Václav Skurovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. Ing. Václav Skurovec, CSc.
Narození 3. listopadu 1937 (82 let)
Alma mater Fakulta elektrotechnická ČVUT
Zaměstnavatel České vysoké učení technické v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Skurovec (* 3. listopadu 1937) je český profesor Ústavu logistiky a managementu dopravy na Fakultě dopravní ČVUT[1] a specialista technologie a managementu v dopravě a telekomunikacích. Po rozdělení Československa se společně s profesorem Petrem Moosem podílel na založení Fakulty dopravní ČVUT v Praze. Je také zakladatelem detašovaného pracoviště Fakulty dopravní ČVUT v Děčíně.[2]

Profesní životopis[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k politickým postojům jeho rodiny mu nebyla umožněna studia na střední škole. Nastoupil nejprve na Střední odborné učiliště č. 16 ve Škodě Plzeň, kde vyučil se elektromontérem (1953–55). V roce 1959 odmaturoval na vyšší průmyslové škole elektrotechnické v Plzni a v letech 1959–64 vystudoval obor ekonomika a řízení energetiky na Fakultě elektrotechnické při ČVUT v Praze. V roce 1983 byl jmenován docentem v oboru ekonomiky a řízení investiční výstavby, v roce 1998 habilitoval na Fakultě dopravní v oboru technologie a management v dopravě a telekomunikacích. V roce 2000 byl jmenován profesorem technologie a managementu v dopravě a telekomunikacích na téže fakultě.

V roce 1993 po rozdělení Československa se společně s profesorem Petrem Moosem zasloužil o vznik Fakulty dopravní ČVUT v Praze. Původní dopravní fakulta ČVUT byla od školního roku 1960/61 přemístěna do Žiliny a změnila název na Vysoká škola dopravy a spojov[3]. Založil a následně vedl katedru ekonomiky a managementu v dopravě a telekomunikacích Fakultě dopravní ČVUT. Po krátkém působení, v roce 1994 v Kreditní bance v Plzni, kde působil jako poradce generálního ředitele, se v roce 1995 vrátil na Fakultu dopravní ČVUT, kde zakládal pobočku fakulty v Děčíně s bakalářským studiem, působil jako proděkan pro pracoviště Děčín a od roku 1997 jako proděkan pro vnější vztahy a zahraniční styky. V roce 2000 zakládal a následně vedl katedru financování a ekonomie provozu.

Je absolventem řady zahraničních pobytů (vč. stipendijních), např. Glasgow, Madrid, Rouen, Paříž, univerzity a vysokoškolská pracoviště v oboru ve Spojených státech amerických.

Je ženatý, má tři děti, šest vnoučat a dvě pravnoučata.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Je autorem přes 120 publikací a oponovaných výzkumných zpráv, vysokoškolských učebních textů.[4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena rektora ČVUT za skriptum Řízení a ekonomika investiční výstavby I, 1981,
  • cena rektora za skriptum Životní prostředí, 1986
  • medaile Elektrotechnické fakulty ČVUT, 1987,
  • medaile k 90. výročí založení Leningradského polytechnického institutu za dlouhodobou výzkumnou spolupráci, 1989,
  • medaile ČVUT II. stupně, 1997;
  • medaile prof. F. J. Gerstnera FD ČVUT, 2002[5]
  • medaile Jana Pernera Dopravní fakulty Pardubice, 2003
  • zlatá Felberova medaile. Uděluje se za významnou pedagogickou a vědeckou činnost spojenou s ČVUT, 2006[6].

Člen[editovat | editovat zdroj]

  • Československý ústav zahraniční, Asociace dopravních inženýrů,
  • představenstvo Dopravního podniku města Děčína, a.s.,
  • předseda představenstva 1. Investičního fondu Živnostenské banky,
  • předseda dozorčí rady spol. Pražská strojírna, a.s.,
  • 1998 člen správní rady spol. České dráhy
  • UJAK, člen vědecké rady

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • FORMÁNKOVÁ, Šárka. Šéfa pražského Dopravního podniku vyberou experti, odborář i radní Nosek. iDnes.cz [online]. MAFRA a.s., 9. října 2012. Dostupné online. (česky)