Václav Petrů se narodil poblíž města Tábora ve vsi Klenovice v rodině rolníka Jakuba Petrů a jeho ženy Marie Anny rozené Flíčkové.[2] Základní vzdělání patrně získal v nedaleké Soběslavi, dále pokračoval na německém gymnáziu v Jindřichově Hradci a v letech 1863-1866 studoval klasickou filologii a češtinu na pražskéněmecké univerzitě.
Po absolvování univerzitního studia nastoupil do Českých Budějovic, kde tři roky suploval na české paralelce při německém gymnáziu a následně byl v roce 1869 ustanoven profesorem na gymnáziu v Klatovech. Mezitím se v roce 1868 oženil[3] s Antonií Konšelovou[4], později se jim narodilo 5 dětí, Bohuslava *1873[5], Václav *1874[6], Antonín *1876[7], Pavla *1878[8] a poslední byla dcera Milada *1879[9]. V roce 1871 obdržel umístěnku do Pelhřimova, kde zastával místo ředitele tamního gymnázia, a působil zde po dobu třiceti čtyř roků. Koncem února roku 1882 ovdověl[10], ale v roce 1883 našel náhradní matku pro svá osiřelá dítka, rovněž vdovu Marii Koptišovou[11] a záhy se s ní oženil[2]. Po roce se jim narodila dvojčata, František a Karel *1884[12]. V roce 1905 odešel do důchodu a v následujícím roce zemřel.[1]
Václav Petrů byl autorem veršů, povídek pro mládež, národopisných črt, vypravěčem cizokrajných i domácích pověstí, kompilujícím historikem i teoretikem literatury, překladatelem z nejrůznějších jazyků. Rovněž přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Pů.
Jeho rodná obec nezapomněla na Václava Petrů. Za jeho zásluhy o Klenovice byl jmenován jejich čestným občanem, roku 1931, u příležitosti jeho nedožitých devadesátých narozenin byla do jeho rodného domu vsazena pamětní deska.
Rakouské císařství
Rakousko-Uhersko
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Petrů na Wikimedia Commons 
Autor Václav Petrů ve Wikizdrojích
