Vasco Pratolini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vasco Pratolini
Luigi Silori e Vasco Pratolini al ridotto del Teatro Eliseo di Roma (1959).jpg
Narození 19. října 1913
Florencie
Úmrtí 12. ledna 1991 (ve věku 77 let)
Řím
Místo pohřbení Cimitero delle Porte Sante
Povolání spisovatel, scenárista a novinář
Alma mater Florentská univerzita
Ocenění Cena Charlese Veillona za italský jazyk (1961)
Premio Feltrinelli
Cena za literaturu Viareggio
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasco Pratolini (19. října 1913 Florencie12. ledna 1991 Řím) byl italský spisovatel a filmový scenárista, vůdčí představitel neorealismu.[1]

Pocházel z chudé rodiny, pracoval jako číšník a prodavač a vzdělání získal samostudiem, v letech 1935 až 1937 se léčil s tuberkulózou. K literární tvorbě ho přivedl Elio Vittorini. V roce 1938 založil časopis Campo di Marte, který byl záhy zakázán fašistickou cenzurou. Za druhé světové války byl aktivní v levicovém odbojovém hnutí.[2] Po válce pracoval v Římě jako novinář a úředník ministerstva školství. Jako scenárista spolupracoval s Robertem Rossellinim (Paisá), Lucianem Emmerem (Nejkrásnější okamžik), Luchinem Viscontim (Rocco a jeho bratři) a Nannim Loyem (Čtyři dny v Neapoli).

Svoji debutovou básnickou sbírku vydal v roce 1941, později se zaměřil na realistickou prózu popisující život městské chudiny v kontextu italského politického dění. Jeho nejvýznamnějším dílem je románová kronika Una storia italiana; její první díl nazvaný Metello vyšel i v českém překladu, stejně jako příběh z období nástupu fašismu v Itálii Ulička chudých milenců a humoristický román Děvčata ze Sanfrediana. Jeho knihy jsou známé také z adaptací: Valerio Zurlini zfilmoval Děvčata ze Sanfrediana (1955) a Rodinnou kroniku (1962), Pasquale Festa Campanile Stálost rozumu (1964) a Mauro Bolognini Metella (1970). Franco Rossi natočil v roce 1987 televizní seriál Lo scialo. Sovětský skladatel Kirill Molčanov složil na motivy Pratoliniho díla operu Via del Corno.

Získal ocenění Premio Viareggio (1955) a Premio Feltrinelli (1957). Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Britannica Dostupné online
  2. The New York Times Dostupné online
  3. The Nobel Prize Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]