Přeskočit na obsah

Vjačeslav Olijnyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vjačeslav Olijnyk
Osobní informace
Rodné jménoВ'ячеслав Миколайович Олійник (ukr.)
Вячеслав Николаевич Олейник (rus.)
Datum narození27. dubna 1966 (58 let)
Místo narozeníŽdanov (Mariupol), Ukrajinská SSR Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
StátSovětský svaz
Ukrajina
Sportovní informace
KlubSKA Ždanov (Mariupol) (klub, vrch)
CSKA Kyjev (vrch.)
SK Azovmaš Mariupol (klub)
TrenéřiNikolaj Pantazi (osob.)
Gennadij Uzun (vrch., repr. OH96)
Kategoriestřední těžká váha
Zápasnický stylzápas řecko-římský
Účast na LOH1996, 2000
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2018
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zápas na LOH
zlato LOH 1996 Atlanta ř.ř. −90 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
bronz MS 1990 Řím lehká těžká váha
stříbro MS 1994 Tampere lehká těžká váha
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
zlato ME 1994 Athény lehká těžká váha
bronz ME 1995 Besançon lehká těžká váha
bronz ME 1996 Budapešť lehká těžká váha

Vjačeslav Mykolajovyč Olijnyk (Olejnik) (* 27. dubna 1966) je bývalý ukrajinský zápasníkklasik, olympijský vítěz z roku 1996.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Pochází z oblasti Ukrajiny, kde se tradičně zápasníci specializují na klasický styl zápasení. Zápasení se věnoval od 6 let v rodném Ždanově (dnešní Mariupol).[1] Jeho osobním trenérem byl Nikolaj Pantazi. V sovětské reprezentaci klasiků se dostal do užšího výběru váhové kategorie do 90 kg od roku 1989. O pozici reprezentační jedničky bojoval především s uljanovským Pavlem Potapovem. V roce 1992 však jeho i Potapova v nominaci Společenství nezávislých států na olympijské hry v Barceloně předčil Gruzín Giorgi Koguašvili.[2]

Od roku 1993 reprezentoval nezávislou Ukrajinu. V roce 1996 se pod vedením reprezentačního trenéra Gennadije Uzuna kvalifikoval na olympijské hry v Atlantě.[3] Od úvodního kola potvrzoval výbornou formu, ve čtvrtfinále porazil 4:2 na technické body obhájce zlaté olympijské medaile Němce Maika Bullmanna. V semifinále porazil Turka Hakkı Başara 3:0 na technické body a postoupil do finále proti Poláku Jacku Fafińskému. Hned v úvodních sekundách pětiminutového finálového zápasu se ujal vedení 1:0 na technické body vytlačením soupeře ze žíněnky a po minutě koršunem v parteru navýšil vedení na 2:0. Začátkem čtvrté minuty se soupeřem dostal do kontaktu (klinče), ze kterého předním zvratem poslal Fafińského na žíněnku za 4 technické body. Vysoký bodový náskok 6:0 udržel do konce hrací doby a získal zlatou olympijskou medaili.

Od roku 1997 Mezinárodní zápasnická federace spojila jeho váhovou kategorii do 90 kg s váhovou kategorií do 100 kg. V nové váze do 97 kg se v konkurenci talentovaného Davita Saldadzeho neprosazoval. V roce 2000 se mu při ukrajinské olympijské nominaci podařilo shodit do nižší váhové kategorie do 85 kg a startoval v této váze jako tajný ukrajinský trumf na olympijských hrách v Sydney. V základní skupině však prohrál úvodní zápas s Rusem Alexandrem Menšikovem 0:2 na technické body a nepostoupil do vyřazovacích bojů. Se sportovní kariérou se rozloučil v roce 2003. Věnuje se trenérské a politické práci v rodném Mariupolu.

Turnaj Sovětský svaz Ukrajina
1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34
-82 -90 -97 -85
Olympijské hry 1. úč.
Mistrovství světa 3. ? 2. úč. 6.
Mistrovství Evropy úč. ? 1. 3. 3. úč.
ME nadějí 1.
  1. Archivovaná kopie. sport.donbass.name [online]. [cit. 2019-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-26. 
  2. Archivovaná kopie. www.umoloda.kiev.ua [online]. [cit. 2013-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-19. 
  3. Archivovaná kopie. fakty.ua [online]. [cit. 2019-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-26. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]