Wikipedista:BarboraP17/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Začínající učitel[editovat | editovat zdroj]

Začínajícím učitelem je chápán učitel, který má vhodné vysokoškolské vzdělání a pedagogickou způsobilost, zároveň mu chybí pedagogická zkušenost, je na začátku své profesní dráhy.[1] Na některých školách vyučují i studenti posledních ročníků vysokých škol, kteří tedy nemají patřičné vzdělání.[2] Označení začínající učitel/učitelka je možné chápat jako: mladý/á, nezkušený/á, nezralý/á, neovládající dosud všechny pracovní techniky a postupy nebo též jako perspektivní, nadšený/á, nadějný/á.[3]

Kompetenční rámec začínajícího učitele[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o dokument, který popisuje profesní kompetence, které by měl mít každý začínající učitel. Znamená to, že začínající učitelé musí být kvalifikovaní v příslušné oblasti a měli by umět danou činnost vykonávat, aby se z nich stal/a úspěšný/á a dobrý/á učitel/učitelka. Kompetenční rámec pro začínající učitele vznikl ve spolupráci fakult připravující učitele s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.[4]

Adaptační období začínajících učitelů[editovat | editovat zdroj]

Vstup do profese učitele je jedním z klíčových období. Učitel v adaptačním období, které je vyznačeno po dobu dvou let od nástupu do zaměstnání, uplatňuje své poznatky, které získal během studia. Zároveň dochází k profesní socializaci a seznamování se s kulturou školy.[5] Na začátku adaptačního období je podstatné uvádění do praxe a mentoring.[6]

Nutná kvalifikace učitele v Česku[editovat | editovat zdroj]

Pedagog musí splňovat několik stanovených předpokladů vymezených v zákoně o pedagogických pracovnících. Jedná se zejména o plnou způsobilost k právním úkonům, odbornou kvalifikaci, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a prokázanou znalost českého jazyka. Učitel musí mít odbornou kvalifikaci, kterou získává vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu.[7]

Součástí jsou i osobní kompetence začínajícího učitele. Kompetence tak stanovují standardní kvality učitele. Dané kvality jsou tím pádem požadavkem pro výkon učitele. Patří k nim psychická odolnost a fyzická zdatnost, osobní postoje a hodnotové orientace, sociální a emoční schopnosti (empatie, tolerance, entuziasmus, sociální cítění, optimismus aj.), osobní dovednosti (řešení problémů, kooperace, kritické myšlení) a osobní vlastnosti (zodpovědnost, důslednost, přesnost aj.).[2]

Činnosti (nejen) začínajícího učitele[editovat | editovat zdroj]

administrativa (vedení agendy žáků, záznamy jejich hodnocení, výkazy, korespondence, evidence nábytku…)

operativní činnost (dozor o přestávkách, suplování za kolegy, porady učitelského sboru, sběr papíru, soutěže, školní výlety, vybírání peněz na divadla, přednášky, exkurze, plavání…)

přípravy na výuku (více než dvě hodiny příprav připadají na jednu vyučovací hodinu, zejména při přípravách začátečníků)

sebevzdělávání (je nutné, aby učitelé zvyšovali své profesní kompetence pomocí různých workshopů, přednášek nad rámec školy)

konzultační činnost (setkávání a rozhovory se žáky a jejich rodiči, nejběžněji třídní schůzky, konzultační hodiny…)

hodnocení (posuzování žáků za dosažené výsledky, zejména pro začínající učitele je hodnocení žáků velmi obtížené)

styk s veřejností (zapojení učitelů do veřejných akcí, publikování článků v regionálním tisku, tvorba informačních materiálů, prezentace školy při veřejných vystoupeních).[8]

Šok z reality[editovat | editovat zdroj]

Šok z reality neboli profesní náraz postihuje učitele zejména v prvním roce působení ve škole. Začínající učitelé zjišťují, že nejsou připraveni na to, co vše se od nich ve škole očekává. Příčin šoku z reality, který může končit i odchodem do jiné profese nebo přechodem do jiné školy, je spousta.

Některými z nich jsou: nedostatečné materiální vybavení školy, nekázeň žáků v hodinách, časová náročnost, vztahy na pracovišti, malé pravomoci učitele, postoje rodičů ke škole, výše učitelské platu či celková odlišnost školní reality od představ.[3]

Syndrom vyhoření[editovat | editovat zdroj]

Syndrom vyhoření vzniká z reakce na dlouhodobý stres, což má za následek stav vyčerpání, které se projevuje v oblasti fyzické, kognitivní a emoční.[9] Syndrom vyhoření je spojován s profesemi, kde jsou pracovníci v denním kontaktu s lidmi (učitelé, lékaři a atd.).[10] Tedy i začínající učitelé mohou být syndromem vyhoření postihnuti, z tohoto důvodu u nich dochází i k brzké změně povolání.[11]

Mezi nejčastější důvody syndromu vyhoření u začínajících učitelů je: ztráta ideálů (pocit jedince při nástupu do školy, že dokáže vše změnit k dobrému, velká motivace do všeho, nevadí mu pracovat přesčas), velkolepé cíle (plánovaná snaha o zásadní změny), workoholismus (závislost na práci). Postupně dochází k tomu, že velkolepé cíle mizí, stanou se z nich až cíle nedosažitelné. Začínající učitel časem zjistí, že nepřinese žádné revoluční změny jako jedinec. Časem se u něj může objevit nedůvěra v sama sebe, práce pro něj nebude tak smysluplná. To vše pak může postupně vést až ke vzniku syndromu vyhoření.[12]

Drop-out[editovat | editovat zdroj]

Drop-outem u učitelů se vyznačuje odchod z profese či přechod na jinou školu. Mezi jednu z nejohroženějších profesních skupin drop-outem patří začínající učitelé.[6] Na začínající učitele je kladena stejná odpovědnost jako na profesionálně kvalifikovaného odborníka.[2] Mezi hlavní důvody drop-outu u začínáních učitelů patří nesrovnalosti s ředitelem školy, socializace učitele a interakce s žáky (žákovská nekázeň).[6]

Uvádějící učitel[editovat | editovat zdroj]

Začínající učitel je nezkušený začátečník, který potřebuje pomoc kolegů. Ředitelé škol často určí tzv. uvádějícího učitele. Funkce uvádějícího učitele není zákonem dána, proto je využívána jen na některých školách.[3] Uvádějící učitel je zkušený učitel, který napomáhá začínajícímu učiteli v období jeho nástupu do učitelské profese.[1] Má za úkol poskytnout začátečníkovi odbornou i psychickou oporu, a tím omezit jeho profesní nejistotu na minimum. Uvádějící učitel slouží i jako dohled, vedení a zdokonalování začínajícího učitele.[1] Stejně tak začínajícímu učiteli může uvádějící učitel předat zkušenosti ze své učitelské praxe. Měl by ho podpořit a pomoci mu v jeho nejistých krocích zejména v prvním roce učitelské praxe.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd.. vyd. Praha: Portál, 2013. 395 s. ISBN 978-80-262-0403-9. 
  2. ↑ a b c VÍTEČKOVÁ, Miluše. Začínající učitel: jeho potřeby a uvádění do praxe. Brno: Paido, 2018. 186 s. ISBN 978-80-7315-269-7. 
  3. ↑ a b c PODLAHOVÁ, Libuše. První kroky učitele. 1. vyd. Praha: Triton, 2004. 223 s. ISBN 80-7254-474-8.. 
  4. ↑ MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Kompetenční rámec absolventa učitelství [online]. 2023 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ JANÍK, Tomáš; WILDOVÁ, Radka; ULIČNÁ, Klára. Adaptační období pro začínající učitele. Pedagogika. 2017-04-12, roč. 67, čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-01-02]. ISSN 2336-2189. DOI 10.14712/23362189.2017.433. 
  6. ↑ a b c PÍŠOVÁ, Michaela; HANUŠOVÁ, Světlana. Začínající učitelé a drop-out. Pedagogika. 2016-10-20, roč. 66, čís. 4. Dostupné online [cit. 2023-12-25]. ISSN 2336-2189. DOI 10.14712/23362189.2016.353. 
  7. ↑ ČESKO. Zákon č. 563 ze dne 24. září 2004, o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Sbírka zákonů ČR. 2004, částka 190. ISSN 1211-1244.
  8. ↑ VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. 2. přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007. 76 s. ISBN 9788072903252.
  9. ↑ SMETÁČKOVÁ, Irena; VONDROVÁ, Eliška; TOPKOVÁ, Petra. Zvládání stresu a syndrom vyhoření u učitelek a učitelů ZŠ. e-Pedagogium. 2017-02-01, roč. 17, čís. 1, s. 59-75. Dostupné online. DOI 10.5507/epd.2017.006. 
  10. ↑ PTÁČEK, Radek; VŇUKOVÁ, Martina; RABOCH, Jiří a kol. SYNDROM VYHOŘENÍ A ŽIVOTNÍ STYL UČITELŮ ČESKÝCH ZÁKLADNÍCH ŠKOL. Česká a Slovenská Psychiatrie. 2018, roč. 114, čís. (5), s. 199-204. Dostupné online. 
  11. ↑ GODDARD, Richard; GODDARD, Marion. Beginning teacher burnout in Queensland schools: Associations with Serious Intentions to Leave. Australian Educational Researcher. 2006-08, roč. 33, s. 61-75. Dostupné online. 
  12. ↑ SMETÁČKOVÁ, Irena; ŠTECH, Stanislav a kol. Učitelské vyhoření. [s.l.]: Portál, 2020. 246 s. ISBN ISBN: 978-80-262-1668-1. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KALHOUS, Zdeněk a HORÁK, František. K aktuálním problémům začínajících učitelů. Pedagogika. 1996, roč. 46, č. 3, s. 245–255. ISSN 0031-3815, ISSN 2336-2189 (online). Dostupné také z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?cat=10223&lang=cs.
  • ŠIMONÍK, Oldřich. Začínající učitel: některé pedagogické problémy začínajících učitelů = The beginning teacher: some pedagogical problems of beginning teachers. 1. dotisk 1. vyd. [i. e. 2. vyd.]. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 101 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 56. ISBN 80-210-8494-4.
  • TRUNDA, Michal. Zákon o pedagogických pracovnících a navazující školské předpisy. 3. vyd. Třinec: RESK, spol. s r.o., 2016. 164 s. ISBN 978-80-87675-11-3.
  • VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. 2. přeprac. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007. 76 s. ISBN 9788072903252.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:BarboraP17/Pískoviště&oldid=23520891“