Václav Vojtěch Červenka z Věžnova
| Jeho Milost Václav Vojtěch Červenka z Věžnova | |
|---|---|
| Sídelní kanovník litoměřické kapituly | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1636 |
| Místo narození | Turnov, Habsburská monarchie |
| Datum úmrtí | 1694 |
| Místo úmrtí | Litoměřice, Habsburská monarchie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Vojtěch Červenka z Věžnova (1636 Turnov – 1694 Litoměřice)[1] byl český římskokatolický duchovní, spisovatel a historik, kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích a v letech 1682 – 1694 arciděkan v Plzni.
Životopisné údaje[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1636 v Turnově, kde byl vychován a získal základy vzdělání. Roku 1652 se odebral na gymnázium Tovaryšstva Ježíšova v Jičíně a studoval zde humanitoria. Poté odešel studovat do Prahy, kde byl jako stipendista Ferdinandovy nadace přijat mezi chovance konviktu sv. Bartoloměje. Získal titul mistra filozofie, poté absolvoval studia teologie.[2]
Vysvěcen na kněze byl v roce 1662 a první mši svatou odsloužil v Mnichově Hradišti.[2] Působil jako farář v Nové Vsi, od roku 1668 pak byl děkanem v Jičíně. V Jičíně se zvlášť stýkal s Bohuslavem Balbínem a na jičínské jezuitské koleji i s barokním básníkem Friedrichem Bridelem. V letech 1682–1689 působil jako arciděkan v Plzni[3] a vikářem plzeňského kraje.[2] V roce 1689 se stal kanovníkem v litoměřické kapitule.
Zemřel roku 1694[4] v Litoměřicích, přičemž jeho smrti předcházela mrtvice, po níž o něj pečoval proslulý lékař Mathias Ulben.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Byl spisovatelem a historikem. Vedle pastýřských prací se zabýval velmi pilně českou historií. Zabýval se biografií o životě Albrechta z Valdšteina. Díky svým kontaktům s Bohuslavem Balbínem, P. Pěšinou, císařským knihovníkem Lamberciem a jinými získal mnoho informací, které pak zachytil ve svých knihách. Díky spisu: „Splendor et Gloria domus Waldsteinianae“, získal velikou důvěru hradeckého biskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, který mu otevřel dveře k vyšším kontaktům.
Císař Leopold I. mu začal být nakloněn, dovolil mu užívat k historickým pracím svého archivu i císařské knihovny.
Získal postupně duchovní hodnosti, ale odměnou za historické, literární a pastýřské práce i erb a titul "z Věžnova".
Jeho krátký životopis sepsal Fortunát Durych.
Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]
- ČERVENKA V.V. z Věž.: Splendor et Gloria domus Waldsteinianae, Praha 1673
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červenka z Věžnova. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. Díl 6. S. 651.
- ↑ a b c d CERRONI, Johann Peter. Spisovatelé Království českého, díl II.:C-D. 1. vyd. Praha: Kabinet pro klasická studia, Filozofický ústav AV ČR, 2019. 479 s. S. 278–281.
- ↑ http://web.quick.cz/fsvbart/stranky/historie_duchovni_spravy.html Archivováno 30. 8. 2007 na Wayback Machine. Historie duchovní správy v Plzni
- ↑ PETERA V.: Géniové církve a vlasti, Praha 1964
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Červenka z Věžnova v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Petera: Géniové církve a vlasti[nedostupný zdroj]
- Interregion Jičín
