Vasyl Javorskyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vasyl Javorskyj
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1907
Stranická příslušnost
ČlenstvíRusínský klub

Narození1854
Javora
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. května 1926
Nowy Sącz
PolskoPolsko Polsko
Alma materLvovská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vasyl Javorskyj, cyrilicí Василь Яворський, německy Basil Jaworski (1854 Javora[1]28. května 1926 Nowy Sącz[1][2]), byl rakouský politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva na Lvovské univerzitě. Pracoval jako právník a úředník v Berežanech. Byl veřejně a politicky aktivní v ukrajinském národním hnutí. Podporoval organizaci Sič. Po roce 1905 vedl delegaci Siče k ministerskému předsedovi Maxovi Wladimiru von Beckovi s ukrajinskými stížnostmi. Publikoval v listech Ruthenische Revue a Ukrainische Rundschau ve Vídni.[1]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1901 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Berežany, Rohatyn, Pidhajci.[3]

V roce 1901 se uvádí jako nacionální rusínský kandidát.[4] Zasedal pak v parlamentním Rusínském klubu.[5]

Po roce 1907 žil v Nowém Sączu, kde založil Lemskou banku, učitelský ústav a pobočku organizace Prosvita. Podílel se také na práci ukrajinské řeckokatolické církve.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Василь Яворський [online]. ukrainians-world.org.ua [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. (ukrajinsky) [nedostupný zdroj]
  2. a b Українські вчені та культурні діячі про Лемківщину [online]. lemko.org [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. (ukrajinsky) 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. Das Vaterland, 18. 12. 1900, s. 1.
  5. Neues Wiener Tagblatt, 6. 2. 1901, s. 4.