Malý mollový septakord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Malý mollový septakord je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě malou tercii, čistou kvitnu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je malý mollový septakord rozšířením mollového kvintakordu.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Malý mollový septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu s příponou mi pro označení mollového charakteru, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):

  • od základního tónu c
  • od základního tónu fis
  • od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

Složení[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje složení malého mollového septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Malá tercie Čistá kvinta Malá septima
c es g b
g b d f
d f a c
a c e g
e g h d
h d fis a
fis a cis e
cis e gis h
as ces (=h) es ges
es ges b des
b des f as
f as c es

Význam[editovat | editovat zdroj]

Malý mollový septakord lze použít v mollových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje malou tercii a malou septimu – intervaly charakteristické pro aiolský modus a dórský modus. Lze jej použít i jako mollovou dominantu, ale zde je častěji užíván dominantní septakord, který stojí na pátém stupni harmonické mollové stupnice.

Související články[editovat | editovat zdroj]