Vladimír Krychtálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Krychtálek
Vladimír Krychtálek
Narození 27. ledna 1903
Třesovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. dubna 1947 (ve věku 44 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Krychtálek (27. ledna 1903, Třesovice22. dubna 1947, Praha) byl český novinář, popravený za kolaboraci s nacistickým Německem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Krychtálek se narodil 27. ledna 1903 v rodině železničního zřízence Aloise Krychtálka.[1] Rodiče bydleli v brněnské Arnoldově ulici (dnes Zvonařka). Byl pokřtěn, ale v roce 1920 byl zapsán jako bez vyznání. Na reálce v Brně získal znalost plynné francouzštiny a školu ukončil vyznamenáním v roce 1921. Krátce pracoval u ČSD.[2]

Sportovec a novinářské počátky[editovat | editovat zdroj]

V období 1921-1930 byl Vladimír Krychtálek aktivním sportovcem, jehož výsledky zaznamenával denní tisk. Byl členem AC Moravská Slavia Brno, sprinter na 100 a 200 m a člen sprinterských štafet.[3] V letech 1924-1926 přispíval do týdeníku Sport Lidových novin, kde vedl rubriku o lehké atletice.[p. 1] Ve svých počátcích se Vladimír Krychtálek neomezoval jen na tisk - rozhlas uvádí v roce 1930 pětačtyřicetiminutový program „Čemu se lidé smějí“.[4] Spolupracoval i s Lidovými novinami, kde v roce 1926 publikoval úvahu Krise amerického filmu.[5]

Novinář[editovat | editovat zdroj]

V letech 1927-1930 pobýval Vladimír Krychtálek ve Francii a vycestoval do Číny. Odtud přispíval do Lidových novin, kde získal v roce 1931 zaměstnání jako redaktor v různých rubrikách. V září 1934 odjel do Moskvy jako zpravodaj Lidových novin. Své moskevské příspěvky podepisoval "Aleksejev", "Vladimír Aleksejev" a "V. Aleksejev". Jednalo se o několik typů textů:

  • Anekdotické postřehy z běžného života v Sovětském svazu[6]
  • Články pod názvy Úspěchy Sovětského svazu[7] a Problémy Sovětského svazu[8]
  • Politické úvahy, především ve vztahu k hrozícím válečným konfliktům[9]
  • Kulturní a hospodářská témata

Vladimír Krychtálek byl z Moskvy odvolán v květnu 1936. Těsně před odvoláním z Moskvy ještě přispěl do Lidových novin dvěma příspěvky pod vlastním jménem:

  • 5. 4. 1936 v příspěvku Rusko a Evropa hodnotil v zásadě pozitivně Sovětský svaz, psal o nereálnosti neutrality a podporoval regionální bezpečnostní dohody
  • 14.5.1936 formuloval úvahu o další expanzi Německa (očekával ji směrem na Polsko). Upozornil na nevýhodnost dvoustranných paktů s Německem a na přednosti regionálních smluv[10]

Následně se Vladimír Krychtálek stal zpravodajem Lidových novin v Jugoslávii, ale brzy byl odvolán a k 1. říjnu 1937 ukončil s Lidovými novinami pracovní poměr.[11]

V roce 1937 se Vladimír Krychtálek stal redaktorem deníku agrární strany Venkov.

Po uzavření Mnichovské dohody byl v listopadu 1938 a počátkem března 1939 vyslán, se souhlasem ministerského předsedy Rudolfa Berana, k jednáním do Berlína.[12]

Kolaborant[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Krychtálek při jednom z kolaborantských projevů, 1942

Již 17. března 1939, tedy pouhé dva dny po vzniku Protektorátu, byl Vladimír Krychtálek, jako jeden ze zástupců přípravného výboru Národního svazu českých novinářů, přijat tiskovým přidělencem říšského vyslanectví v Praze. Cílem bylo ujistit německou stranu o loajálnosti českého tisku.[13]Ref. 15.5.1939, se stal šéfredaktorem deníku Večer, který byl, spolu s deníkem Venkov, periodikem agrární strany.

Na podzim 1939 se Vladimír Krychtálek zúčastnil zájezdu českých novinářů na území poraženého Polska, na který se dobrovolně hlásil. Německou stranou byli čeští novináři usměrňováni, aby ve svých příspěvcích zdůrazňovali, že český národ se vyhnul útrapám války. Cílem jejich cesty byl Krakov, Lodž a Varšava; čeští novináři se od skupiny nesměli vzdalovat a nesměli ani vést rozhovory s obyvatelstvem.[14]

Do celostátní politiky vstoupil Vladimír Krychtálek 13. září 1940, kdy se stal zmocněncem[p. 2] Národního souručenství pro propagandu a tisk.[15]

Od 17. února 1942 do května 1945 byl Vladimír Krychtálek v čele Národního svazu novinářů, který sdružoval české protektorátní žurnalisty. V této funkci například pronesl 22. 6. 1942 na manifestaci Národního svazu novinářů po atentátu na Reinharda Heydricha projev. (V něm též uvedl, že rodinní příslušníci a příbuzní osob činných v zahraničí by měli být internováni.)[16]

Vladimír Krychtálek byl šéfredaktorem deníků Venkov a později Večer, do kterých pravidelně přispíval svými aktivistickými články. Během Protektorátu napsal takových textů asi 300 (tj. zhruba jeden týdně). Jednalo se o články zaměřené proti Edvardu Benešovi a československé exilové vládě, propagující spolupráci s Němci, antisemitské příspěvky a jiná témata (jako články z kulturní oblasti).[17]

Vladimír Krychtálek byl jedním ze třiceti nositelů nejvyššího stupně vyznamenání Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (tzv. ”Svatováclavská orlice”) III. stupně se zlatým věncem.[18]

Soud a trest[editovat | editovat zdroj]

14. května 1945 byla na Vladimíra Krychtálka uvalena zajišťovací vazba. Krátce nato vstoupily v platnost retribuční dekrety presidenta republiky ze dne 19. června 1945.[19][20] Před Národním soudem vystupoval Vladimír Krychtálek i jako svědek v jiných procesech, zejména proti Rudolfu Beranovi.

Hlavní líčení proti Vladimíru Krychtálkovi bylo zahájeno 8. dubna 1947 a denní tisk o něm průběžně informoval.[21] Spolu s ním byli souzeni Jaroslav Křemen (1908–1978, šéfredaktor deníků A-Zet a Lidový deník), Karel Werner (1906–1947, šéfredaktor Poledního listu a Večerního Českého slova) a v nepřítomnosti Emanuel Vajtauer.[22]

Vladimír Krychtálek byl popraven 22. dubna 1947 na základě rozsudku z téhož dne. Rozsudek byl v tisku oznámen 23. dubna 1947.[23][24]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Příspěvky do časopisů a deníků[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Krychtálek byl autorem příspěvků do více deníků a časopisů. Své texty psal pod vlastním jménem nebo, v případě příspěvků z Moskvy, pod pseudonymem Aleksejev. Příklady jeho článků jsou uvedeny výše.

Knižní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Krychtálek je autorem dvou knih, které vydal pod pseudonymem Vladimír Korda:

  • Trojitá koruna (dnes zapomenutý historický román ze Starého Babylonu, vydala Novina, Praha, 1941 a Literární a umělecký klub, Praha, 1943)
  • Bolševici, Beneš a my (vydal Orbis, Praha, 1941)[p. 3]

Na této knize jsou dodnes nejzajímavější kapitoly, které přinášejí postřehy a osobní zkušenosti autora z doby pobytu v Sovětském svazu. S těmito kapitolami se prolínají antibenešovské a antisemitské pasáže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na serveru Kramerius se nepodařilo dohledat sportovní příspěvky podepsané Krychtálek. Noticky podepisované šifrou Kr však mohou být jeho; viz Lidové noviny, 18.6.1926, s.7[1]
  2. Zmocněnci nahradili v Národním souručenství dřívější komise.
  3. Česky dostupné online. Německý překlad Der Kreml und Benesch : Enthüllungen eines tschechischen Journalisten vyšel také v Orbisu, opakovaně 1941 a 1942.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených a pokřtěných 1900-1906, Brno – Neposkvrněné početí P. Marie na Křenové 7087, s. 419, (snímek 211)[2]
  2. Viz JUROŠKA, Martin. Aktivistický novinář Vladimír Krychtálek [online]. Praha: 2008. Dostupné online. , s.9
  3. Příklady: Národní listy, 29.9.1929, s. 4[3], Národní politika, 26.5.1925, s. 11, Athletika[4]
  4. Lidové noviny, 1.2.1930, s.6, program rozhlasu[5]
  5. Lidové noviny, 17.6.1926, s.4, Krise amerického filmu.[6]
  6. Např. Lidové noviny 14.7.1935 odpoledne, s.2, Dačnici (o moskevských chatách – dačách) [7]
  7. Např. Lidové noviny 28.12.1935, s.5, Sovětský svaz a jeho úspěchy (o zvyšování objemu výroby a nutnosti zvýšit její kvalitu)[8]
  8. Např. Lidové noviny 4.10.1935, s.5, Sovětský svaz a jeho problémy (Škůrnici a byvší lidé)[9]
  9. Např. Lidové noviny, 30.12.1936, s.2, Půjde Německo opravdu proti Rusku? (z technického vybavení německé armády a z rozlohy Sovětského svazu vyvozoval Krychtálek, že Německo nemá zájem o ovládnutí Sovětského svazu, ale že buduje motorizovanou a leteckou armádu proti Francii, Československu a Velké Británii) [10]
  10. Lidové noviny 5.4.1936, s.1[11] a 14.5.1936, s.1[12]
  11. O důvodech odvolání z Moskvy a ukončení pracovního poměru podrobně Martin Juroška, s. 15-16 [13]
  12. Podrobně o cestách do Berlína: Martin Juroška, s.23-39[14]
  13. Polední Národní politika, 18.3.1939, s.1[15]
  14. Podrobně o cestě do Polska: Martin Juroška, s.46-47[16]
  15. Lidové noviny 14.9.1940, s,2, Nové vedení Národního souručenství[17] a Martin Juroška, s.163-167[18]
  16. Podrobně o okolnostech projevu: Martin Juroška, s.46-47[19]
  17. Viz Martin Juroška, s.189-193 a 210-226[20]
  18. Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”)[21]
  19. Dekret presidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Dostupné online.
  20. Dekret presidenta republiky č. 17/1945 Sb., o Národním soudu. Dostupné online.
  21. Rudé právo, 9., 10. 11. 13. dubna 1947 (Dostupné online v NK ČR)
  22. Podrobnosti soudního procesu a rozsudku: Martin Juroška, s.244-256 [22]
  23. Svobodné noviny, 8.5.1947, s.3 (Dostupné online v NK ČR)
  24. Rudé právo, 23.4.1947, s.1 (dostupné online v NK ČR)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Krychtálek
  • Český rozhlas, Pavel Hlavatý: Vladimír Krychtálek – sportovec, novinář a kolaborant, 2012[23]
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století[24]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Krychtálek: Bolševici, Beneš a my [25]
  • Jan Cebe, UK Praha: Poválečná očista v rámci Svazu českých novinářů (Mediální studia 1/2012)[26]
  • JUROŠKA, Martin. Aktivistický novinář Vladimír Krychtálek [online]. Praha: 2008. Dostupné online.