Villonská balada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Villonská balada (nebo také francouzská balada) je lyrický básnický útvar vzniklý v románských literaturách 13. století ze středověké francouzské písně, někdy nazývaný podle svého nejznámějšího autora Françoise Villona, který tuto formu užíval a proslavil v 15. století. Takové balady psali rovněž Christine de Pisan a Karel Orléanský.

Tato forma balady užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve čtyřech strofách. První až třetí sloka má 7-12 veršů. Čtvrtá sloka se skládá ze 4-5 veršů. Následuje dozpěv neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového), refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání[1].

V anglické a americké literatuře francouzskou baladu užívali mezi jinými Geoffrey Chaucer, Algernon Charles Swinburne, Henry Austin Dobson, Edwin Arlington Robinson, Wystan Hugh Auden a James Merill.

V české literatuře villonskou baladu užívali např. Jaroslav Vrchlický, Jiří Mahen, Vítězslav Nezval (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida) či Jarmila Loukotková, inspirovali se jí Voskovec a Werich (Balada z hadrů), v současnosti villonskou baladu píše např. Vladimír T. Gottwald a zejména Michal Horáček (Český kalendář).

Buď veleben tvůj hustý, dlouhý vlas,
jenž zlata lavinou se k skráním řítí,
ve slunce záři plane nad topas,
a v stínu když tvé ouško musí krýti,
jak lísky kůra leskne se a svítí!
Víc vůní v něm než v jižní noci jest,
víc jisker v něm než na obloze hvězd,
jak lilje kmitá jím tvůj bílý vaz.
Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!


Pod tíží svou on jak Demetry klas
se kloní, jak proutí vrby v sítí,
a každou chvíli tryskne z něho jas,
jak z větví myrty, které fénix vznítí,
když v sobě tuchu nesmrtnosti cítí.
Ten fénix, láska tvá, ta hoří v něm,
nad čelem krásy tká ti diadém,
a kmitá hvězdou v stínu dlouhých řas.
Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!


Ó, spusť jej dolů! Přes zbořenou hráz
jak vodopádu letí vlnobití,
ať touhy moje spějí za ním v ráz
a jeho bleskných paprsků se chytí,
se houpajíce na nich! Nechám hřmíti
v ně motýlů roj, svojich polibků,
ať spletou z nich si vonnou kolíbku,
kam Kupido se skryje v lásky čas,
až budu šťasten u tvých nohou sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!


Poslání
Jak rozříznutý zlatý ananas,
v němž šťavnatých zrn démanty se třpytí,
své srdce, plné písní na tvůj vlas,
ti podávám. Chtěj milostivá býti! -
Tvůj hladit vlas jest líp, než víno píti!
(Jaroslav Vrchlický, Balada o vlasech mojí paní)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Mladá fronta, Praha 1997, s. 56-57.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]