V2 slovosled

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V2 slovosled (anglicky V2 word order) je v syntaxi takové pořadí slov ve větě, kdy se určité sloveso ve větě umisťuje za první složku, která plní funkci tématu věty.[1]

V2 slovosled je běžný v germánských jazycích a používá jej také severokavkazská inguština, juto-aztécký jazyk o'odham, částečně také varianta rétorománštiny sursilvan a ugrofinská estonština.[2] Angličtina je mezi germánskými jazyky výjimkou, protože místo V2 slovosledu používá převážně pořadí SVO, i když vykazuje určité zbytky V2 slovosledu.

K příkladům použití V2 slovosledu v angličtině patří:

  • "Neither do I" (Ani já ne), "[Never in my life] have I seen such things" (Nikdy ve svém životě jsem takové věci neviděl.)

Kdyby angličtina používala V2 slovosled ve všech situacích, byly by následující věty správně:

  • "*[In school] learned I about animals" (Ve škole jsem se učil o zvířatech.), "*[When she comes home from work] takes she a nap" (Když přijde domů z práce, chvíli si zdřímne.)

Až na řídké výjimky nepoužívá většina germánských jazyků V2 slovosled ve vestavěných větách. Konkrétně v němčině, nizozemštině a afrikánštině se po komplementizéru klade sloveso na konec vedlejší věty, což se označuje jako VF (z anglicky verb final); naproti tomu jidiš a islandština dovolují V2 slovosled ve všech oznamovacích větách: v hlavních, vestavěných i vedlejších. Kašmírština (indo-árijský jazyk) používá V2 slovosled v oznamovacích obsahových větách, ale VF slovosled ve vztažných větách.

Příklady V2 slovosledu[editovat | editovat zdroj]

Následují příklady německých vět, které ilustrují princip V2 slovosledu, v němž je druhá pozice obsazena finitním slovesem a první pozici může zaujímat jakákoli složka. Věty (1a) až (1d) mají finitní sloveso spielten ('hrály') ve druhé pozici, přičemž na první pozici jsou různé složky: v (1a) podmět; v (1b) předmět; v (1c) časové určení; a v (1d) místní určení. Hvězdička (*) u vět (1e) a (1f) i v dalších příkladech indikuje, že jsou gramaticky chybné (negramatické); věty (1e) a (1f) jsou negramatické, protože finitní sloveso není na druhé pozici.

      (1) (a) Die Kinder spielten vor der Schule im Park Fußball.
              Děti       hrály   před vyučováním v parku fotbal.

          (b) Fußball spielten die Kinder vor der Schule  im Park.
              Fotbal  hrály    děti       před vyučováním v parku.

          (c) Vor der Schule  spielten die Kinder im Park Fußball.
              Před vyučováním hrály    děti       v parku fotbal.

          (d) Im Park spielten die Kinder vor der Schule  Fußball.
              V parku hrály    děti       před vyučováním fotbal.

          (e) *Vor der Schule  Fußball spielten die Kinder im Park.
               Před vyučováním fotbal  hrály    děti       v parku.

          (f) *Fußball die Kinder spielten vor der Schule  im Park.
               Fotbal  děti       hrály    před vyučováním v parku.

Klasický výklad V2 slovosledu[editovat | editovat zdroj]

Ve velkých teoretických výzkumech vlastností V2 slovosledu vědci diskutovali o tom, že koncové postavení slovesa v německých a nizozemských vestavěných větách naznačuje, že tyto jazyky mají podkladový slovosled SOV a existují určitá syntaktická přesunová pravidla, která tento podkladový slovosled převádějí na povrchovou reprezentaci, v níž je finitní sloveso na druhé pozici ve větě.[3]

Podle této teorie se nejdříve uplatní „předsunutí slovesa“, které umístí finitní sloveso na první pozici ve větě, a potom „předsunutí složky“, které před finitní sloveso přesune nějakou další složku. Ve výsledku tak bude finitní sloveso vždy na druhé pozici:

“Ten muž se mi líbí/Toho muže mám ráda”

          (a) Ich den Mann mag --> Podkladový slovosled SOV v moderní němčině
              Já  muž.ACC  mít rád

          (b) mag     ich den Mann --> Přesun slovesa na levý okraj
              mít rád já  muž.ACC

          (c) den Mann mag     ich --> Přesun složky na levý okraj
              muž.ACC  mít rád

Nefinitní slovesa a vestavěné věty[editovat | editovat zdroj]

Nefinitní slovesa[editovat | editovat zdroj]

Princip V2 slovosledu však ovlivňuje pouze pozici finitního slovesa; jeho vliv na nefinitní slovesa (infinitivy, participia, atd.) je jen nepřímý. V různých jazycích s V2 slovosledem zaujímají nefinitní slovesa různé pozice. Například v němčině a nizozemštině se v hlavních větách nefinitní slovesa umisťují do koncové pozice za předmět (pokud je přítomen) tj. pořadí OV. Naproti tomu ve švédštině a islandštině se nefinitní slovesa umisťují za finitní sloveso, ale před předmět (pokud je přítomen), tj. pořadí VO. V2 slovosled se tak uplatňuje pouze na finitní sloveso.

V2 ve vestavěných větách[editovat | editovat zdroj]

(V následujících příkladech jsou finitní slovesné tvary odlišeny polotučným písmem, nefinitní slovesné tvary kurzívou a předměty podtržením.)

Germánské jazyky je možné rozdělit na tři skupiny podle uplatnění V2 slovosledu ve vestavěných větách:

V2 ve švédštině, dánštině, norštině a faerštině[editovat | editovat zdroj]

Pořadí slov ve větách v těchto jazycích lze popsat dvěma různými vzory s tradičně číslovanými pozicemi.[4] Oba vzory mají na konci několik pozic: (5) pro nefinitní slovesné tvary, (6) pro předměty a (7) pro příslovečná určení.

V hlavních větách se používá V2 slovosled. Finitní sloveso musí být na pozici (2) a větná adverbia, jako je záporka 'ne' nebo příslovce jako 'vždy', na pozici (4). Podmět může být na pozici (1), ale pokud tuto pozici zaujímá nějaký jiný tematický výraz, bude podmět na pozici (3).

Ve vestavěných větách se V2 slovosled nepoužívá. Po spojce musí okamžitě následovat podmět, který nemůže být nahrazen tematickým výrazem. První čtyři pozice jsou tedy v pevném pořadí (1) spojka, (2) podmět, (3) větné adverbium, (4) finitní sloveso.

Někteří teoretici považují větná adverbia za důležitá pro vyznačení začátku rozsáhlé složky ve větě; ve vestavěných větách finitní sloveso do této složky patří, v hlavních větách s V2 slovosledem však ne.

Švédština

hlavní věta
vestavěná věta
Úvodní
finitní sloveso
spojka
Podmět
Podmět
Větné adverbium
Větné adverbium

finitní sloveso
Nefinitní sloveso
Nefinitní sloveso
Předmět
Předmět
Adverbium
Adverbium
hlavní věta a. I dag ville Lotte inte läsa tidningen
1 2 3 4 5 6
dnes chtěla Lotte ne číst noviny ...
'Dnes Lotte nechtěla číst noviny.'
vestavěná věta b. att Lotte inte ville koka kaffe i dag
1 2 3 4 5 6 7
že Lotte ne chtěla uvařit káva dnes ...
'že Lotte dnes nechtěla uvařit kávu'

Dánština

hlavní věta
vestavěná věta
Úvodní
finitní sloveso
spojka
Podmět
Podmět
Větné adverbium
Větné adverbium

finitní sloveso
Nefinitní sloveso
Nefinitní sloveso
Předmět
Předmět
Adverbium
Adverbium
hlavní věta a. Klaus er ikke kommet
1 2 4 5
Klaus je ne přijít
...'Klaus nepřišel.'
vestavěná věta b. når Klaus ikke er kommet
1 2 3 4 5
když Klaus ne je přijít
...'když Klaus nepřišel'

Příkladem varianty jazyka, která tento vzor nedodržuje, je tak zvaná Perkerdansk.

Norština
(s více adverbii a více nefinitními tvary, ve dvou variantách jazyka)

hlavní
vestavěný
Úvodní
finitní sloveso
spojka
Podmět
Podmět
Větné adverbium
Větné adverbium

finitní sloveso
Nefinitní sloveso
Nefinitní sloveso
Předmět
Předmět
Adverbium
Adverbium
hlavní věta a. Den gangen hadde han dessverre ikke villet sende sakspapirene før møtet. (varianta Bokmål)
1 2 3 4 5 6 7
že čas měl on naneštěstí ne chtěl posílat dokumenty před schůzí ...
'Tentokrát naneštěstí nechtěl
posílat dokumenty před schůzí.'
vestavěná věta b. av di han denne gongen diverre ikkje hadde vilja senda sakspapira føre møtet. (varianta Nynorsk)
1 2 3 4 5 6 7
protože on tentokrát naneštěstí ne měl chtěl posílat dokumenty před schůzí ...
'protože tentokrát on naneštěstí nechtěl
posílat dokumenty před schůzí.'

Faerština
Na rozdíl od kontinentálních skandinávských jazyků může ve vestavěných větách větné adverbium předcházet nebo následovat finitní sloveso. V posledním příkladě je u alternativy s větným adverbiem za finitním slovesem vložena pozice (3a).

hlavní věta
vestavěná věta
Úvodní
finitní sloveso
spojka
Podmět
Podmět
Větné adverbium
Větné adverbium

finitní sloveso

Větné adverbium
Nefinitní sloveso
Nefinitní sloveso
Předmět
Předmět
Adverbium
Adverbium
hlavní věta a. Her man fólk ongantíð hava fingið fisk fyrr
1 2 3 4 5 6 7
zde muset lidé nikdy chytit rybu předtím ...
'Lidé zde jistě nikdy předtím nechytili rybu.'
vestavěná věta b. hóast fólk ongantíð hevur fingið fisk her
1 2 3 4 5 6 7
přestože lidé nikdy mít chytili rybu zde
c. hóast fólk hevur ongantíð fingið fisk her
1 2 4 (3a) 5 6 7
přestože lidé mít nikdy chytili rybu zde ...
'přestože lidé zde nikdy nechytili rybu'

V2 v němčině[editovat | editovat zdroj]

V hlavních větách se používá V2 slovosled; finitní sloveso musí být jako u jiných germánských jazyků na druhé pozici. Všechny nefinitní tvary sloves však musí být v koncové pozici. Na první pozici může být podmět; pokud je však na první pozici tematický výraz, podmět je až za finitním slovesem.

Ve vestavěných větách se V2 slovosled nepoužívá; finitní sloveso musí být v tomto případě až za všemi nefinitními tvary sloves na konci věty.

Němečtí gramatici tradičně používají dělení věty na pole. Vedlejší věty, které předcházejí hlavní větu, jsou umistěny v prvním poli (Vorfeld), a vedlejší věty, které jsou za hlavní větou, jsou v koncovém poli (Nachfeld).
Centrální pole (Mittelfeld) obsahuje většinu nebo veškerý materiál věty, a je ohraničené pozicemi levé závorky (Linke Satzklammer) a pravé závorky (Rechte Satzklammer).

V hlavních větách se počáteční prvek (podmět nebo tematický výraz) umisťuje do prvního pole, finitní sloveso na druhé pozici tvoří levou závorku, a všechny nefinitní slovesné tvary tvoří pravou závorku.
Ve vestavěných větách tvoří levou závorku spojka, pravou závorku všechna slovesa. V německých vestavěných větách je finitní sloveso za všemi nefinitními.

Němčina[5]

První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka koncové pole
Hlavní věta a. Er hat dich gestern nicht angerufen weil er dich nicht stören wollte.
on vy včera ne zavolal
... 'Včera vám nezavolal, protože vás nechtěl rušit.'
b. Sobald er Zeit hat wird er dich anrufen
Jakmile on má čas bude on vy zavolat
...'Až bude mít čas, zavolá vám.'
Vestavěná věta c. dass er dich gestern nicht angerufen hat
že on vy včera ne zavolal má
...'že vám včera nezavolal'

V2 v nizozemštině a afrikánštině[editovat | editovat zdroj]

V hlavních větách se používá V2 slovosled; finitní sloveso musí být na druhé pozici. Ale ve vedlejších větách mohou mít slovesné klastry dva slovosledy.

Hlavní věty:

V nizozemštině[6]

První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka koncové pole
Hlavní věta a. De Māori hebben Nieuw-Zeeland ontdekt
Maoroivé mít Nový Zéland objeven
...' Maorové objevili Nový Zéland.'
b. Tussen ongeveer 1250 en 1300 ontdekten de Māori Nieuw-Zeeland
Mezi přibližně 1250 a 1300 objevili Maorové Nový Zéland
...'Maorové objevili Nový Zéland někdy mezi lety 1250 a 1300.'
c. Niemand had gedacht dat ook maar iets zou gebeuren.
Nikdo měl považovaný že také
...'Nikdo si nemyslel, že by se mohlo něco stát.'
Vestavěná věta d. dat de Māori Nieuw-Zeeland hebben ontdekt
že Maorové Nový Zéland mít objevili
...'že Maorové objevili Nový Zéland'

Tato analýza naznačuje, že finitní tvar slovesa na druhé pozici v hlavních větách a spojky ve vestavěných větách mají podobnou funkci, signalizují začátek určitého typu vedlejší věty, což je funkce, kterou někteří moderní vědci považují za totožnou s pojmem specifikátoru. Tuto analýzu podporuje umisťování předmětů vyjádřených zájmennými příklonkami v mluvené nizozemštině. Příklonné tvary jako ze nemohou stát samostatně, na rozdíl od plného ekvivalentu zij. Slova, ke kterým může být ze připojeno, jsou ta samá úvodní slova: v hlavní větě tvar finitního slovesa na druhé pozici, ve vestavěné větě spojka.[7]

První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka koncové pole
Hlavní věta e. Tussen ongeveer 1250 en 1300 ontdekten-ze Nieuw-Zeeland
mezi přibližně 1250 a 1300 objevili oni Nový Zéland
...'Přibližně mezi lety 1250 a 1300 objevili Nový Zéland.'
Vestavěná věta f. dat-ze tussen ongeveer 1250 en 1300 Nieuw-Zeeland hebben ontdekt
že oni mezi přibližně 1250 a 1300 Nový Zéland mít objevili
...'že objevili Nový Zéland přibližně mezi lety 1250 a 1300'

Vedlejší věty:

V nizozemských vedlejších větách mohou mít slovesné klastry dva slovosledy. Jeden z nich se nazývá „červený“, v němž je pomocné sloveso před minulým příčestím jako v angličtině: omdat ik heb gewerkt („protože jsem pracoval“); a druhý „zelený“, v němž je minulé příčestí před pomocným slovesem jako v němčině: omdat ik gewerkt heb.[8] V mluvené řeči se častěji používá zelený slovosled, v psaných textech, především v novinách, spíše červený. Na rozdíl od angličtiny ale musí být adjektiva a adverbia vždy před slovesem: ''dat het boek groen is'', „že kniha je zelená“.

První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka koncové pole
Vestavěná věta g. omdat ik het dan gezien zou hebben nejobvyklejší v Nizozemsku
protože to pak viděno by mít
h. omdat ik het dan zou gezien hebben nejobvyklejší v Belgii
protože to pak by viděno mít
i. omdat ik het dan zou hebben gezien často používané v psaném projevu v obou zemích, ale běžné také v řeči, nejobvyklejší v Limburgu
protože to pak by viděno
j. omdat ik het dan gezien hebben zou používáno ve Frísku, Groningenu a Drenthe, nejméně běžné, ale také používané
protože to pak viděno mít by
...'protože pak bych to viděl'

V2 v islandštině a jidiš[editovat | editovat zdroj]

Tyto dva jazyky dovolují V2 slovosled i ve vestavěných větách.

islandština
Dva vzory pořadí slov jsou z větší části podobné jako u kontinentálních skandinávských jazyků. V hlavních větách je však zapotřebí zvláštní pozice pro případ, kdy je úvodní pozice obsazena slovem Það. V takových větách je podmět za větnými adverbii. Ve vestavěných větách jsou větná adverbia za finitním slovesem (fakultativní pořadí ve faerštině).[9]

hlavní věta
vestavěná věta
Úvodní
finitní sloveso
spojka
Podmět
Podmět

finitní sloveso
Větné adverbium
Větné adverbium
Podmět
Nefinitní sloveso
Nefinitní sloveso
Předmět
Předmět
Adverbium
Adverbium
hlavní věta a. Margir höfðu aldrei lokið verkefninu.
Mnozí měl nikdy dokončený úkol ... 'Mnozí úkol nikdy nedokončili.'
b. Það höfðu aldrei margir lokið verkefninu.
tam mít nikdy mnoho dokončený úkol ... 'Nikdy nebylo mnoho těch, kdo úkol dokončili.'
c. Bókina hefur María ekki lesið.
kniha María ne číst ... 'María tu knihu nečetla.'
vestavěná věta d. hvort María hefur ekki lesið bokina.
zda María ne číst kniha ... 'zda María nečetla tu knihu'

Od slovosledu používaného v jiných germánských jazycích se nejvíce odchyluje třetí vzor pro vestavěné věty se spojkou následovanou V2 slovosledem: úvodní pole - finitní sloveso - podmět:[10]

spojka Úvodní
(Předmět adverbiální)
finitní sloveso Podmět
e. Jón efast um að á morgun fari María snemma á fætur.
Jón pochybovat že zítra vstávat María časně nahoru ... 'Jón pochybuje, že María zítra vstane časně.'
spojka Úvodní
(Předmět)
finitní sloveso Podmět
f. Jón harmar þessa bók skuli ég hafa lesið.
Jón lituje že tato kniha bude mít číst ... 'Jón lituje, že jsem tu knihu četl.'

jidiš
Jidiš obvykle na rozdíl od standardní němčiny dává slovesné tvary před předměty (pořadí SVO), a ve vestavěných větách je za spojkou použit V2 slovosled.[11]

Úvodní
(Podmět)
finitní sloveso spojka Úvodní
(Podmět)
finitní sloveso
a. ikh hob gezen mitvokh, az ikh vel nit kenen kumen donershtik
mít vidět středa že bude ne může přijít čtvrtek ... 'Věděl jsem ve středu, že nebudu moci přijít ve čtvrtek.'
Úvodní
(Adverbium)
finitní sloveso Podmět spojka Úvodní
(Adverbium)
finitní sloveso Podmět
b. mitvokh hob ikh gezen, az donershtik vel ikh nit kenen kumen
středa mít vidět že čtvrtek bude ne může přijít ... Ve středu jsem věděl, že ve čtvrtek nebudu moci přijít.'

V2 v kořenových větách[editovat | editovat zdroj]

Jeden z typů vestavěné věty se slovesem na druhé pozici za spojkou se vyskytuje ve všech germánských jazycích, i když v některých je častější než v jiných. Tyto vedlejší věty se nazývají kořenové věty. Jsou to obsahové věty oznamovací, které tvoří přímý předmět přemosťovacích sloves (anglicky bridge verbs), která uvádějí vedlejší větu. Proto používají V2 slovosled příslušné přímé citace.

Dánština
V úvodní pozici mohou být jiné položky než podmět.

spojka Úvodní
(Podmět)
finitní sloveso
a. Vi ved at Bo ikke har læst denne bog
My znát že Bo ne číst toto kniha ... 'Víme, že Bo tuto knihu nečetl.'
spojka Úvodní
(Předmět)
finitní sloveso Podmět
b. Vi ved at denne bog har Bo ikke læst
My znát že toto kniha Bo ne číst ... 'Víme, že tuto knihu Bo nečetl.'

Švédština
V úvodní pozici se mohou příležitostně vyskytovat i jiné položky než podmět. Mluvčí obecně souhlasí s citovanou větou.

spojka Úvodní
(Adverbium)
finitní sloveso Podmět
d. Jag tror att i det fallet har du rätt
myslet že v tomto ohledu mít vy pravda ... 'Myslím, že v tomto ohledu máš pravdu.'

Ve tvrzení, se kterým mluvčí nesouhlasí, není toto pořadí možné.

spojka Úvodní
(Adverbium)
finitní sloveso Podmět
e. * Jag tror inte att i det fallet har du rätt (Hvězdička signalizuje, že věta není gramaticky přijatelná.)
myslet ne že v tomto respect mít vy pravdu ... 'Nemyslím, že v tomto ohledu máš pravdu.'

Norština

spojka Úvodní
(Adverbium)
finitní sloveso Podmět
f. hun fortalte at til fødselsdagen hadde hun fått kunstbok (Bokmål)
ona řekl že pro její narozeniny měl ona přijal kniha o výtvarném umění ... 'Řekla, že k narozeninám dostala knihu o výtvarném umění.'

němčina
Kořenová věta V2 slovosled je možné pouze, když spojka dass je vynechaná.

spojka Úvodní
(Podmět)
finitní sloveso
g. * Er behauptet, dass er hat es zur Post gebracht (Hvězdička signalizuje, že věta není gramaticky přijatelná.)
h. Er behauptet, er hat es zur Post gebracht
on tvrdí (že) on to na poštu vzít ... 'Tvrdí, že to vzal na poštu.'

Porovná normální embed-věta pořadí po dass

Levá závorka
(spojka)
Centrální pole Pravá závorka
(Slovesné tvary)
i. Er behauptet, dass er es zur Post gebracht hat
on tvrdí že on to na poštu vzít má

Perspektivní efekty na vestavěné V2[editovat | editovat zdroj]

Některé V2 jazyky umožňují pohyb vestavěného slovesa pro dosažení určitého pragmatického efektu jako v angličtině. Je to způsobené perspektivou mluvčího. Jazyky jako němčina a švédština umisťují vestavěné sloveso na druhé pozici. Vestavěné sloveso na druhé pozici v tyto druhy jazyky obvykle se objevují po ‘přemosťovacích slovesech’.[12]

(Přemosťovací slovesa jsou slovesa vyjadřující řeč nebo myšlenky jako například “říkat”, “myslet”, a “znát”, a slovo “that” není potřebné po těchto slovesech. Například: Myslím, že přichází.)

          (a) Jag ska säga dig att jag är inte ett dugg intresserad. (Švédština)
              Já  bude říkat vy že já jsem ani trošku zainteresovaný.
             “Řeknu vám, že mě to vůbec nezajímá.” --> V této větě je “říkat” přemosťovací sloveso a “jsem” je vestavěné sloveso na druhé pozici.

Podle teorie asertivity je pohled mluvčího znovu zdůrazněn ve vestavěných větách s V2 slovosledem. Vědomí závazku nebo odpovědnosti mluvčího je ve vestavěných větách s V2 slovosledem větší než v jiných vestavěných větách.[12] To je důsledek charakteristiky V2 slovosledu. Jak je ukázáno v příkladech níže, pokud mluvčí předpokládá pravdivost vestavěných vět, použije V2 slovosled.

          (a) Maria denkt, dass Peter glücklich ist.
              Maria si myslí, že Peter je šťastný.

              → Ve vestavěné větě, která nemá V2 slovosled, mluvčí vyjadřuje pouze pravdivost tvrzení “Maria myslí…”
          (b) Maria denkt, Peter ist glücklich.
              Maria si myslí, že Peter je šťastný.

              → Ve vestavěné větě s V2 slovosledem mluvčí vyjadřuje pravdivost tvrzení “Maria myslí…” i propozice “Peter je happy”.

Variace V2 slovosledu[editovat | editovat zdroj]

Variace V2 slovosledu, jako například V1 (sloveso na začátku), V3 a V4 (sloveso na třetí nebo čtvrté pozici) jsou dobře prokázány v mnoha raných germánských a středověkých románských jazycích. Tyto odchylky jsou možné, ale obvykle značně omezené na určité kontexty.

V1 slovosled[editovat | editovat zdroj]

V1 (sloveso na začátku) je slovosled, v němž je finitní sloveso prvním prvkem věty. To znamená, že sloveso předchází podmětu a předmětům věty.

          (a) Max y-il [s no' tx;i;] [o naq Lwin]. (majština)
              PFV A3-vidět CLF pes CLF Pedro
              'Pes viděl Pedra.'

V3 slovosled[editovat | editovat zdroj]

V3 (sloveso na třetí pozici) je odchylka od V2 slovosledu, ve které jsou před finitním slovesem dvě složky, čilo finitní sloveso je na třetí pozici ve větě. Stejně jako u V2 slovosledu nemusí mít u V3 slovosledu složky, které předcházejí finitnímu slovesu, určitou kategorii; mohou to být DP, PP, CP atd.[13]

          (a) [DP Jedes jahr] [Pn ich] kauf mir bei deichmann (němčina)
                  každý rok já kupovat mi u Deichmanna
              “Každý rok kupuji (boty) u Deichmanna”

          (b) [PP ab jetz] [Pn ich]	krieg	immer zwanzig euro (němčina)
                  od nyní      já       dostat             vždy dvacet euro
              “Od nynějška dostanu vždy dvacet euro”

V2 a Left Edge Filling Trigger (LEFT)[editovat | editovat zdroj]

V2 je v základu odvozené z morfologického obligatorního exponence vlivu na úrovni věty. Jevy označované jako Left Edge Filling Trigger (LEFT) jsou obvykle vidět v klasických V2 jazycích jako jsou germánské jazyky a staré románské jazyky. Left Edge Filling Trigger je nezávisle aktivní v morfologii podobně jako jevy vyvolané rozšířeným principem projekce (anglicky Extended Projection Principle, EPP) působí uvnitř slov. Obligatorní exponence se ve flektivní morfologii odvozuje z absolutního odsunutí, ergativního odsunutí a ergativního zdvojení. Navíc pravidla o druhé pozice v jazycích, které dávají na druhou pozici příklonky, ukazují že LEFT pohyb má post-syntaktický charakter. Na příkladu bretonštiny vidíme, že nepřítomnost expletiva umožňuje, aby se LEFT projevilo a zabránilo umístění slovesa vyjadřujícího čas na první pozici. LEFT pohyb nepodléhá syntaktickým pravidlům, což je důkazem, že jde o post-syntaktický jev. V2 slovosled lze vysvětlit pomocí LEFT pohybu, jak je vidět v následujícím příkladu:[14]

          (a) Bez ‘nevo           hennex traou (v bretonštině)
              EXPL Fin.[bude.mít] on    věci
              “Bude mít zboží”

V této ukázce je finitní hlava foneticky vyjádřená a shoduje se s kategorií předchozího prvku. Expletivum “Bez” se používá před finitním slovesem pro získání V2 slovosledu (finitní sloveso “nevo” je zdůrazněné).

Syntaktické sloveso na druhé pozici[editovat | editovat zdroj]

Jak bylo řečeno, umisťování slovesa na druhou pozici je syntaktický jev, a proto existují určitá prostředí, v nichž se může nebo nemůže projevit. Syntakticky vyžaduje V2 hlavu na levém okraji (obvykle C) s obsazeným specifikátorem a zároveň vyzvednutí nejvyššího pomocného slovesa k této hlavě. V2 se obvykle analyzuje jako současný výskyt těchto podmínek, které se někdy nazývají „triggers“. Hlava na levém okraji je nezbytnou podmínkou, aby se objevil V2 slovosled, a zároveň přináší další požadavky na XP frázi, která zaujímá počáteční pozici, takže tato XP fráze vždy bude mít určité specifické vlastnosti.[15]

Strukturní analýza V2 slovosledu[editovat | editovat zdroj]

Pro analýzu V2 slovosledu byly vyvinuty různé strukturální analýzy jak pro závislostní gramatiku tak pro generativní gramatiku.

Strukturní analýza v závislostní gramatice[editovat | editovat zdroj]

Závislostní syntax (DG) může pojmout V2 jev jednoduše pravidlem, že před finitním slovesem může být právě jedna složka (závislý člen, který předchází svou hlavu) v oznamovacích (maticových) větách (závislostní gramatika přitom předpokládá pouze jednu úroveň klauze a jednu pozici slovesa, místo rozlišování mezi interní VP a vyšší clausal pozice slovesa jako v generativní gramatice, jak popisuje další část).[16] Z tohoto důvodu je V2 princip porušený, pokud finitnímu slovesu předchází více než jedna položka nebo mu nepředchází žádná položka. Následující závislostní struktury prvních čtyř německých vět výše ilustrují analýzu (věta znamená 'Děti hrají fotbal v parku před vyučováním'):

V2 stromy 2

Kořenem všech větných struktur je finitní sloveso spielen. V2 princip vyžaduje, aby mu předcházel jediný větný člen, jak tomu je v každé z uvedených čtyř vět.

Čtyři anglické věty výše demonstrující V2 jev mají následující analýzy:

V2 stromy 2

Strukturní analýza v generativní gramatice[editovat | editovat zdroj]

V teorii generativní gramatiky bylo umisťování sloves na druhou pozici popsáno jako aplikace Teorie X s pruhem. Kombinace první pozice pro fráze a druhé pozice pro jedno sloveso bylo identifikováno jako kombinace specifikátoru a hlavy fráze. Část po finitním slovese je pak komplement. Zatímco větná struktura angličtiny je obvykle analyzována pomocí tří úrovní, CP, IP, a VP, v německé lingvistice panuje shoda, že v němčině IP neexistuje.[17]

Stromová struktura anglické věty. Němčina nepoužívá pozici „I“ a VP se slovesem umisťuje na konec.

Struktura VP (slovesná fráze) přiřazuje argumentům slovesa pozici a funkce. Tato struktura je tedy formována gramatickými vlastnostmi V (slovesa), které tvoří hlavu struktury. Struktura CP (Komplementová fráze) začleňuje gramatické informace, které identifikují větu jako oznamovací nebo tázací a hlavní nebo vestavěnou. Struktura je tvořena abstraktním C (komplementizér), který je považován za hlavu struktury. Pozice C ve vestavěných větách obsahuje komplementizér. V německých hlavních oznamovacích větách obsahuje C finitní sloveso. V2 struktura je tedy analyzována jako

1 Prvek tématu (specifikátor CP)
2 Tvar finitního slovesa (C=hlava CP) tj. sloveso na druhé pozici
3 Zbytek věty

Ve vestavěných větách je pozice C obsazena komplementem. Ve většině germánských jazyků (ne však v islandštině nebo jidiš), to obecně brání, aby se finitní sloveso přemístilo do C.

Struktura je analyzována jako
1 Komplement (C=hlava CP)
2 Zbytek materiálu věty (VP), v němčině včetně podmětu.
3 Finitní sloveso (pozice V)

Tato analýza neposkytuje strukturu instancí kořenových vět po přemosťovacích slovesech v nějakém jazyce.

Příklad: Dánština Vi ved at denne bog har Bo ikke læst s předmětem vestavěné věty umístěným na začátku věty.
(Doslava 'Víme, že tuto knihu Bo nečetl')

Řešením je umožnit, aby slovesa jako například ved přijímala věty s druhou (rekurzivní) CP.[18]

Komplement zaujímá C pozici v horní CP.
Finitní sloveso se přemisťuje do pozice C v nižší CP.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Diskuzi V2 principu obsahuje Borsley (1996:220f.), Ouhalla (1994:284ff.), Fromkin et al. (2000:341ff.), Adger (2003:329ff.), Carnie (2007:281f.).
  2. Ehalka 2006.
  3. Woods a Wolfe 2020.
  4. Příklady jsou probírány v König a van der Auwera (1994) v kapitolách popisujících konkrétní jazyky.
  5. Tento a jiné příklady jsou rozebírány ve Fagan (2009)
  6. Podobné příklady jsou diskutovány v Zwart (2011)
  7. Zwart (2011) p. 35.
  8. Colloquium Neerlandicum 16.
  9. Viz Thráinsson (2007) p.19.
  10. Příklady z Fischer et al (2000) p.112
  11. viz König & van der Auwera (1994) p.410
  12. a b Woods 2020.
  13. Walkden 2017.
  14. Jouitteau 2020.
  15. Urk 2020.
  16. Příklad závislostní analýzy V2 slovosledu uvádí Osborne (2005:260). Že závislostní syntax odmítá existenci finitní VP složky je zřejmé u většiny závislostních reprezentací větné struktury; finitní VP nikdy netvoří úplný podstrom (=složka). Viz například stromy v esejích o závislostních gramatikách v Ágel et al. (2003/2006). Striktní odmítnutí, že finitní slovesná fráze tvoří složku lze nalézt v Tesnière (1959:103-105).
  17. Viz zvláště: Haider 2010
  18. Vikner 1995.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku V2 word order na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADGER, D., 2003. Core syntax: A minimalist approach. Oxford, UK: Oxford University Press. Dostupné online. 
  • ÁGEL, V., 2003/6. Dependency and valency: An international handbook of contemporary research. Příprava vydání L. Eichinger, H.-W. Eroms, P. Hellwig, H. Heringer, and H. Lobin. Berlin: Walter de Gruyter. 
  • ANDRASON, Alexander, 2020. Verb Second in Wymysorys. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0030. S. 700–722. 
  • BORSLEY, R., 1996. Modern phrase structure grammar. Cambridge, MA: Blackwell Publishers. Dostupné online. 
  • CARNIE, A., 2007. Syntax: A generative introduction. 2. vyd. Malden, MA: Blackwell Publishing. Dostupné online. 
  • , 2006. Colloquium Neerlandicum 16 [online]. DBNL, 2006. Dostupné online. ISBN 978-90-5170-961-2. 
  • EHALKA, Martin, 2006. The Word Order of Estonian: Implications to Universal Language. Journal of Universal Language. Roč. 7, s. 49–89. Dostupné online. DOI 10.22425/jul.2006.7.1.49. S2CID 52222499. Corpus ID: 52222499. (English) 
  • EMONDS, J., 1976. A transformational approach to English syntax: Root, structure-preserving, and local transformations. New York: Academic Press. Dostupné online. 
  • FAGAN, S.M.B., 2009. German: A linguistic introduction. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • FISCHER, O.; VAN KERMENADE, A.; KOOPMAN, W.; VAN DER WURFF, W., 2000. The Syntax of Early English. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • FROMKIN, V., et al., 2000. Linguistics: An introduction to linguistic theory. Malden, MA: Blackwell Publishers. Dostupné online. 
  • GALVES, Charlotte, 2020. Relaxed Verb Second in Classical Portuguese. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0016. S. 368–395. }
  • HAIDER, Hubert, 2010. The syntax of German. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • HARBERT, Wayne, 2007. The Germanic Languages. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • HOOK, P. E., 1976. Is Kashmiri an SVO Language?. Indian Linguistics. Roč. 37, s. 133–142. 
  • JOUITTEAU, Mélanie, 2020. Verb Second and the Left Edge Filling Trigger. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0019. S. 455–481. 
  • LIVER, Ricarda, 2009. Deutsch und seine Nachbarn. Příprava vydání Elmentaler, Michael. [s.l.]: Peter Lang. ISBN 978-3-631-58885-7. 
  • , 1994. The Germanic Languages. Příprava vydání König, E. and J. van der Auwera. [s.l.]: Routledge. 
  • MEELEN, Marieke, 2020. Reconstructing the rise of Verb Second in Welsh. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0018. S. 426–454. 
  • NICHOLS, Johanna, 2011. Ingush Grammar. Berkeley: University of California Press. 
  • OSBORNE, T., 2005. Coherence: A dependency grammar analysis. SKY Journal of Linguistics. Roč. 18, s. 223–286. 
  • OUHALLA, J., 1994. Transformational grammar: From rules to principles and parameters. London: Edward Arnold. Dostupné online. 
  • PETERS, P., 2013. The Cambridge Dictionary of English Grammar. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • POSNER, R., 1996. The Romance languages. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • ROWLETT, P., 2007. The Syntax of French. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • VAN RIEMSDIJK, H.; WILLIAMS, E., 1986. Introduction to the theory of grammar. Cambridge, MA: The MIT Press. Dostupné online. 
  • TESNIÈRE, L., 1959. Éleménts de syntaxe structurale. Paris: Klincksieck. 
  • THRÁINSSON, H., 2007. The Syntax of Icelandic. Cambridge: Cambridge University Press. 
  • URK, Coppe van, 2020. Verb Second is syntactic. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0026. S. 623–641. 
  • VIKNER, Sten. Verb movement and expletive subjects in the Germanic languages. Language. Oxford University Pres, 1995, roč. 74, čís. 1, s. 178–180. 
  • VIHMAN, Virve-Anneli; WALKDEN, George, 2021. Verb-second in spoken and written Estonian. Glossa: A Journal of General Linguistics. Roč. 6, čís. 1. ISSN 2397-1835. DOI 10.5334/gjgl.1404. 
  • WALKDEN, George. Language contact and V3 in Germanic varieties new and old. The Journal of Comparative Germanic Linguistics. 2017-02-16, roč. 20, čís. 1, s. 49–81. ISSN 1383-4924. DOI 10.1007/s10828-017-9084-2. 
  • WOODS, Rebecca, 2020. A different perspective on embedded Verb Second. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0013. S. 297–322. 
  • WOODS, Rebecca; WOLFE, Sam, UPSO eCollections, 2020. Rethinking Verb second. 1. vyd. [s.l.]: Oxford University Press. 992 s. ISBN 0198844301, ISBN 9780198844303. 
  • ZWART, J-W., 2011. The Syntax of Dutch. Cambridge: Cambridge University Press. 

Související články[editovat | editovat zdroj]