Villa Howorka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Villa Howorka
Villa Howorka (Kadaň).jpg
Základní informace
Architekt Josef Peter
Výstavba 1893
Stavebník Wenzel Howorka
Poloha
Adresa Jana Švermy čp. 622, Kadaň, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Villa Howorka (čp. 622) je rodinná vila v ulici Jana Švermy (dříve Klášterní) ve vilové čtvrti, dříve známé jako Zahradní Město, v Kadani. Výstavba byla dokončena roku 1893. Autorem projektu je významný kadaňský architekt a stavitel Josef Peter, který jej vypracoval pro kadaňského gymnasiálního profesora Wenzela Howorku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Povolení pro výstavbu nové vily v nově vznikající moderní vilové čtvrti Zahradní Město získal její stavebník a budoucí majitel Wenzel Howorka již roku 1892. Následně si nechal od věhlasného kadaňského vilového architekta Josefa Petera zhotovit projekt. Kolaudace novostavby proběhla na jaře roku 1893 a vzápětí se do ní nastěhovali její noví majitelé, rodina Howorkových.

Villa Howorka je typická svým rustikálním štítem obráceným směrem do ulice. Dodnes se dochovala také původní veranda a specifická fasáda im Villastil. Vila rovněž disponuje rozlehlou zahradou.

Majitelé[editovat | editovat zdroj]

Wenzel Howorka se narodil roku 1851 do české rodiny v současnosti již zaniklé vsi Břešťany u Bíliny. Středoškolská studia absolvoval na tehdy cisterciáckém gymnasiu v Chomutově, kde také roku 1871 úspěšně složil maturitní zkoušky. Zajímavostí je, že již jako student vedl na tamním gymnasiu základní kurz stenografie, a sice ve školním roce 1870/1871. Poté studoval zřejmě na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze a již roku 1878 je doložen jako aprobovaný suplent přírodopisu na gymnasiu v Chebu. Téhož roku se Wenzel Howorka oženil s Annou Mahner (1853–1929), rodačkou z Mostu. Novomanželé se záhy přestěhovali do Kadaně. Wenzel Howorka tak započal své dlouholeté a intensivní působení, jako profesor na kadaňském gymnasiu. Vyučoval přírodopis, matematiku, fyziku a stenografii. Působil rovněž, jako kustod přírodopisného kabinetu.

V roce 1888 vyšla v Kadani jakožto gymnasiální ročenka Howorkova oceňovaná příručka o rybách a rybářství v Poohří Die Fische und Fischerei-Verhältnisse des Egergebietes. Ta sklidila nemalý úspěch a krátce na to byl Wenzel Howorka dokonce zvolen předsedou Rybářského spolku v Kadani (založeného roku 1883), v němž se mimo jiné zasazoval o návrat lososů do řeky Ohře. Howorka také tou dobou patřil k aktivním členům Rakouské rybářské společnosti ustavené již roku 1880. V letech 1890 až 1898 byl jeho studentem na gymnasiu v Kadani též Theodor Innitzer (1875–1955), pozdější vídeňský arcibiskup a kardinál.

Howorka se proslavil také svými přírodovědeckými a archeologickými průzkumy. Například roku 1903 daroval do Pruských uměleckých sbírek v Berlíně pravěkou sekyru z amfibolu, kterou nalezl kdesi na Kadaňsku. Znám je také jeho zájem o včelařství. V letech 1906 až 1907 Howorka zastával funkci provizorního ředitele kadaňského gymnasia a zároveň tehdy působil jako expert přes rybářství při Zemské kulturní radě pro České království. Ve školním roce 1906/1907 vedl na gymnasiu v Kadani rybářský kurz pro veřejnost a rovněž v dubnu 1907 organizoval pokračovací vzdělávací kurzy v oboru rybářství přímo na půdě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Svými kurzy a přednášky o rybářství se Wenzel Howorka tehdy proslavil po celých Čechách. Doloženy jsou například jeho přednášky v Bečově nad Teplou (1908) nebo v Trutnově (1909).

Když pak někdy kolem roku 1910 odešel do penze, byl mu udělen čestný titul c. k. školního rady. Ještě v letech 1912 a 1913 suploval na střední zemědělské škole v Kadani, kde vyučoval rybářství a botaniku. Roku 1913 však umírá.

S manželkou Annou měli celkem pět dětí. Dcera Gertrud Howorka jako jediná zůstala bydlet ve Ville Howorka a po matčině smrti roku 1929 se stala její novou majitelkou. Gertrud zůstala svobodná, žila z dědictví po rodičích a část vily poskytovala k pronájmu. Ve vile žila až do roku 1945, kdy byla jako Němka z Kadaně vyhnána.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Petr. Kadaňské vily a jejich zapomenuté osudy. Kadaň: Město Kadaň, 2017.