Vakomyš tlustoocasá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVakomyš tlustoocasá
alternativní popis obrázku chybí
Vakomyš tlustoocasá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída Vačnatci (Marsupialia)
Řád kunovci (Dasyuromorphia)
Čeleď kunovcovití (Dasyuridae)
Rod vakomyš (Sminthopsis)
Binomické jméno
Sminthopsis crassicaudata
Gould, 1844
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vakomyš tlustoocasá (Sminthopsis crassicaudata je nevelký masožravý vačnatec z čeledě kunovcovitých (Dasyuridae).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v sušších oblastech v celé jižní polovině , Austrálie, v řídkých lesích, a savanách, ale i ve stepních a pouštních oblastech australského vnitrozemí. Chybí však v blízkosti jihoaustralského pobřeží.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na délku měří 6 až 9 cm a ocas má dlouhý 4-7 cm. Váží je 10 až 20 g. Svrchu je plavá nebo hnědá a spodní část jejího těla je bílá.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Je poměrně hojným druhem vakomyši. Populace v suchých oblastech australského vnitrozemí a Eyreova poloostrova velmi silně kolísají podle množství dešťových srážek a potravinových zásob. Tlustý ocas je tukovým zásobníkem, který je odbouráván v zimě nebo v období delšího sucha. Živí se červy a jinými malými bezobratlými. Tato vakomyš může sloužit za příklad snášenlivosti. Ač je v principu samotářská, obě pohlaví tolerují ve své blízkosti i další jedince. Za chladného počasí se jich dokonce několik sejde v jednom hnízdě a vzájemně se zahřívají. Starší název je vakorejsec tlustoocasý nebo vakorejsek tlustoocasý. Nemohou-li najít dostatek potravy, upadnou do na mnoho hodin do strnulého stavu (tzv.torpor), při kterém snižují tělesnou teplotu a zužitkovávají tuk nahromaděný přes léto na ocase. V zajetí se dožívají čtyř let, v přírodě nanejvýše 16-18 měsíců.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]