. 33. 
  20. ↑ MALÁ, Eva. Lidé na Cibulkách. 1. vyd. Praha: Eva Malá, 2022. 144 s. Kapitola Lidé na Cibulkách, s. 55. 
  21. ↑ MALÁ, Eva. Lidé na Cibulkách. 1. vyd. Praha: Eva Malá, 2022. 144 s. Kapitola Lidé na Cibulkách, s. 56. 
  22. ↑ MALÁ, Eva. Lidé na Cibulkách. 1. vyd. Praha: Eva Malá, 2022. 144 s. Kapitola Lidé na Cibulkách, s. 57. 
  23. ↑ KOCHÁNEK, Ladislav. 1000 českých nej… a ještě něco navíc. Ilustrace František Zálabský. 4. vyd. Praha: Albatros, 1996. 108 s. ISBN 80-00-00446-1. Kapitola Voda, s. 27. 
  24. ↑ SÁRA, Robert. Prospal a olympiády: Nagano jsem obrečel. V Turíně jsme vykradli banku. iDNES.cz [online]. 2018-02-13 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. 
  25. ↑ Prezentace zařízení v databázi školek
  26. ↑ Představení festivalu Mateřinka
  27. ↑ Předvánoční večer se vskutku vydařil...

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

[[Kategorie:Mateřské školy v Česku]] [[Kategorie:Lázně Libverda]]


Knihy

[editovat | editovat zdroj]

Návody

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas.cz

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Jan_Polák/Věra_Galatíková&oldid=23450099“