Wikipedista:Jan Polák/Pískoviště 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Multicar M 25

Automobil Multicar M 25
Výrobce VEB Fahrzeugwerk Waltershausen
Koncern IFA
Roky produkce 1978–1993
Vyrobeno přes 100 000
Předchůdce Multicar M 24
Nástupce Multicar M 26
Technické údaje
Počet míst 2
Maximální rychlost 52 km/h
Motor
Objem 1,996
Výkon 33 kW

Multicar M 25 je užitkový automobil vyráběný v letech 1978 až 1992 v německé automobilce VEB Fahrzeugwerk Waltershausen. Využití našel vůz v komunálních službách obcí a měst.

Historie automobilky[editovat | editovat zdroj]

V srpnu roku 1920 založili konstruktér Artur Ade a obchodník Herrmann Irrgang v durynském městečku Waltershausen strojírenskou továrnu. Ta vyráběla menší traktory a zemědělské stroje. Když vypukla druhá světová válka, přeorientoval se její výrobní program na potřeby Wehrmachtu. Po jejím konci se firma ocitla v sovětské okupační zóně a následně se začlenila do státního podniku IFA (Industrieverband Fahrzeugbau), a to pod názvem „VEB Fahrzeugwerk Waltershausen“. Před tím však jeden z původních zakladatelů, Artur Ade, uprchl na Západ, kde v Offenburgu založil továrnu vyrábějící díly pro nákladní automobily. S původní waltershausenskou továrnou však nová Adeho společnost nijak nespolupracovala.[1]

Roku 1958 sjelo z výrobní linky automobilky ve Waltershausenu první automobil určený pro komunální služby – vozítko Multicar M 21. Ten pak následovaly modely M 22 a M 23, až se roku 1974 začal vyrábět model M 24. Jeho následovníkem se stal model M 25, který se vyráběl od roku 1978. Až do roku 1992, kdy jej nahradil model M 26, se vyrobilo přes 100 tisíc vozítek M 25.[2]

Během socialismu postupně upadal export východoněmeckých automobilek, neboť jejich výrobky ztrácely konkurenceschopnost. Jedinou výjimkou byla továrna ve Waltershausenu, jejíž roční produkce činila cca 8000 vozidel a z tohoto množství šlo asi 70 % (dle jiných zdrojů až 75 %)[3] na export,[4] a to především do zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP),[1] tedy do Československa, Maďarska a Polska. Některé vozy ale směřovaly též na Kubu nebo do Egypta. Dalších přibližně 400 vozidel ročně si odebrali exportéři zásobující západoevropský trh. Tamním odběratelům vyhovovalo, že západní automobilky nevěnovaly příliš pozornosti tak specifickému odvětví, jakým byla komunální vozítka, a stávající tamní výrobci vyráběli pouze v nízkých počtech.[4]

Po sloučení Německé demokratické republiky se Západním Německem a vzniku sjednoceného Německa prošla firma VEB Fahrzeugwerk Waltershausen privatizací. Tou společnost provedli Manfred Windus a Walter Botschatzki, kterým se podařilo zredukovat počet kroků výrobního procesu, najít spolehlivé dodavatele, produkovaným vozům přizpůsobili motor z Volkswagenu a pro vyráběné automobily získali hydraulické rozvody od společnosti Mannesmann-Rexroth. Díky tomu mohla automobilka produkovat své vozy i nadále.[4]

Popis automobilu[editovat | editovat zdroj]

Oproti svému předchůdci – modelu M 24 – získal model M 25 dvoumístnou kabinu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice:[5]

  • výroba zahájena v továrně VEB Fahrzeugwerk Waltershausen v roce 1978
  • výroba ukončena 1990. Do té doby vyrobeno přes 100 tisíc kusů vozidel, většina z nich vyvezena do zemí východního bloku
  • vozy vybaveny dvoumístnou dopředu sklopnou kabinou a čtyřválcovým naftovým motorem o objemu 1996 cm3 a výkonu 45 koní (33 kW), s nímž vozy dosahovaly maximální rychlosti 52 km/h
  • k dispozici bylo 16 druhů nástaveb a celá řada přídavných zařízení
  • mimo vozů s pohonem zadních kol byla od roku 1984 vyráběna verze s pohonem všech kol (M 25 A)
  • třístranný sklápěč byl dodáván pod továrním označením M 2510

Editions Atlas[editovat | editovat zdroj]

Užitková vozidla:[6]

  • Multicar je jedinou značkou východoněmeckého výrobce automobilů IFA, která přežila
  • za úspěchem stojí i velké množství verzí
  • široké uplatnění našly v komunálních podnicích, v zemědělství a na staveništích
  • na okně byl jen jeden stěrač s ostřikovačem
  • varianty nástaveb M 25
    • 2501 – valníkové vozidlo
    • 2502 – dlouhé valníkové vozidlo
    • 2510 – vozidlo s trojstrannou vyklápěcí korbou
    • 2513 – vozidlo s vyklápěcí korbou
    • 2514 – kontejnerové vyklápěcí vozidlo
    • 2530 – vozidlo s žebříkem
    • 2532 – vozidlo s vysokozdvižnou plošinou
    • 2533 – vozidlo s manipulační plošinou
    • 2548 – vozidlo s cisternou
    • 2577 – vozidlo se skříňovou nástavbou
  • vnitřní výbava M 25 byla přizpůsobena standardnímu osobnímu autu – řidič seděl na odpruženém výkyvném sedadle
  • v nabídce byly čtyři varianty vozidel s vyklápěcí korbou, vozidla s žebříkem a manipulační plošinou, vozidla s cisternou na vodu či sběrnou nádrží, vozidla se skříňovou nástavbou, malé bagry, malá hasičská vozidla, dokonce i dávkovací krmicí vozidla pro výkrm prasat.
  • v ulicích bylo často vidět kropicí vozy, válce, sněhové pluhy a posypová vozidla nebo i vozidla s hydraulickou rukou
  • aby bylo možné zvýšit různorodost variant, dodávaly se od roku 1982 i verze s pohonem všech kol a od roku 1983 podvozek s prodlouženým rozvorem (2567 mm při celkové délce 4940 mm)

Kultovní auta[editovat | editovat zdroj]

Kultovní auta:[7]

  • strana 3:
    • v Československu se autu říkalo „multikára“
    • jakoby vykulené světlomety připomínaly oči hmyzu
    • pocházel z továrny ve Waltershausenu a byl speciálně sestrojen pro potřeby komunálních služeb
    • vyráběl se ve 14 variantách – jako sklápěč, nákladní automobil s uzavřenou nástavbou, nosič kontejnerů, kropicí vůz, sypač, zametací vůz, mobilní žebřík
    • předchůdcem M 25 byl M24, který měl kabinu, do níž se vešel pouze řidič. To nebylo praktické, neboť pracovní čety čítají většinou minimálně dvě osoby
  • strana 4:
    • 70 % výroby směřovalo na export, především do zemí RVHP
  • strana 5:
    • model M 24 se vyráběl v letech 1974 - 1978 a vyrobilo se jich téměř 26 tisíc aut
    • model M 25 je v Československu nejrozšířenější model z automobilky v Waltershausenu
    • oproti předchůdci M 24 dostal typ M 25 dvoumístnou kabinu, vůz měl modernější dvouokruhovou brzdovou soustavu a zesílené zavěšení.
    • M 25 poháněl dieselový motor o objemu 2 litry a vyráběl je závod VEB Motorenwerk Cunewalde. Měly výkon 45 koní a maximální rychlost dosahovaly 50 km/h
    • motor byl spolehlivý, jen v zimě působil potíže, neb trvalo, než naskočil
    • pohon byl na zadní nápravu přenášen čtyřstupňovou převodovkou. Na zvláštní přání mohla být doplněna ještě redukcí, která automobilu umožňovala pohyb rychlostí mezi 2 a 7,5 km/h.
    • prodávaly se též přívěsy – klasický s výklopnými bočnicemi, oboustranný sklápěč nebo speciální přívěs určený k převozu předmětů do délky 8 metrů.
    • užitečná hmotnost M 25 byla 1750 kg, ale v praxi byla často překonávána, takže auto uvezlo ještě mnohem víc, což oceňovali její majitelé
  • strana 6:
    • M 25 měl slabé brzdy
    • v roce 1991 se do multicarů začaly montovat modernější motory Volkswagen
    • krátce po sjednocení Německa byla firma úspěšně privatizována
    • velký podíl na tehdejším rozvoji firmy měl Manfred Windus, bývalý zásobovač, který firmu protáhl porevolučními turbulencemi, za což získal ocenění Manažer roku 1993
    • v roce 1993 skončila výroba M 25, vyrobilo se jich přes 100 tisíc kusů
    • nástpce M 25, model M 26, se vyráběl do roku 2010
  • strana 10:
    • v roce 1982 přišla na trh M 25 4×4 s mechanicky připojitelným pohonem předních kol. Problémy s kratší životností hnacích kloubů multikáry se podařilo potlačit u nástupce M 25.1 A (převrtáním motoru na 2238 cm3 se při takřka shodném výkonu získalo vyšší točivý moment 130 (namísto 108) Nm). Za příplatek si mohli zájemci objednat:
      • převodovku doplněnou redukcí
      • dodatečnou hlukovou izolaci motoru
      • výfukové potrubí vyvedené vzhůru
      • předehřívání chladicí kapaliny
      • servohydrauliku
    • kabina dostala trubkové výztuhy zvyšující bezpečnost posádky v případě převrácení
    • do multicarů se montovaly dieselové motory o obsahu 1997 cm3 s výkonem 45 koní
    • nárazníky byly uchyceny na čepech. Na ně bylo možno nasadit například i pluh nebo jiné potřebné nástroje
    • všechny modely disponovaly dodatečným hydraulickým pohonem, který sloužil k pohonu dalších zařízení vozu, například kartáčů při zametání silnic
    • řidiči multicarů si stěžovali na problematické startování v zimě
    • jednou z přednost byla dobrá viditelnost z kabiny řidiče zajištěná čelním sklem, které bylo maximálně snížené
    • díky své obratnosti se dokázal otočit na silnici širší o něco málo než 5 metrů
    • verze M 25 A měla pohon všech 4 kol, dovedla se tak lépe pohybovat v blátě nebo ve sněhu
    • M 25 se vyráběl ve dvou základních verzích, které se od sebe lišily rozvorem:
      • M 25.01 měl 1970 mm
      • M 25.02 měl 2675 mm

Německá knížka[editovat | editovat zdroj]

tabulka na straně 58[editovat | editovat zdroj]

Typ Obrázek Popis Pohotovostní hmotnost vozidla (kg) Užitečná hmotnost (kg)
M 2501 Stamps of Germany (DDR) 1978, MiNr 2353.jpg Valník 1750 2200
M 2501/09 Valník s pomocným nakládacím ramenem 1900 1900
M 2502 Valník (prodloužená verze, přepravní verze) 1705 2200
M 2502 A Valník (prodloužená verze) 1700 1800
M 2510 Třístranný sklápěč 1680 2200
M 2512 Winterkipper 1750 2000
M 2513 M 25 (IFA) 01.JPG Vozidlo s vyklápěcí korbou 1680 2100
M 2514 Kontejnerové vyklápěcí vozidlo 1870 2075
M 2548/20 Stamps of Germany (DDR) 1982, MiNr 2745.jpg Mycí a kropicí vozidlo 2050 1800
M 2548/22 Mycí a kropicí vozidlo (s držadlem koštěte) 2290 1650
M 2551 Sammelbehälterfahrzeug 1820 1150
M 2554 Grobfutterverteilfahrzeug 2370 1150
M 2533 Multicar s plošinou (1).jpg Vozidlo s manipulační plošinou 3070 0300
M 2530 Vozidlo s žebříkem 2240 0500
M 2582 Isolierkofferfahrzeug 1820 1150
M 25 L 85 Isolierkofferfahrzeug (prodloužená verze) 2200 1250

strana 60–61[editovat | editovat zdroj]

Od října 1978 Multicar 25 se vyrábí, nyní dvoumístný s kabinou, náklonu. Také vytvoří vždy nové varianty.Ještě lépe přizpůsobit konkrétní provozní podmínky, a v tomto případě zejména na export bylo dosaženo u modelů s prodlouženým rozvorem a pohonem všech kol. Asi 75 procent z roční produkce asi 8000 jednotek budou exportovány.

Originální text[editovat | editovat zdroj]

Bis zum Produktionsbeginn der sogenannten Dieselameise im jahre 1957 fertigte der Betrieb in Waltershausen vor allem Lkw-Anhänger, Anhängerkupplungen und Rahmen für Stove-Motorradseitenwagen. Die ursprünglich mit offenem Führerstand angebotene Dieselameise für innerbetriebliche Transportzwecke wich 1958 einer karosserierten Ausführung. 1961 erschien mit dem Multicar 21 ein verbessertes Modell mit 5-kW-Motor.

Drei Jahre später wurde der Zweitonner Multicar 22 mit Einmann-Frontlenkerführerhaus und 10-kW-Dieselmotor vorgestellt. Davon entstanden zahlreiche Varianten für verschiedene Einsatzzwecke, z. B. Dreiseitenkipper, Muldenkipper, Wassertankwagen und Dreh-leiterfahrzeuge.

1974 erfolgte die Serieneinführung des weiterentwickelten Multicar 24, der mit zahlreichen Vor-, An- und Aufbaugeräten kombiniert werden konnte. Besser als seine Vorgänger eignete sich dieses Fahrzeug auch für den öffentlichen Strassenverkehr, da das Triebwerk inzwischen respektable 33 kW leistete. Mit der Erhöhung der Antriebsleistung verbunden waren auch Weiterentwicklungen an anderen Aggregaten - beispielsweise am Antriebsstrang und an der Bremsanlage. Wartungs- und Reparaturarbeiten wurden nun durch das kippbare Fahrerhaus erleichtert.

Seit dem Oktober 1978 wird der Multicar 25 hergestellt, jetzt mit zweisitzigem Kippfahrerhaus. Auch dafür entstanden immer neue Ausführungsvarianten. Eine noch bessere Anpassung an bestimmte Einsatzbedingungen, und hierbei besonders für den Export, wurde mit Modellen mit verlängertem Radstand und Allradantrieb erreicht. Etwa 75 Prozent des Jahresproduktion von rund 8000 Einheiten werden exportiert.

strana 61[editovat | editovat zdroj]

Technická data IFA Multicar M 2502

  • popis: Valník
  • nápravy: 4 × 2
  • motor: R-4-Dieselový motor Typ 4 VD 8,8/8,5-25 RW (poznámka: od roku 1984 též lepší motor Typ 4 VD 8,8/9-1 SRF (34 kW))
    • kubatura 2,00 dm³
    • vrtání × zdvih: 85 × 88 mm
    • maximální výkon: 33 kW při otáčkách 3000 za minutu
    • maximální točivý moment 108 Nm při otáčkách 2300 za minutu
  • převodovka: synchronizované s mechanickou řadicí pákou (se stupni 4 + 1)
  • nápravy (přední/zadní): pouze otočný čep / hnaná
  • zavěšení (přední/zadní): listová pružina / listová pružina
  • řízení: mechanické
  • kola:
    • disková kola 5.0-13
    • pneumatiky 6.70-13
  • brzdy: hydraulické, čelisťové na každém kole
  • rozměry:
    • délka × šířka × výška: 4940 × 1810 × 2140 mm
    • rozvor: 2675 mm
    • ložná plocha: 2930 × 1495 mm
  • hmotnosti:
    • pohotovostní hmotnost: 1705 kg
    • užitečná hmotnost: 2200 kg
  • míst k sezení: 2
  • palivové nádrže:
    • počet: 1
    • objem: 42 litrů
  • nejvyšší rychlost: 50 km/h

Der M 2502 ist eine im Radstand vergrößerte, sogenannte Transportvariante des Grundtyps M 25. Auf gleichem Fahrgestell wird auch ein Kofferfahrzeug angeboten.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Multicar M 25. Kultovní auta ČSSR. 7 2014, roč. 1, čís. 116, s. 4. ISSN 978-83-248-1855-6.  
  2. Truck katalog: katalog užitkových vozidel: 2004/2005. Příprava vydání Michal Moučka. Praha : Springer Media, 2004. 264 s. ISBN 80-86411-46-X. Kapitola Multicar, s. 101.  
  3. DÜNNEBIER, Michael. Lastwagen und Busse – Nutzfahrzeuge sozialistischer Länder. 1. vyd. Berlin : Transpress – VEB Verlag für Verkehrswesen, 1988. 228 s. ISBN 3-344-00272-4. Kapitola Der VEB IFA-Automobilwerkw Ludwigsfelde, s. 61. (německy)  
  4. a b c Multicar M 25. [s.l.] : Editions Atlas, 2012. 2 s.  
  5. SEIFERT, Jakub. Multicar 25. [s.l.] : Jakub Seifert, 2012. 2 s.  
  6. Multicar M 25. [s.l.] : Editions Atlas, 2012. 2 s.  
  7. Multicar M 25. Kultovní auta ČSSR. 7 2014, roč. 1, čís. 116, s. 10. ISSN 978-83-248-1855-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Knihy v MLP[editovat | editovat zdroj]

  • T 12370
  • T 11726
  • T 10510 (německy)

Matěj Hlaváček[editovat | editovat zdroj]

Památka[editovat | editovat zdroj]

Moderní nízkopodlažní tramvaj typu Škoda 15T6 stojí ve stanici „Malešická továrna“.
Tramvaj pokřtěná Hlaváčkovým jménem

Když se v roce 1900 hledal název pro nově vzniklou komunikaci mezi pražskými ulicemi Vrchlického a Plzeňskou, bylo zvoleno Hlaváčkovo jméno a komunikace se tak od té doby jmenuje „Hlaváčkova“.[1] Dne 13. června 2017 představil Dopravní podnik hlavního města Prahy ve smyčce Kotlářka tramvaj typu 15T evidenční číslo 9397 pojmenovanou „Matěj Hlaváček“.[2][3] Její křest se uskutečnil v den 120. výročí zahájení provozu na Hlaváčkovy trati. Poslední dvojčíslí evidenčního čísla vozu navíc odkazuje k roku zprovoznění této tramvajové tratě (1897).[2]

  1. LAŠTOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 1. vyd. Díl 1 (A–N). Praha : Libri, 1997. 604 s. ISBN 80-85983-24-9. Heslo Hlaváčkova, s. 201.  
  2. a b ČEŘOVSKÝ, Kryštof. Tramvaj 9397 pro Hlaváčka. DP kontakt. červen 2017, roč. 22, čís. 6, s. 4. Dostupné online. ISSN 1212-6349.  
  3. HOLAKOVSKÝ, Milan. Jméno tramvaje připomíná odkaz vizionářského starosty. Deník [online]. 2017-06-13 [cit. 2017-09-22]. Dostupné online.