Dominantní septakord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dominantní septakord je pojem z oboru hudební teorie označující nejčastěji používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je dominantní septakord rozšířením durového kvintakordu.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Dominantní septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):

  • od základního tónu c
  • od základního tónu fis
  • od základního tónu es

Složení[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje složení dominantního septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Velká tercie Čistá kvinta Malá septima
c e g b
g h d f
d fis a c
a cis e g
e gis h d
h dis fis a
fis ais cis e
cis eis (=f) gis h
as c es ges
es g b des
b d f as
f a c es

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jak napovídá již název akordu, je nejčastějším použitím dominantního septakordu funkce dominanty. Lze jej jako dominantu použít v durové i mollové (pro harmonickou a melodickou mollovou stupnici) tónině. Jedná se po durovém kvintakordu a mollovém kvintakordu o třetí nejčastěji používaný akord a to jak v lidové hudbě, populární hudbě a country, tak v klasické vážné hudbě.

Kromě toho je dominantní septakord „kostrou“ církevního mixolydického modu.

Související články[editovat | editovat zdroj]