Věra Fignerová
| Věra Nikolajevna Figněrová | |
|---|---|
 Věra Nikolajevna Figněrová (1930) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Narodnaja volja Strana socialistů-revolucionářů (1907–1909) |
| Narození | 25. červnajul. / 7. července 1852greg. Kazaň |
| Úmrtí | 15. června 1942 (ve věku 89 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Příbuzní | Nikolaj Nikolajevič Figněr, Lidija Nikolajevna Figněrová, Pjotr Nikolajevič Figněr, Jevgenija Nikolajevna Figněrová a Olga Nikolajevna Figněrová (sourozenci) |
| Alma mater | Curyšská univerzita Rodionovský institut ušlechtilých dívek |
| Profese | politická aktivistka, autorka memoárů, životopiskyně, spisovatelka a politička |
| Commons | Vera Figner |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věra Nikolajevna Fignerová (7. července 1852 Nikiforovo, Kazaňská gubernie – 15. června 1942 Moskva) byla ruská revolucionářka.
Narodila se v šlechtické rodině s německými kořeny jako nejstarší ze šesti dětí, její bratr Nikolaj Figner byl operní pěvec. Navštěvovala Rodionovský institut pro šlechtičny v Kazani a chtěla se stát lékařkou. Protože v carském Rusku ženy nesměly studovat medicínu, odešla do zahraničí na Curyšskou univerzitu. Zde se stala členkou kroužku Friči, sdružujícího radikálně naladěné ruské studentky. Školu nedokončila a vrátila do Ruska, kde se přidala k tajné organizaci Půda a svoboda a po jejím rozpadu k frakci Narodnaja volja, prosazující násilný boj proti režimu.[1]
Pracovala jako zdravotnice a šířila revoluční propagandu mezi venkovany. Podílela se na přípravě teroristických akcí včetně atentátu na cara Alexandra II. Nikolajeviče v roce 1881.[2] V roce 1883 byla zatčena v Charkově a uvězněna v Petropavlovské pevnosti. V procesu se čtrnácti členy organizace Narodnaja volja byla odsouzena k trestu smrti, který byl na přímluvu Niko Nikoladzeho změněn na dvacetileté vězení ve Šlisselburské pevnosti.[3]
Po odpykání trestu byla poslána do vyhnanství v Archangelské gubernii. Léta 1906 až 1915 strávila v exilu, kde organizovala pomoc pro ruské politické vězně.
Po Únorové revoluci byla přední aktivistkou eserů. Navzdory protibolševickým postojům jí bylo umožněno vydat vzpomínkovou knihu Запечатлённый труд a působit ve Společnosti bývalých politických vězňů a vyhnanců, dokud nebyla v roce 1935 zrušena.[4] Unikla velké čistce a zemřela ve věku nedožitých devadesáti let.
Anna Barkovová o ní napsala báseň Вера Фигнер.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Brooklyn Museum: Vera Figner. www.brooklynmuseum.org [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Vera Nikolayevna Figner | Russian revolutionary. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vera Figner. Spartacus Educational [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online.
- ↑ The club of the society of former political prisoners and exiled settlers. House of Political Prisoners House of Political Prisoners on Troitskaya Square. kp-tts.ru [online]. [cit. 2021-04-09]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Nikolajevna Figněrová na Wikimedia Commons - Календарь событий (ru)
