Viadukt v Chrástu
| Železniční most v Chrástu | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Kontinent | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Plzeň-město |
| Komunikace | železniční trať Ejpovice–Radnice |
| Doprava | železniční |
| Přes | Klabavu |
| Správce | Správa železnic |
| Otevřen | 1863 |
| Souřadnice | 49°48′11,65″ s. š., 13°30′20,74″ v. d. |
| Parametry | |
| Materiál | ocel, stavební kámen |
| Délka | 105 m |
| Pilíře | 2 |
| Mapa | |
 | |
| Další data | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_(Nach_einer_photographischen_Aufnahme_von_F._Dworak_in_Pilsen).jpg)
Viadukt v Chrástu je postaven na železniční trati Ejpovice–Radnice (trať číslo 176). Ve vzdálenosti 700 m od zastávky Chrást u Plzně překonává údolí Klabavy. Byl rekonstruován v letech 2002 až 2003 a v roce 2003 znovu uveden do provozu.
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]Most tvoří dva krajní pilíře a dva střední pilíře, mezi nimi jsou tři pole příhradové konstrukce.
Výška mostu je 25,7 m, celková délka mostu je 105 m.[1][2] Most byl uveden do provozu v roce 1862 a železničnímu provozu slouží dodnes.
Patří k několika stavbám na českém území, o kterých se traduje,[3] že je postavil známý projektant Gustave Eiffel, ale není to tak.[4]
Historie mostu
[editovat | editovat zdroj]Za účelem spojení radnického uhelného revíru na hlavní trať Praha–Plzeň bylo vydáno 18. května 1862 povolení ke stavbě mostu od Ministerstva průmyslu a obchodu. Nejdřív bylo údolí řeky Klabavy přemostěno šestipatrovou dřevěnou konstrukcí, která měřila 190 metrů a sloužila jako lešení pro finální stavbu mostu, ale také jako provizorní most pro obsluhu trati, díky tomu byla trať uvedena do provozu už 1. dubna 1863. Oba mosty měly shodně 3 pole s délkou každého pole 37 metrů. Původní železný most tvořený Schifkornovými nosníky, nesený pilíři a z boků kamennými terasami, byl uveden do provozu v říjnu 1863. Tato konstrukce byla vyrobena v železárnách bratří Kleinů v Sobotíně. V okamžiku dokončení byl druhým nejvyšším mostem v Rakousku-Uhersku. Původně mělo jít také o dvoukolejný most, ale z kapacitních důvodů toto rozšíření nebylo provedeno.[5]
V roce 1892 byla Schifornova soustava nahrazena ocelovou nýtovanou konstrukcí. Byla vyrobena v pražské mostárně při Českomoravských strojírnách. Byla smontována na poli u města a natažena lokomotivou na stávající most, který měl být poté odstraněn a nahrazen novou konstrukcí. Výměna byla zahájena 2. srpna. Ve středu 3. srpna kolem 19:00 spadla konstrukce během nahrazování na pilíř asi z výšky 0,8 metru, při tom zahynuli tři pracovníci a devět dalších bylo zraněno. 25. srpna byl provoz obnoven. Druhé pole bylo vyměněno od 2. do 5. září, třetí oblouk byl vyměněn 5. až 8. října.
V letech 2002 až 2003 byla konstrukce zpevněna a natřena.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JOSEF, Dušan. Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [s.l.]: Libri, 2002. 553 s. Dostupné online. ISBN 80-7277-095-0. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / kolektiv autorů pod vedením hlavní editorky Hany Hlušičkové. Praha: Libri, 2001-2004. ISBN 80-7277-045-4.
- ↑ Klub Klaret: Gustave Eiffel
- ↑ DVOŘÁK, Otomar. Podbrdskou krajinou Rokycanska a Zbirožska. Praha: Libri, 2014. 319 s. ISBN 978-80-87866-08-5. S. 49-53.
- ↑ Zajímavá místa. www.plzenskonakole.cz [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Chrást [online]. [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu viadukt v Chrástu na Wikimedia Commons - Český rozhlas: Jak vznikají legendy a mýty aneb most, který Eiffel nepostavil
