Vilém Bohumír Hauner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém Bohumír Hauner
Narození 23. června 1903
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. října 1982 (ve věku 79 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vilém Bohumír Hauner (23. června 1903, Praha[1]9. října 1982) byl český neslyšící umělecký knihař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako neslyšící syn do rodiny vojenského historika Viléma J. J. Haunera a Jitky Haunerové-Staňkové.[2] Vystudoval uměleckou knižní vazbu na Státní grafické škole v Praze, a také se naučil anglicky, francouzsky a částečně německy.

Po dokončení studií pracoval dva roky v Paříži, kde se stal členem Mezinárodního salonu hluchých umělců. Navštívil Spojené státy americké, pravděpodobně jako první český neslyšící s popularizací nových metod edukace, mj. Gallaudetovu univerzitu ve Washingtonu.

Po návratu z Francie si otevřel vysněný vlastní ateliér pro uměleckou vazbu knih. Také se podílel na spolkovém životě neslyšících a stál u zrodu tenisového oddílu neslyšících LATECH.

Dopisoval si s neslyšící Němkou Gertrudou Jacobovou ve francouzštině a v roce 1938 si ji vzal. Měli spolu dvě děti, starší syn Milan je dnes světoznámým historikem ve Wisconsinu v USA, mladší Roland (1942–2007) zůstal v Praze v rodném domě.

Za druhé světové války byli jeho otec a mladší bratr Edgar za odbojovou činnost zastřeleni.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Díky popularitě své matky a jejích učebních osnov školy pro neslyšící se Hauner stal brzy mediálně známým a luxusní knižní vazby s plastickou dekorací u něj v období první republiky objednávaly i významné osobnosti jako prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po převratu však již komunistický režim nedovolil V. B. Haunerovi aktivnější činnost, omezil se jen na běžnou knižní vazbu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  2. [1] Konskripce obyvatel, Archiv hl.m.Prahy; Policejní přihlášky obyvatel Prahy z let 1850–1920, Národní archiv České republiky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Časopis československých knihovníků, 1936, č. 4–6, s. 90

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • WILLOUGHBY, Ian. Historian Milan Hauner on his own fascinating family history [online]. Český rozhlas Radio Praha, 2008-11-13 [cit. 2018-02-23]. Dostupné online. (anglicky)