Vakomyš tlustoocasá
 Vakomyš tlustoocasá | |
|---|---|
 Vakomyš tlustoocasá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | kunovci (Dasyuromorphia) |
| Čeleď | kunovcovití (Dasyuridae) |
| Rod | vakomyš (Sminthopsis) |
| Binomické jméno | |
| Sminthopsis crassicaudata (Gould, 1844) | |
 Areál rozšíření | |
| Synonyma | |
Phascogale crassicaudata Gould, 1844 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vakomyš tlustoocasá (Sminthopsis crassicaudata) je nevelký masožravý vačnatec z čeledě kunovcovitých (Dasyuridae).
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v sušších oblastech v celé jižní polovině Austrálie, v řídkých lesích, a savanách, ale i ve stepních a pouštních oblastech australského vnitrozemí. Chybí však v blízkosti jihoaustralského pobřeží.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Na délku měří 6 až 9 cm a ocas má dlouhý 4–7 cm. Váží je 10 až 20 g. Svrchu je plavá nebo hnědá a spodní část jejího těla je bílá.
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Je poměrně hojným druhem vakomyši. Populace v suchých oblastech australského vnitrozemí a Eyreova poloostrova velmi silně kolísají podle množství dešťových srážek a potravinových zásob. Tlustý ocas je tukovým zásobníkem, který je odbouráván v zimě nebo v období delšího sucha. Živí se červy a jinými malými bezobratlými. Tato vakomyš může sloužit za příklad snášenlivosti. Ač je v principu samotářská, obě pohlaví tolerují ve své blízkosti i další jedince. Za chladného počasí se jich dokonce několik sejde v jednom hnízdě a vzájemně se zahřívají. Starší název je vakorejsec tlustoocasý nebo vakorejsek tlustoocasý. Nemohou-li najít dostatek potravy, upadnou do na mnoho hodin do strnulého stavu (tzv. torpor), při kterém snižují tělesnou teplotu a zužitkovávají tuk nahromaděný přes léto na ocase. V zajetí se dožívají čtyř let, v přírodě nanejvýše 16–18 měsíců.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vakomyš tlustoocasá na Wikimedia Commons
