Wikipedie:Článek týdne/2012/42

Zahájení koncilu

Druhý vatikánský koncil byl největším sněmem v dosavadní historii katolické církve. Jeho úvodního zasedání, které se konalo před padesáti lety – 11. října 1962, se zúčastnilo 2540 biskupů katolické církve.

Papež Jan XXIII. (1958–1963) ve svých pozdějších vzpomínkách uváděl, že myšlenka svolat koncil byla náhlým vnuknutím, které mu přišlo na mysl při rozhovoru s kardinálem státním sekretářem Tardinim dne 20. ledna 1959. Přestože Jan XXIII. svolání koncilu pravděpodobně diskutoval se svými důvěrníky již dříve, nic to na významu tohoto data neubírá, protože v uvedený den sdělil papež svůj úmysl státnímu sekretáři a tím i kurii.

Koncil byl výjimečný i tím, že nevyhlásil žádné dogma. Cílem koncilu bylo reagovat na otázky a potřeby nové doby. Jan XXIII. to označil slovem „aggiornamento“, což je původně italský výraz pro uvedení účetních knih do stavu odpovídajícího současnosti. Koncil se tak soustředil především na život církve, její chápání sebe sama (viz ekleziologie) a její postavení v současném světě. Byl koncilem ekumenickým – na jeho jednání byli pozváni zástupci nesjednocených křesťanských církví, kteří měli možnost dávat návrhy k jednotlivým textům. Na závěr koncilu došlo ke slavnostnímu usmíření s pravoslavnou církví.

Jan XXIII. se konce koncilu nedožil, zemřel 3. června 1963. Nový papež Pavel VI. již v den své volby (21. června) vyhlásil, že koncil bude pokračovat. Koncil byl zakončen po čtvrtém jednacím období 8. prosince 1965 slavnostní bohoslužbou na svatopetrském náměstí.