Wikipedista:Malýčtenář/Sklenář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikimedia Foundation
Wikimedia Foundation
Toto je osobní stránka uživatele Wikipedie.

Nejedná se o encyklopedický článek. Pokud tuto stránku vidíte na jiném serveru než na Wikipedii, pravděpodobně se jedná o kopii Wikipedie. Uvědomte si, že si prohlížíte neaktuální kopii a uživatel, kterému tato stránka patří, zřejmě nemá s tímto serverem žádné vztahy. Originál uživatelské stránky najdete na https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Mal%C3%BD%C4%8Dten%C3%A1%C5%99/Sklen%C3%A1%C5%99.

Filip Sklenář

Filip Sklenář (* 5. června 1978 Holešov) je český novinář.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Propadl těžké drogové závislosti, kterou však později jako dvaadvacetiletý překonal. Drogová závislost mu způsobila konflikty se zákonem a několik nervových zhroucení.[1] Označuje se za autodidakta.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Poprvé publikoval celostátně v patnácti letech prostřednictvím Českého rozhlasu 3 Vltava (básně z cyklu Kráčej, kráčej po vlasech peřejí).

Červené dlaždice[editovat | editovat zdroj]

Jeho prozaickou prvotinou byla kniha Červené dlaždice publikovaná šest měsíců po jejím dokončení (leden 2005) v nakladatelství Agave. Psychologická novela „o evangelickém knězi pohlavně zneužívaném nezletilým prostitutem“ je doplněná fotografiemi Sáry Saudkové. Literární kritika knihu ignorovala.

Kniha Radovan Krejčíř[editovat | editovat zdroj]

Sklenář se přihlásil k autorskému podílu na komerčně úspěšné knize Radovan Krejčíř, která vyšla v roce 2005 bez uvedení autora. V rozhovoru pro deník Právo uvedl, že práci chápal jako "čistý obchod" nijak nesouvisející s jeho tvůrčí činností.

Spor s Krejčířem[editovat | editovat zdroj]

Samotný Radovan Krejčíř v následujícím spisku Radovan Krejčíř - Odhalení prohlásil, že Sklenář u něj na Seychelských ostrovech nic nenapsal a pouze se tam za jeho peníze opíjel. Ten však trvá na své výpovědi tak, jak byla publikována dříve, a jak ji převzala i zahraniční média.[2]

Ukončení spolupráce ze strany Britských listů[editovat | editovat zdroj]

Jan Čulík, vydavatel Britských listů, ukončil se Sklenářem spolupráci po té, když zjistil, že Sklenář v Britských listech pochvalně recenzoval svou vlastní knihu o Radovanu Krejčířovi, aniž by přiznal její autorství.[3]. Sklenář tvrdí, že inkriminovaný propagační článek na knihu, jejíž autorství veřejně nepřiznával, publikoval s Čulíkovým vědomím.

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

Příležitostně se věnuje publicistice. Komentáře, recenze, kritiky aj. zveřejňuje v deníku Metro, krajně levicovém časopise A-kontra, Novém prostoru, Neviditelném psu a řadě dalších, později také na svém soukromém blogu. Často se zaměřuje na otázku požadavků homosexuálů a na kritiku katolické církve, po volbách v roce 2006 vystupoval jako zastánce sociálně demokratického premiéra Jiřího Paroubka.

Řadu úvah a komentářů zveřejnil také na Britských listech, mj. zpochybnil „kult Jana Palacha[4]. Diskuzi [5], kterou reflektoval i největší polský deník Gazeta Wyborcza, vyvolaly dvojice filipik Jsem hrdý, že se 80 % Čechů hlásí k ateismu.[6] a Atheismus není nové dogma. (výše).

Jeho texty přebírají příležitostně servery různých zájmových skupin, např. Československá anarchistická federace[7], Škola online - portál pro základní a střední školy, nebo Server Partnerství Gay a lesbické ligy.[8]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]