Velký mollový septakord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Velký mollový septakord je pojem z oboru hudební teorie označující typ čtyřhlasého akordu - septakordu.

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě malou tercii, čistou kvitnu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký mollový septakord rozšířením mollového kvintakordu.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Velký mollový septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu s příponou mi pro označení mollového charakteru, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

  • od základního tónu c
  • od základního tónu fis
  • od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

Složení[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje složení velkého mollového septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Malá tercie Čistá kvinta Velká septima
c es g h
g b d fis
d f a cis
a c e gis
e g h dis
h d fis ais
fis a cis eis (=f)
cis e gis his (=c)
as ces (=h) es g
es ges b d
b des f a
f as c e

Význam[editovat | editovat zdroj]

Velký mollový septakord lze použít v mollových skladbách ve funkci tóniky, pokud za základ slouží nikoliv diatonická mollová stupnice, ale stupnice harmonická moll nebo melodická moll. Vzhledem k neakordicky „ostrému“ půltónovému intervalu mezi velkou septimou a základním tónem (přeloženým o oktávu výš) se v klasické a lidové hudbě tento akord příliš nepoužívá - častější je tónika ve formě trojzvuku - mollového kvintakordu. Ze stejného důvodu je naopak akord s oblibou a často používán v jazzu.

Související články[editovat | editovat zdroj]