Věra Inberová
| Věra Michajlovna Inberová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. červnajul. / 10. července 1890greg. Oděsa |
| Úmrtí | 11. listopadu 1972 (ve věku 82 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Vvěděnský hřbitov |
| Povolání | básnířka, novinářka, spisovatelka, překladatelka a prozaička |
| Žánr | epická poezie, povídka a črta |
| Témata | poezie |
| Významná díla | The Girl from Nagasaki |
| Ocenění | Stalinova cena medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 Medaile Za obranu Leningradu Řád čestného odznaku … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Děti | Žanna Vladimirovna Gauzněrová |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věra Michajlovna Inberová (rusky Ве́ра Миха́йловна И́нбер, 10. července 1890 Oděsa – 11. listopadu 1972 Moskva) byla ruská spisovatelka a novinářka.
Pocházela z vzdělané židovské rodiny; její otec Mojsej Šlencer byl majitelem nakladatelství a bratrancem Lva Davidoviče Trockého, matka byla učitelka.[1] Inberová začala přispívat do novin v roce 1910 a první básnickou sbírku vydala v roce 1912. Před první světovou válkou žila ve Francii a Švýcarsku. Po revoluci se usadila v Moskvě, ve dvacátých letech se hlásila k programu konstruktivismu a podílela se na tvorbě kolektivního románu Velké požáry. V roce 1934 byla spoluautorkou oslavné knihy o stavbě Bělomořsko-baltského kanálu.
Za druhé světové války žila v Leningradě a blokádu města popsala v knize Téměř tři roky, za kterou získala v roce 1946 Stalinovu cenu.[2] K jejím nejznámějším dílům patří autobiografie Když jsem byla maličká, poéma „Pulkovský poledník“ a text k písni „Dívenka z Nagasaki“. Publikovala divadelní skeče, dětské knihy i cestopisy, překládala do ruštiny díla Tarase Ševčenka, Paula Éluarda nebo Sándora Petöfiho.
Od roku 1943 byla členkou Komunistické strany Sovětského svazu.[3]
Byla třikrát vdaná – za novináře Natana Inbera, chemika Alexandra Frumkina a lékaře Ilju Strašuna. Její dcerou byla spisovatelka Žanna Gauznerová.
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Smrt Luny a jiné povídky. Ottovo nakladatelství 1941
- Téměř tři roky. Nakladatelské družstvo Máje 1946
- Místo na slunci a Leningradský deník. Mír 1950
- Výbor z veršů. Svět sovětů 1950
- Když jsem byla maličká. Státní nakladatelství dětské knihy 1957
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The New Yorker Dostupné online
- ↑ New York Times Dostupné online
- ↑ Jewish Virtual Library Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Michajlovna Inberová na Wikimedia Commons - Одесский биографический справочник
- ХРОНОС: ВСЕМИРНАЯ ИСТОРИЯ В ИНТЕРНЕТЕ
