Přeskočit na obsah

Václav Linhart

Přidat odkazy
V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Linhart
Narození21. července 1892
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. července 1942 (ve věku 49 let)
Plzeň, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
BydlištěRozkošného 1058/3, Praha 5[p 1]
Povoláníobchodní zprostředkovatel (faktor)
Zaměstnavatelétiskárna MNO,
tiskárna Ministerstva vnitra[1]
Znám jako"Slabý"[1]
ChoťKarla Linhartová[1]
Dětisyn Miloš[1]
Příbuzní3 bratři, 2 sestry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Zdeněk Linhart (1888 – 1943) [2]
bratr Otto Linhart (1895 – 1980) [2]
bratr Bedřich Linhart (1886 – 1944) [2]
sestra Marie Linhartová [2][3]
sestra Ludmila Stöcklová [4][3]
(roz. Linhartová) [2]
švagrová Božena Linhartová (1897 - 1990) [5] [2]
manželka Karla Linhartová [1]
syn Miloš Linhart[1]

Václav Linhart (21. července 1892 v Praze[6][7] – 4. července 1942 v Plzni) [2] byl členem Rady hlavního města Prahy. Pracoval jako faktor (obchodní zprostředkovatel) tiskárny Ministerstva národní obrany (později Ministerstva vnitra).[7]

Život

[editovat | editovat zdroj]

V rámci odbojové činnosti se zabýval rozšiřováním ilegálních tiskovin. Spolu s Jaroslavem Vojtou v roce 1939 ve Vojtově bytě (Pravoúhlá 1682/7, Praha 5) rozmnožili 2000 letáků s provoláním Dr. Edvarda Beneše "Všem věrným Čechoslovákům". [8]. [8]. [p 2] [p 3].

Václav Linhart byl spolupracovník ilegální organizace Obrana národa a měl vazbu i na legendární Tři krále. (Byl znám jako pověstný kliďas.[1]) Pro potřeby odboje dával k dispozici svůj domek ve Studeném u Jílového u Prahy i svůj pražský byt.[1] Až do svého odchodu do ilegality bydlel v domě na adrese Rozkošného 1058/3, Praha 5. [p 1] I po jeho odchodu do ilegality z bytu vysílala radiostanice Sparta II. Také zde Václav Linhart ukrýval radiotelegrafistu Jindřicha Klečku a další odbojáře (například frátera emauzského kláštera Antonína Němečka a MUC. Václava Rusého).[8]

Po přepadení jinonického akcízu (4. října 1941) v ranních hodinách dne 5. října 1941 byla v domě zatčena jeho manželka Karla Linhartová. [8] Během zatýkání gestapo zastřelilo zcela nezúčastněného podnájemníka (spal tu noc v bytě Václava a Karly Linhartových) v domnění, že se jedná o Václava Linharta. Václav Linhart včas uprchl a stejně jako Karel Prokop z jinonického akcízu nalezl útočiště na interní klinice profesora MUDr. Františka Šimera v Plzni (V Plzni používal Václav Linhart krycí jméno "Slabý".[1]) Prakticky tak od 5. října 1941 byl Václav Linhart setrvale stíhán gestapem.

Dopaden byl až 4. července 1942 v Plzni a to v souvislosti s dopadením MUC. Václava Rusého.[1] Během pokusu o zatčení (některé prameny uvádějí, že při převozu [7]) spolkl cyankáli a zemřel v plzeňské služebně gestapa. Byl zpopelněn v plzeňském krematoriu.[1]

Jeho manželka Karla Linhartová byla vězněna v Ravensbrücku, kde se dožila konce okupace. [8] Syn Miloš také válku přežil.[1]

Pamětní deska rodině Linhartových

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska bratrům Linhartovým

Na domě číslo popisné 1063 v ulici "Na Bitevní pláni" (orientační číslo 16; Praha 4, Nusle; nedaleko pražského Paláce kultury) odhalil dne 18. května 2015 (u příležitosti 70. výročí konce války) starosta městské části Praha 4 pamětní desku bratrům Linhartovým. [2] [p 4] V tomto domě žil Otto Linhart, který se (spolu se svými bratry: Bedřichem, Zdeňkem a Václavem) aktivně podílel na nekomunistickém protifašistickém odboji. O provedení pamětní desky a o textu na ní rozhodlo druhé jednání komise "Rady pro kulturu, volný čas a náboženské společnosti" dne 19. února 2015. Jako materiál byla zvolena černá leštěná žula s vyrytým stříbrným písmem a následujícím textem:

           RODINĚ LINHARTOVÝCH

ZA JEJICH OBĚŤ PRO SVOBODU ZEMĚ

         Václav Linhart
   * 21.7.1892    † 4.7.1942
       zahynul při zatýkání

          Zdeněk Linhart
   * 12.5.1888    † 17.1.1943
       zahynul v KT Stutthof

         Bedřich Linhart
   * 9.4.1886    † 20.10.1944
       zahynul v pankrácké věznici

         Otto Linhart
   * 24.9.1895    † 29.3.1980
  radiotelegrafista odbojové skupiny ÚVOD,
     dožil se osvobození v ilegalitě

MČ Praha 4, 2015

Bratři Linhartové

[editovat | editovat zdroj]

Místa odpočinku

[editovat | editovat zdroj]

Otto Linhart spolu se svojí chotí Boženou Linhartovou je pochován na pražském Nuselském hřbitově (Krčská ulice), ostatní členové rodiny Linhartů (Václav Linhart, Bedřich Linhart, Zdeněk Linhart) pak v hrobě rodiny Linhartů na Podolském hřbitově. [7] [5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Ulice Rozkošného se od roku 1900 do roku 1940 jmenovala Slavojova, v letech 1940 až 1945 pak Caldarova. [8].
  2. ↑ V roce 1941 z bytu Jaroslava Vojty také vysílala radiostanice Sparta I. [8]
  3. ↑ Jaroslav Vojta byl zatčen gestapem. Dne 23. března 1942 zahynul v KT Mauthausen. [8].
  4. ↑ Zhotovení a následné odhalení pamětní desky bylo iniciováno Společností Václava Morávka a Karlem Ludvíkem z Československé obce legionářské z Jindřichova Hradce v druhé polovině roku 2014.[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Jízda Valkýr, s. 20, 166, 167, 168. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f g h POLÁK, David. Praha 4 odhalila pamětní desku bratrům Linhartovým [online]. www.praha4.cz, 2015-05-18 [cit. 2015-05-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b LUDVÍK, Karel. Otto Linhart, radista vysílačky domácího odboje Sparta I a jeho kameničtí podporovatelé: Výstava byla ukončena 30. dubna 2015. [online]. Městské muzeum v Kamenici nad Lipou, Náměstí Čs. armády 1, KAMENICE NAD LIPOU 394 70: [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Ludmily Linhartové farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
  5. ↑ a b c d vojáci, hrdinové odboje - Otto Linhart; hrdina protinacistického odboje - radista vysílačky SPARTA [online]. Správa pražských hřbitovů, 2015-08-08 [cit. 2015-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Václava Linharta farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  7. ↑ a b c d e f g LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 539, 542. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Linhart&oldid=24138380“