Wikipedista:Štangla1/William Niskanen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikipedista:Štangla1/William Niskanen
Narození13. března 1933
Bend, Oregon, USA
Úmrtí26. října 2011 (ve věku 78 let)
Washington, District of Columbia, USA
VzděláníHarvardova univerzita, B.A. Chicagská universita, M.A. a Ph.D
PovoláníEkonom
Chybí svobodný obrázek.

William Arthur Niskanen (13. března 1933 - 26. října 2011) byl americký ekonom označovaný za jednoho z architektů ekonomického programu prezidenta Ronalda Reagana. Významně přispěl k rozvoji teorie veřejné volby. Byl také dlouholetým předsedou libertariánského think-tanku Cato institut.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Bakalářský titul získal Niskanen v roce 1954 na Harvardu. Postgraduální studium ekonomie absolvoval na Chicagské universitě, kde byl jeho učitelem Milton Friedman a další prominentní ekonomové, kteří se později podíleli na revoluci v ekonomii, veřejné politice a právu prostřednictvím idejí později známých pod souhrnným označením Chicagská ekonomická škola. Magisterský titul obdržel Niskanen v roce 1955 a doktorát v roce 1962. Ve své disertační práci se věnoval ekonomii prodeje alkoholických nápojů. [1]

Do Washingtonu[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z Chicaga nastoupil roku 1957 Niskanen jako analytik obranné politiky do RAND Corporation, kde využil své dovednosti v oblasti ekonomického a matematického modelování k analýze a vylepšování armádní efektivity. Mezi jeho úspěchy patří vývoj čtyřsetřádkového modelu lineárního programování transportního systému Air Force. Programátorem tohoto modelu byl mladý William Sharpe, pozdější laureát Nobelovy ceny za ekonomii. [2]

Díky své práci v RAND byl Niskanen jmenován nastupující Kennedyho administrativou do funkce ředitele zvláštních studií v Kanceláři ministra obrany Spojených států. Zde se stal jedním z původních pentagonských „whiz kids“ ministra obrany Roberta McNamary, kteří používali statistickou analýzu k vyhodnocování operací ministerstva obrany. [1]

Během svého působení v Pentagonu zažíval Niskanen rozčarování politickým vedením národa. Později prohlašovat, že prezident a jiní představitelé výkonné moci veřejnosti „pravidelně...lhali“. Často žertem zmiňoval, že toto rozčarování jej občas přimělo pochybovat, zda Spojené státy skutečně roku 1969 přistály na měsíci. [3]

Po svém odchodu z ministerstva obrany roku 1964 se Niskanen stal ředitelem divize programové analýzy v Institutu obranných analýz. V 1972 se vrátil do veřejné sféry jako asistent ředitele kanceláře pro management a rozpočet. Kvůli jeho kritice Nixonovy administrativní politiky však jeho působení zde nemělo dlouhého trvání. [4][5]

Akademická sféra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 opustil Niskanen Washington a vrátil se do akademického světa. Stal se profesorem ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde zůstal až do roku v 1975, kdy se stal hlavním ekonomem Ford motor company. Během té doby pomáhal založit v Berkeley vysokou školu veřejné politiky. Také se seznámil s tehdejším kalifornským guvernérem Ronaldem Reaganem, který jej jmenoval členem pracovní skupiny pro státní ekonomiku. [1]

Poté, co byl roku 1980 propuštěn z Fordu (viz níže), zamířil Niskanen zpět do akademické sféry, tentokrát na UCLA. [6]

Společnost Ford Motor Company[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 byl Niskanen jmenován hlavním ekonomem u Ford motor company pod předsedou Henrym Fordem II a prezidentem Lee Iacoccou. [1] Brzy se stal kritickým k Fordově firemní kultuře a jeho neschopnosti následovat spotřebitelské trendy, jako byla poptávka spotřebitelů po úspornějších vozech kvůli rostoucím cenám benzinu v 70. letech vlivem omezení dodávek ropy ze strany OPEC.

Zahraniční výrobci automobilů, zejména Japonci, rychle využili poptávky amerických spotřebitelů po vozidlech s nižší spotřebou paliva a v 70. letech 20. století získávali rostoucí podíl na americkém trhu. Ford odpověděl tím, že požádal vládu USA o zavedení dovozních kvót na japonská auta. Niskanen coby obhájce volného obchodu interně protestoval proti této politice. Tvrdil, že Ford musí zlepšit své produkty s ohledem na spotřebitelskou poptávku. V reakci na tuto kritiku Ford Niskanena v roce 1980 propustil. [1]

Reaganova administrativa[editovat | editovat zdroj]

Niskanen však nebyl bez práce dlouho. Nastupující prezident Ronald Reagan jejjmenoval do své Rady ekonomických poradců, která odpovídala za vedení a analýzu ekonomického výzkumu a informovala o nich složky výkonné moci. Jmenování bylo překvapivé vzhledem k Niskanenovým vyhraněným názorům na rozpočtové deficity a vojenské výdaje, které byly v rozporu s Reaganovou politikou.

Niskanenův přímočarý způsob vyjadřování jak uvnitř, tak i mimo Radu ekonomickcýh poradců občas působil problémy. V projevu před skupinou žen v roce 1984 poznamenal, že k rozdílům v odměňování pohlaví přispívá výchova dětí a s ní spojené přerušení pracovního poměru u žen. Přestože je toto vysvětlení v dnešní době široce přijímáno a empiricky prokázáno, [7] roku 1984 byla tato Niskanenova poznámka odsouzena mimo jiné ze strany demokratického prezidentského kandidáta Waltera Mondaleho, který o ní prohlásil, že ilustruje nedostatek respektu Reaganovy administrativy k ženám. [8]

Následujícího roku vedl další z Niskanenových přímých komentářů k jeho odchodu z Reaganovy administrativy. Během vyjednávání o zákonu, který se nakonec stal zákonem o daňové reformě z roku 1986, Niskanen interně kritizoval administrativní návrh, který vypracovalo ministerstvo financí pod vedením ministra Donalda Regana. Prezidentu Reaganovi řekl před Reganem, že návrh je „něco, co by mohl milovat Walter Mondale." Regana tento komentář urazil a poté, co se stal náčelníkem Reaganova štábu, zablokoval Niskanenův postup do čela Rady ekonomických poradců v návaznosti na návrat Martina Feldsteina na Harvard. Niskanen dále zůstal po krátkou dobu jako řadový člen, poté ale z Rady odstoupil. Niskanen později ve své knize Reaganomics označil Regana za „věž z želé". [9]

Cato institut[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z Reaganovi administrativy se Niskanen připojil k libertariánskému Cato institutu, kde působil od roku 1985 do roku 2008 coby předseda správní rady a byl zde také aktivním politickým odborníkem. Od roku 2008 až do své smrti v roce 2011 byl emeritním předsedou Cato. [10]

V březnu roku 2012 vznikl spor mezi Charlesem a Davidem Kochovými a vdovou po Williamu Niskanenovi, Kathryn Washburnovou, o Niskanenův vlastnický podíl v Cato. [11][12]

Odborný příspěvek[editovat | editovat zdroj]

Niskanen významně přispěl k teorii veřejné volby - oboru ekonomie a politické vědy, který zkoumá chování politiků a dalších vládních činitelů. Veřejná volba odmítla tradiční názor, že tito agenti jsou motivováni nezištným zájmem konat veřejné blaho a místo toho je považuje za agenty motivované zájmem vlastním, stejně jako ostatní. Niskanenovým hlavním příspěvkem k teorii veřejné volby pak byl model maximalizace rozpočtu, tj. představa, že byrokraté se budou snažit maximalizovat rozpočet a autoritu svého resortu. Tuto teorii představil v roce 1971 v knize Byrokracie and Representative Government. [10]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Niskanen je autorem několika knih, akademických článků a esejů o vládě a politice. Jeho nejznámějším dílem, publikovaným v roce 1971, je Bureaucracy and Representative Government. Kniha měla značný dopad na veřejný sektor a vystavila silné kritice oblast veřejné správy v duchu Byrokracie Ludwiga von Misese. Po dlouhou dobu byla nedostupná, byla ale znovu vydána spolu s několika dalšími eseji např. William Niskanen, Bureaucracy and Public Economics (Cheltenham, UK: Edward Elgar, 1994). [ <span title="This claim needs references to reliable sources. (October 2011)">citace potřebná</span> ] Dalším z jeho známých děl je kniha Reaganomics z roku 1988, která popisuje jak tu navenek prezentovanou, tak zákulisní politiku Reaganova politického programu. Lou Cannon, sloupkař Washington Post a autor biografie President Reagan: The Role of a Lifetime, popsal knihu jako „definitivní a pozoruhodně objektivní shrnutí administrativních ekonomických politik.” [13]

Niskanenovou poslední knihou byla Reflections of a Political Economist (2008). [14] Jedná se o sbírku esejů a recenzí knih o veřejné politice a ekonomických tématech a slouží jako intelektuální biografie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William A. Niskanen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e T. Rees Shapiro. "William A. Niskanen Jr., economist and former Cato Institute chairman, dies." Washington Post. November 1, 2011. https://www.washingtonpost.com/local/obituaries/william-a-niskanen-jr-economist-and-cato-institute-chairman-dies/2011/10/31/gIQAuM1RaM_story.html. Retrieved November 3, 2011.
  2. ↑ Susan E. Dudley. "The Interview." Regulation 35(1) (Spring 2012).
  3. ↑ SIMONS, Joanne L.; VINTINER, Sue K. Effects of Histological Staining on the Analysis of Human DNA from Archived Slides*. Journal of Forensic Sciences. 2010-10-19, roč. 56, s. S223–S228. Dostupné online [cit. 2019-09-24]. ISSN 0022-1198. DOI 10.1111/j.1556-4029.2010.01595.x. 
  4. ↑ Cato Institute. William A. Niskanen. 2011. http://www.cato.org/people/william-niskanen/
  5. ↑ Benjamin Zycher. "Thanks, Bill." Regulation 35(1) (Spring 2012).
  6. ↑ Zycher, op. cit.
  7. ↑ KLEVEN, Henrik; LANDAIS, Camille; SØGAARD, Jakob Egholt. Children and Gender Inequality: Evidence from Denmark. Cambridge, MA: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ David Segal. "William A. Niskanen, a Blunt Libertarian Economist, Dies at 78. New York Times. October 28, 2011 https://www.nytimes.com/2011/10/29/business/william-a-niskanen-a-blunt-libertarian-economist-dies-at-78.html Retrieved November 3, 2011.
  9. ↑ William Poole. "A Remembrance of William Niskanen." Cato@Liberty." November 1, 2011.http://www.cato-at-liberty.org/a-remembrance-of-william-niskanen/. Retrieved November 3, 2011.
  10. ↑ a b "William Niskanen, Former Reagan Economist and Cato Board Chair, Dead at 78." Cato Institute. October 26, 2011. http://www.cato.org/pressroom.php?display=news&id=203 Retrieved October 27, 2011.
  11. ↑ Koch Brothers File Lawsuit Over The Ownership Of the Cato Institute, 03/01/12 01:41 PM ET, AP via The Huffington Post, Retrieved 2012-03-01
  12. ↑ Kochs launch court fight over Cato, Mike Allen, POLITICO, 3/1/12 9:48 AM EST, Retrieved 2012-03-01
  13. ↑ Library of Economics and Liberty. "Reaganomics: About the Author"
  14. ↑ NISKANEN, Wiiliam A. Reflections of a Political Economist: Selected Articles on Government Policies and Political Processes. [s.l.]: Cato Institute, 2008. 364 s. ISBN 1933995955, 9781933995953. 

[[Kategorie:Narození 1933]] [[Kategorie:Úmrtí 2011]] [[Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity]] [[Kategorie:Absolventi Chicagské univerzity]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Štangla1/William_Niskanen&oldid=17670530“