Wikipedie:WikiProjekt Autorské právo/Díla vyjmutá z autorskoprávní ochrany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Některá díla, která mohou splňovat pojmové znaky autorského díla nebo požívat jiné ochrany dle autorského zákona (např. databáze, § 94), jsou dle § 3 autorského zákona z této ochrany vyjmuta. Patří mezi ně úřední díla a výtvory tradiční lidové kultury.[1]

§ 3 Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na

a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,
b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§ 7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů

Úřední dílo[editovat | editovat zdroj]

Zákon výčtem vyjmenovává typy úředních děl, ale připouští i další díla, u nichž je nutno zkoumat, zda jejich povaha a účel zakládají veřejný zájem na vyloučení z ochrany.[1]

Při posuzování, zda je něco úředním dílem, je třeba uvážit, že zúřednění díla ve smyslu § 3, písm. a) Autorského zákona je silný zásah do soukromých práv autora. Může k němu dojít následujícími způsoby:

  • na základě výslovného souhlasu autora
  • na základě nevýslovného, konkludentního souhlasu autora, kdy souhlas vyplývá z jeho jednání s ohledem na právní vztahy s jinými subjekty. Takový případ může nastat například u zaměstnaneckých nebo kolektivních děl, děl na objednávku nebo děl soutěžních.
  • na základě veřejného zájmu. Protože se jedná prakticky o vyvlastnění (nehmotného) majetku soukromé osoby, je to možné podle článku 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod pouze na základě zákona a za náhradu.

Vzhledem k Listině základních práv a svobod, článkům 11 a 34 nejsou jiné cesty zúřednění díla možné.[2]

Jiná díla v rámci úředního díla[editovat | editovat zdroj]

V praxi se může stát, že zákon vyžaduje, aby do úředního díla byla zařazena jiná díla, ale souhlas autora není k dispozici a zákon nezmocňuje k jejich nucenému zúřednění. Orgán veřejné moci v takovém případě užije dle § 34, písm. a) Autorského zákona tzv. úřední licenci. Týká se to zejména veřejně přístupných rejstříků, jejichž zveřejnění je vyžadováno nějakým zákonem. Veřejně přístupné rejstříky a sbírky jejich listin jsou sice podle § 3 jakožto celek vyjmuty z ochrany (a to i z ochrany jakožto databáze), zákon ale nemluví o vynětí jejich obsahu z autorskoprávní ochrany (pokud by obsah byl autorskoprávně chráněn, může ho úřad užívat na základě úřední licence).[3]

Zákonná platidla[editovat | editovat zdroj]

Peníze nejsou v příkladmém výčtu v zákoně uvedeny, ve výkladech autorského zákona však lze takřka bez výjimky najít názor, že zejména platná zákonná platidla by se kvůli veřejnému zájmu, úřední povaze[4] či dokonce protože jsou v širším slova smyslu státními symboly[5] mohla vejít pod výjimku danou §3, písm. a). I ČNB, která v České republice platné bankovky a mince vydává, se na e-mailový dotaz vyjádřila, že mince jsou podle převažujícího názoru úředním dílem.

Kromě autorského práva je však reprodukce peněz omezena také předpisy proti padělatelství (vizte zejména § 14 zákona č. 136/2011 Sb. a Část druhá, Hlava VI, Díl 1 trestního zákoníku), které kladou omezující podmínky na zhotovování a prodej reprodukcí bankovek a mincí a jejich napodobenin (vizte §§ 13–15 vyhlášky č. 274/2011 Sb.).

Ceniny (zúčtovatelné tiskopisy s určitou cenou, využitelné jako ekvivalent peněz, jako např. jízdenky, vstupenky, poštovní známky, kolkové známky, telefonní karty, elektronické peněženky, stravenky a poukázky na zboží atd.) jsou formou finančního majetku. Pokud je vydává soukromý subjekt, mohou být chráněny autorským právem, pokud mají povahu tvůrčího uměleckého díla (v projektu Commons se za kritérium obvykle považuje přítomnost obrázku, loga atd., zatímco pouhé grafické rozvržení textu a typu písma se obvykle považuje za necopyrightovatelné). Podobná kritéria platí pro stvrzenky (účtenka, pokutový blok, zpožděnka atd.), účetní doklady atd. Jsou-li vydávány úředním orgánem (kolkové známky, pokutové bloky od policie), mohou být považovány za oficiální dílo vyloučené z autorské ochrany.

Poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

Poštovní známky jsou ceniny, které nemají funkci oběživa. Jsou to poukázky, kterými si mohou zákazníci předplatit služby České pošty. Podobné doklady o zaplacení služby vydávají i jiné společnosti, ať už jsou to jízdenky, vstupenky aj. Zdálo by se tedy, že i když je Česká pošta státním podnikem, není důvod jen kvůli vlastnictví tohoto podniku považovat poštovní známky za úřední dílo. Poštovní známky ale nevydává Česká pošta, ale podle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů, § 35, odst. 1 tak činí Ministerstvo průmyslu a obchodu:

§ 35 (1) Poštovní známky vydává a dobu jejich platnosti stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu; při vydávání poštovních známek přihlíží k potřebám držitele poštovní licence. Vydání, počátek a konec platnosti poštovní známky Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejní v Poštovním věstníku.

—zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů

Tedy situace je obdobná jako u zákonných platidel, jen s tím rozdílem, že poštovní známky určitě nelze považovat za státní symboly a veřejný zájem na vyloučení z ochrany je slabší.

Samotný fakt, že známky jsou uveřejněny v Poštovním věstníku, ještě o vyloučení z ochrany nic neříká neboť mohlo jít též o využití úřední licence dle § 34, písm. a) Autorského zákona, více v sekci #Jiná díla v rámci úředního díla.

Další diskuse a názory:

Fotografie z webu poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Vyvstala otázka, zda je možno na fotografie z webu poslanecké sněmovny atp. použít jako dílo nechráněné AutZ (př. zde).

Další diskuse a názory:

Plány péče[editovat | editovat zdroj]

Co je to plán péče definuje zákon:

§ 38 Plány péče o zvláště chráněná území (1) Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo (dále jen "plán péče") je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný.

—zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Dále se v zákonu praví, že plány péče zpracovává a po připomínkovém řízení schvaluje příslušný orgán ochrany přírody. Orgány ochrany přírody jsou podle § 75 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů: obecní úřady, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, Česká inspekce životního prostředí, ministerstvo životního prostředí, újezdní úřady, ministerstvo obrany. Další podrobnosti o obsahu plánů péče upravuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb.

Samotný fakt, že něco schvaluje ministerstvo nebo úřad, pro vyloučení díla z ochrany nestačí. Viz rozhodnutí soudu OS Zlín 7 C 63/91: Byl-li herní řád sázkové hry schválen rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky, ani pak jej nelze hodnotit jako veřejnou listinu, v důsledku čehož by byl vyloučen z ochrany autorským zákonem ve smyslu § 2 odst. 2 autorského zákona, a je zapotřebí posoudit, zda splňuje pojmové znaky díla podle autorského zákona.

Plán péče však orgán ochrany přírody nejen schvaluje, ale i zpracovává. Autor plánu péče je patrně buďto zaměstnancem orgánu ochrany přírody nebo dílo zhotoví na jeho objednávku nebo proběhne soutěž. Při tvorbě plánu musí plnit poměrně přesná kritéria vyhlášky, musí spolupracovat při připomínkovacím řízení, takže je nemožné, aby nevěděl, k čemu má být jeho dílo určeno. Takže podmínka, že zúřednění je se souhlasem autora, je splněna. Dále je nutno se podívat, zda plán péče spadá do některé z kategorií vyjmenovaných v § 3, písm. a) Autorského zákona. Mohl by spadat mezi "jinou přípravnou úřední dokumentaci". Právníci Telec a Tůma uvádějí jako příklad takové přípravné úřední dokumentace územně plánovací podklady definované v § 25 zákona č. 183/2003 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.[6] Tam jsou definovány takto: Územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území. To je ale velmi dobrá analogie k plánům péče.

Úřední díla jiných států[editovat | editovat zdroj]

Český autorský zákon odvolává v § 107, odst. 2 na Bernskou úmluvu (úmluva byla uvedena do českého právního řádu vyhláškou 133/1980 Sb.):

§ 107 Ustanovení závěrečná


(2) Na díla a umělecké výkony cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů České republiky, a není-li jich, je-li zaručena vzájemnost.

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů

Bernská úmluva v článku 2 odst. 4 ponechává členským státům volnost, za jakých podmínek chránit díla tohoto typu, a v článku 7, odst. 8 stanovuje délku ochrany:

Článek 2


(4) Zákonodárstvím států Unie se vyhrazuje, aby upravila ochranu přiznávanou úředním textům z oboru zákonodárství, veřejné správy a soudnictví, jakož i úředním překladům takových textů.

Článek 7


(8) Doba ochrany se řídí v každém případě zákonem státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu; pokud však zákon takového státu nestanoví jinak, nepřesáhne dobu stanovenou ve státě původu díla.

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, uvedená do českého právního řádu vyhláškou 133/1980 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Lze rozlišit 2 případy, podle toho, jak je ošetřena ochrana díle v jeho zemi původu. Pojem „země původu“ je definován v článku 5, odst. 4 Bernské úmluvy.

Úřední díla vyjmutá z ochrany v zemi původu[editovat | editovat zdroj]

Výše citovaný článek 7, odst. 8 Bernské úmluvy ošetřuje český autorský zákon v § 107, odst. 4 takto:

§ 107 Ustanovení závěrečná


(4) Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu původu díla.

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů

To znamená, že pokud v zemi původu díla je dílo nechráněno, doba ochrany není žádná, tak není chráněno ani v České republice. Obdobně není chráněno ani v ostatních státech Bernské úmluvy, nestanoví-li zákon příslušné země jinak. Tato díla je možné umístit na Wikimedia Commons.

Úřední díla chráněná v zemi původu[editovat | editovat zdroj]

Taková díla zjevně nelze umístit na Wikimedia Commons. Nicméně na českou Wikipedii by šla umístit, pokud by vyhověla místní politice výjimek. Tedy kromě jiných podmínek především vyhověla americkému právu například jako fair use a zároveň využívala nějakého omezení autorských práv v rámci českého práva. Toto řešení je v souladu s úvahami o tom, že obě práva (americké i české), mohou být z určitých hledisek rozhodnými právy. Úvahy lze nalézt na Wikipedie:WikiProjekt Autorské právo/Rozhodné právo. Zbývá tedy rozhodnout, zda výjimka v § 3, odst. a) Autorského zákona je aplikovatelná i na tato díla.

Přijměme tedy předpoklad, že české právo je rozhodným právem, tedy právem, kde se může uplatnit nárok na ochranu. Výše uvedeným rozborem se opět dostaneme až k článku 2, odst. 4 a článku 7, odst. 8 Bernské úmluvy citovanému výše. Dalšími zajímavými ustanoveními jsou článek 5, odst. 1 a 2:

Článek 5

(1) Autoři mají ve vztahu k dílům, pro něž jsou chráněni podle této úmluvy, v ostatních státech Unie kromě státu původu díla práva, která příslušné zákony již přiznávají nebo v budoucnu přiznají jejich občanům, jakož i práva zvlášť přiznaná touto úmluvou.
(2) Požívání a výkon těchto práv není podroben žádné formalitě; toto požívání a tento výkon nezávisí na ochraně platné ve státě původu díla. Proto se s výhradou ustanovení této úmluvy řídí rozsah ochrany, jakož i právní prostředky vyhrazené autorovi k hájení jeho práv výlučně zákony státu, kde se uplatňuje nárok na ochranu.

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, uvedená do českého právního řádu vyhláškou 133/1980 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Tedy pokud se uplatňuje ochrana v České republice, je § 3, odst. a) platný i pro díla cizích státních příslušníků chráněná v zemi původu a tato díla jsou v České republice nechráněna.

Další diskuse a názory:

Senátní publikace[editovat | editovat zdroj]

Převzato z commons:--Kozuch 19. 8. 2009, 18:44 (UTC) "Senate publications" (in Czech "senátní publikace") is a technical term. It is defined in law No. 107/1999, § 149, section 1. Senate publications are supporting documents for senate proceedings or stenographer records of senate sessions. Images on senate website are not senate publications according to the law. --Beren (talk) 23:10, 18 August 2009 (UTC)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon (ve znění pozdějších předpisů), část první, § 3Dostupné online.
  2. TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-04. Kapitola Zúřednění díla, s. 73. 
  3. TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-04. Kapitola Veřejně přístupný rejstřík, s. 76. 
  4. TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-04. Kapitola Další úřední díla, s. 79. 
  5. ŠEBELOVÁ, Marie. Autorské právo: zákon, komentáře, vzory a judikatura. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 80-251-1090-7. Kapitola Bankovky a mince, s. 36. 
  6. TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-04. Kapitola Návrhy úředních děl, s. 76.