Vincenc Otto Nimmerfroh

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vincenc Otto Nimmerfroh
Narození30. prosince 1904
Rapotín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. června 1965 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníekonom
ChoťAlexa Chocholová (1910–2000)
DětiIda, Vincenc
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Otto Nimmerfroh (30. prosince 1904 Rapotín – 10. června 1965 Praha) byl český ekonom, profesor, v letech 1945–1949 se na ministerstvu průmyslu podílel na vypracování strategie poválečného československého průmyslu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Studia, Zábřeh na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Vincenc Otto Nimmerfroh vystudoval Vysokou školu obchodní při Českém vysokém učení technickém, kde ho ovlivnil především profesor národního hospodářství JUDr. Josef Macek, s nímž v pozdějších letech udržoval pravidelné kontakty.[1] Roku 1930 nastoupil V. O. Nimmerfroh jako úředník do exportního oddělení skláren v Rapotíně, později pracoval v pražské firmě Radio Havel, kde vedl korespondenční oddělení a měl na starosti správu filiálek.[2] Od roku 1935 působil jako státní zatímní profesor komerčních předmětů na veřejné československé obchodní škole v Šumperku, kde setrval až do 1938. V té době žil v Zábřehu na Moravě, kde se ve spolupráci se zábřežským starostou Jožou Malým aktivně účastnil veřejného kulturního i politického života a pořádal přednášky s ekonomickou a sociální tematikou.

Hodonín, 1938–1945[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení pohraničí německou armádou opustil V. O. Nimmerfroh s rodinou Zábřeh a od října 1938 působil jako definitivní státní profesor[3] na obchodní akademii v Hodoníně. V době války se zapojil do protifašistického odboje,[4] v roce 1945 patřil k zakladatelům sociálně demokratické organizace v Hodoníně a vydával časopis Slovač, jehož první číslo vyšlo 6. května 1945 a který informoval o situaci v regionu i v zahraničí. V. O. Nimmerfroh se na jeho stránkách věnoval některým aktuálním ekonomickým otázkám, například otázce měny[5] nebo problematice vývoje na trhu práce.[6]

Praha, 1945–1950[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1945 byl V. O. Nimmerfroh povolán na ministerstvo průmyslu do Prahy, kde byl jmenován nejprve na místo odborového a posléze vrchního odborového rady a přednosty studijního oddělení.[7] Jeho činnost spočívala v organizování studijní agendy, v přípravě podkladů pro hospodářsko-politická opatření ministerstva průmyslu, ve vypracování rozborů hospodářské situace československého průmyslu a vývojových tendencí v průmyslu jiných evropských či mimoevropských zemí. V roce 1947 absolvoval studijní pobyty v Norsku a Velké Británii za účelem vypracování analýz sloužících jako podklad při jednání zástupců ministerstva průmyslu o zahraničních obchodních smlouvách. Poznatkům z Velké Británie věnoval i jeden díl cyklu ekonomických pořadů, které připravoval pro Československý rozhlas.[8]

Od roku 1945 byl V. O. Nimmerfroh rovněž jmenován učitelem a zkušebním komisařem na Státní knihovnické škole v Praze a byl pověřen vyučováním předmětu Úvod do národního hospodářství.[9] V červnu 1949 mu byla na základě práce, v níž se věnoval rozboru optimální velikosti průmyslových podniků,[10] udělena vědecká hodnost doktora věd obchodních na Českém vysokém učení technickém v Praze. V témže roce přešel z ministerstva průmyslu na Státní úřad plánovací,[11] kde pracoval na koordinaci plánů v lehkém průmyslu a zúčastnil se vypracování směrnic pro sestavení prováděcích plánů československé průmyslové výroby. Technicko-ekonomickým otázkám v průmyslu a tematice plánovaného hospodářství se věnoval i v odborných pojednáních,[12] v tisku[13] a v přednáškách vysílaných v Československém rozhlase.[14] Účastnil se rovněž přednáškových cyklů pořádaných spolkem architektů a inženýrů SIA, jehož byl členem.[15]

Pokus o emigraci, Jáchymov, 1950–1952[editovat | editovat zdroj]

Politický tlak na V. O. Nimmerfroha stále sílil, v dubnu 1950 dostal na Státním úřadu plánovacím nabídku na vstup do komunistické strany, a když ji odmítl, byl na hodinu propuštěn.[16] Nějakou dobu mu bylo znemožněno sehnat nové zaměstnání a ocitl se i s rodinou v existenční tísni. Vzhledem k tomu, že hrozily nové politické postihy, rozhodl se na jaře roku 1951 pro emigraci. Pokus se však nezdařil, V. O. Nimmerfroh byl na hranicích zadržen a poté vězněn v táboře nucených prací v Jáchymově.[zdroj?]

Praha, 1953–1965[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění v dubnu 1953 pracoval nějaký čas jako pomocný stavební dělník podniku Dopravních staveb, posléze v srpnu 1954 nastoupil místo v revizním oddělení Zasklívací služby, které zastával až do zrušení podniku v prosinci 1958. Poté pracoval u Obvodního stavebního podniku v Praze 6. V této době neměl povoleno publikovat, proto ekonomický vývoj komentoval v nezveřejněných statích, překládal a pořádal bytové semináře. Zabýval se mimo jiné i otázkou financování veřejných investic či otázkou cen v československém průmyslu.[zdroj?]

V. O. Nimmerfroh zemřel v Praze 10. 6. 1965. V roce 1990 dosáhl plné soudní i mimosoudní rehabilitace.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V. O. Nimmerfroh: „Dr. Josef Macek, profesor Vysoké školy obchodní, dožívá se v těchto dnech šedesáti let života“, Moravský sever, ročník 1947, číslo 37
  2. ↑ Radio Havel, výroba radiotelegrafických a radiotelefonních přístrojů a jich součástek, Praha II, Spálená 25, pracovní vysvědčení 31. 12. 1933
  3. ↑ Dekret Ministerstva školství a národní osvěty o jmenování definitivním státním profesorem, č. j. 172.533/38 – III/5 ze dne 28. 11. 1938
  4. ↑ Vela, pamětní odznak H-100/46
  5. ↑ V. O. Nimmerfroh: „Náprava naší měny“, Slovač, list Československé strany sociálně demokratické, ročník 1945, číslo 22
  6. ↑ V. O. Nimmerfroh: „Funkce práce v hospodářském životě“, Slovač, list Československé strany sociálně demokratické, ročník 1945, číslo 28
  7. ↑ Ministerstvo průmyslu, dekrety o jmenování, č. j. P I/1-1230/173-45, č. j. P I/1-1230/174-45, č. j. P I/1-1230/180-47
  8. ↑ V. O. Nimmerfroh: „Může nám být anglické rozmisťování průmyslu příkladem?“, Československý rozhlas 14. 1. 1948
  9. ↑ Jmenovací list Ministerstva školství a osvěty, č. j. B-158.447/45-IV/4
  10. ↑ V. O. Nimmerfroh: Velké nebo malé podniky?, Ministerstvo průmyslu, DT 229.962/.964, 128 tisk. stran, Praha 1949
  11. ↑ Jmenovací list Ministerstva průmyslu, č. j. K-2-1991/2-1949
  12. ↑ V. O. Nimmerfroh, K. Šťastný: Průmysl, hlavní pilíř naší životní úrovně, Československé epištoly sv. 7-8, Ministerstvo informací, 62 tisk. stran, Praha 1947
  13. ↑ V. O. Nimmerfroh: „Máme budovat jen na průmyslové velkovýrobě?“, Naše řemeslo, ročník 1945, číslo 17
  14. ↑ V. O. Nimmerfroh: „První rok našeho průmyslu ve světle statistiky“, Československý rozhlas 23. 8. 1946. „Několik kapitol z vývoje naší průmyslové výroby“ (I. a II. část), Československý rozhlas 21. 1. 1947 a 31. 1. 1947. „Co nám říkají data o průmyslové výrobě na Slovensku“, Československý rozhlas 12. 3. 1947
  15. ↑ SIA, spolek českých inženýrů, pobočka Praha, členský průkaz 1946
  16. ↑ Státní úřad plánovací, rozhodnutí o rozvázání služebního poměru, č. j. K/2-5-5/7-1950
  17. ↑ Usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 8. 1990, Rt 16/90; rozhodnutí Federálního ministerstva pro strategické plánování č. j. PER-60/38.4/91

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vincenc_Otto_Nimmerfroh&oldid=22034170“