Václav Jan Sýkora
| Václav Jan Sýkora | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 10. října 1918 Praha |
| Úmrtí | 21. února 1974 (ve věku 55 let) Praha |
| Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
| Povolání | hudební skladatel a publicista |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PhDr. Václav Jan Sýkora, Csc. (10. října 1918 Praha – 21. února 1974 Praha) byl český klavírista, cembalista, muzikolog, hudební publicista, skladatel a pedagog.[1]
Vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Po studiu na Konzervatoři v Praze (kompozice u R. Karla) a na Mistrovské škole konzervatoře u klavíristy Jana Heřmana absolvoval studia muzikologie a historie na katedrách hudební vědy a historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Měl manželku Věru Sýkorovou (1921–1988) a děti Václava Martina Sýkoru (1946) a Vítězslava Sýkoru (1955).
Hudební činnost[editovat | editovat zdroj]
Interpret[editovat | editovat zdroj]
sJako cembalista a klavírista spolupracoval s celou řadou orchestrů a souborů, z nichž nejvýznamnější byla spolupráce s Pražským komorním orchestrem,[2] který spoluzakládal a se kterým v 50. letech absolvoval velký zájezd do většiny zemí jižní Ameriky, dále pak se souborem Pro arte antiqua,[3] Akademickými komorními sólisty,[4] Českou filharmonií,[5] ale třeba i s nizozemským klavíristou Alexem van Amerongenem.[6]. Těžiště ale bylo v sólové interpretaci, kdy koncertoval na mnoha místech Československa, v NDR, SRN, Nizozemí, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Belgii, Dánsku, Švédsku, Rumunsku a Polsku. Několikrát byl hostem vysílání Československé televize,[7] pravidelně spolupracoval s Československým rozhlasem a vydal řadu alb u firmy Supraphon a Panton. Natáčel pro rozhlasové stanice v Nizozemí, Švýcarsku a Jugoslávii.
Muzikolog a hudební publicista[editovat | editovat zdroj]
[1] Jeho muzikologický zájem ho zavedl k výzkumu díla našich předromantických skladatelů - J. A. Bendy, J. L. Dusíka, J. V. H. Voříška, A. Rejchy a dalších, kdy znovu objevoval jejich díla a vydával je nově v dnes mezinárodně vysoce ceněných edicích. Jeho odborná publikační činnost sahala od mnoha článků v odborných domácích i zahraničních periodikách až po významné knižní publikace, ve kterých se soustředil na život a dílo Františka Xavera Duška,[8] Roberta Schumanna[9] nebo na fenomén hudební improvizace[10] či hudby severských národů.[11] Jeho stěžejním díle jsou Dějiny klavírního umění.[12]
Jako hudební publicista pracoval pro Českou filharmonii, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, jeho texty se objevovaly na obalech Supraphonu a Pantonu, připravil řadu projektů pro Československý rozhlas a pro tehdejší Divadlo hudby.[13] Byl opakovaně zván k přednáškám na univerzitách v Berlíně, Varšavě, Utrechtu, Lublani, Uppsale a Kodani.
Pedagog[editovat | editovat zdroj]
Široký rozhled, dokonalé znalosti a zkušenosti uplatnil i ve své pedagogické činnosti. Od roku 1946 až do své smrti působil na pražské konzervatoři, [14] kde vyučoval předměty klavír, cembalo, dějiny hudby a hudební improvizaci. Mezi jeho úspěšné žáky patřil třeba cembalista a varhaník Jaroslav Tůma nebo skladatel Petr Hapka.[15]
Skladatel[editovat | editovat zdroj]
Od úspěšné sborové tvorby se postupně soustředil na komorní tvorbu, a to především na skladby pro sólový klavír, fagot a klavír, flétnu a klavír.[16]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Interpretační nahrávky[editovat | editovat zdroj]
- Spanish Music for Harpsichord, Supraphon 1973
- Portuguese Music for Harpsichord, Supraphon 1967
- Jan Ladislav Dusík, Piano for four Hands, Supraphon 1970
- Cembalo ve staré a nové české hudbě, Panton 1972
- Recital de cembalo, Discophon 1974
- Portugalské sonety, Supraphon 1975
Notové editorské projekty[editovat | editovat zdroj]
- Čeští klasikové, Praha 1954
- Benda, J. A.: Sonate, Praha 1956
- Benda, J. A: Sonatine, Praha 1958
- Klavírní skladby starého Španělska a Portugalska, Praha 1967
- Staré hanácké tance ze 17. století, Praha 1973
- Ptačí motivy v hudbě starých mistrů, Praha 1975
- Voříšek, J. V. H: XII rapsodies pour le pianoforte, Praha 1978
- Dusík, J. L.: Sonate, Praha 1983, 1984, 1998
- Rejcha, A.: 36 fug pro klavír, Praha 1959 Archivováno 29. 1. 2021 na Wayback Machine., 2012 (reedice)
Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]
- Národní umělec Jan Heřman, Praha 1956
- František Xaver Dušek, Praha 1958
- Improvizace včera a dnes, Praha 1966
- Robert Schumann, Praha 1967
- Dějiny klavírního umění, Praha 1973
- Hudba evropského severu, Praha 1975
Vlastní skladby[editovat | editovat zdroj]
- Polky, Státní hudební vydavatelství, Praha 1961
- Pět klavírních etud, Supraphon, Praha 1968
- Dvě dumky pro fagot a klavír, Panton, Praha 1971
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Sýkora Václav Jan, Biografický slovník českých zemí, Historický ústav AVČR.
- ↑ A.S, SUPRAPHON. Martinů: Sinfonietta La Jolla, Toccata e due canzoni – Václav Jan Sýkora, Pražský komorní orchestr – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Album Hudební Nástroje Ve Vývoji České Instrumentální Hudby, Various Composers by Ladislav Vachulka, Unknown interpreter, Václav Jan Sýkora, B. Ludvík, Jaroslav Horák, Karel Šenfluk, E. Doležalová, Milan Kostohryz, Milan Etlík, Jose | Qobuz : téléchargez et streamez en haute qualité. Qobuz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ A.S, SUPRAPHON. František Tůma: Parthia pro orchestr d moll, Jan Dismas Zelenka: Ipocondria, Karel Stami: Orchestrální kvartet F dur, op. 4, č. IV. – Akademičtí komorní sólisté, Musici de Praga – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ www.amazon.com [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Jan Ladislav Dusík, Václav Jan Sýkora, Alex Van Amerongen – Musica Antiqua Bohemica (1970, Vinyl). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prehistorie — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Česká hudba - Czech music. www.czechmusic.org [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Robert Schumann - Václav Jan Sýkora | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Improvizace včera a dnes - Václav Jan Sýkora | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ SPOUSTA, Vladimír. Hudebně-literární slovník. Hudební díla inspirovaná slovesným uměním: Světoví skladatelé. I. díl slovníkové trilogie. [s.l.]: Masarykova univerzita 815 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-7724-9. Google-Books-ID: P7beDwAAQBAJ.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Dějiny klavírního umění - Václav Jan Sýkora | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Divadlo hudby – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-31.
- ↑ Pražská konzervatoř | Historie Pražské konzervatoře. www.prgcons.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ SÝKORA Václav Jan 10.10.1918 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Černušák, G.: Sýkora Václav Jan in: Československý hudební slovník, Praha 1965
- Kolektiv autorů: Sýkora Václav Jan in: Malá encyklopedie hudby, Praha 1983
- Vysloužil, J.: Sýkora Václav Jan in: Hudební slovník pro každého, Vizovice 1999
- Růžičková, E.: Průkopnický interpret Rejchův in: G 70, Praha 1970, č. 4
- kl: Divadlo hudby a dr. Václav Jan Sýkora in: G 72, Praha 1972, č. 8
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Jan Sýkora na Wikimedia Commons - Václav Jan Sýkora, Supraphonline
