Warlord
Warlord (česky „válečný lord“, „polní velitel“) je násilný nestátní aktér se silným lokálním vlivem (náčelník klanu, vůdce politické frakce, bývalý vysoce postavený důstojník), za kterým stojí ozbrojená milice nebo paramilitantní jednotka čítající stovky až tisíce členů,[1] který de facto zastává v zemích a regionech s omezenou státní mocí nebo zhroucených státech funkci starosty, guvernéra či prezidenta a nezodpovídá se žádné vyšší moci.[2] V rozvojových zemích hrají warlordi důležitou politickou roli.[3][4] Díky globalizaci nemají jimi spravovaná území problém se zahraničním obchodem.[5] Warlordi mohou s mezinárodně uznanou vládou legitimně spolupracovat nebo s ní být během občanské války v konfliktu. Podobně probíhají konflikty a je navazována spolupráce mezi jednotlivými warlordy, protože jich zpravidla je v jedné oblasti několik.[4][3] Slovo warlord má negativní konotace a evokuje kriminalitu, anarchii a násilí.[6]
Moderní příklady[editovat | editovat zdroj]
Nechvalně proslulým warlordem byl v 90. letech Charles Taylor, který se po občanské válce stal prezidentem Libérie.[2] V roce 2012 byl odsouzen k 50 letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v sousední Sieře Leone.[7]
Kontroverzní afghánskou postavou je Uzbek Abdul Rašíd Dóstum, který se stal spojencem Sovětů proti mudžáhidům, členem Severní aliance proti Tálibánu a po spojenecké invazi zastával pozice ve státní správě Islámské republiky, navzdory podezřením z válečných zločinů a pokračujícím bojům o moc s tádžickými milicemi na severu země.[8]
Za warlorda bývá označován libyjský polní maršál Chalífa Haftar, jehož jednotky se podílely na svržení Muammara Kaddáfího a byly významnou silou v následné občanské válce.[9] Ve spojení s vágnerovci byl za warlorda považován také ruský podnikatel Jevgenij Prigožin, který v červnu 2023 začal bojovat s ozbrojenými silami Ruské federace o moc.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JACKSON, Paul. Warlords as alternative forms of Governance. S. 132. Small Wars & Insurgencies [online]. 2003. Roč. 14, čís. 2, s. 132. DOI 10.1080/09592310412331300716. (anglicky)
- ↑ a b Jackson 2003, s. 134.
- ↑ a b ISAACS-MARTIN, Wendy. The Motivations of Warlords and the Role of Militias in the Central African Republic. www.accord.org.za [online]. The African Centre for the Constructive Resolution of Disputes, 2015. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MCCORMICK, Gordon H.; FRITZ, Lindsay. The Logic of Warlord Politics. S. 81. Third World Quarterly [online]. 2009. Roč. 30, čís. 1, s. 81. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ McCormick, Fritz 2009, s. 90.
- ↑ Jackson 2003, s. 131.
- ↑ ATTWOOD, Charlotte. Is ex-warlord Charles Taylor pulling Liberia's election strings from prison?. BBC [online]. 2017-10-06. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PARTLOW, Joshua. Dostum, a former warlord who was once America’s man in Afghanistan, may be back. The Washington Post [online]. 2014-04-23. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WINTOUR, Patrick. Libyan warlord Khalifa Haftar to run for president. The Guardian [online]. 2021-11-16 [cit. 2022-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Putin's clashing warlords are on the verge of full-blown violence that could weaken his grip on power. www.businessinsider.com [online]. 2023-06-24. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu válečný magnát na Wikimedia Commons
