Urbánní morfologie
Urbánní morfologie (městská morfologie) je věda zkoumající uspořádání lidských sídel, proces jejich vzniku a transformace. Vztahuje se k urbanismu, historii a geografii. Zkoumá, jak podoba měst, obcí či vesnici odráží způsob lidského života. Analyzuje fyzickou formu rozvržení pozemků, ulic, budov, bloků či měst, v nichž hledá obecné vzory, tzv. urbánní „tkáně". Zkoumá také historické procesy a hierarchii, při kterých městská tkáň vzniká.[1]
Myšlenkové směry[editovat | editovat zdroj]
V širokém slova smyslu existují tři historické „školy" urbánní morfologie: italská, britská a francouzská. Tyto školy se na začátku 20. století vyvíjely odděleně. K prolnutí jejich názorů došlo až v 60. letech 20. století na Mezinárodním semináři urbánní formy (International Seminar on Urban Form, ISUF).
Italská škola[editovat | editovat zdroj]
Italská škola staví na myšlenkách architekta Saveria Muratori z 30. let 20. století. Tato škola byla typologicky-morfologická, zaměřovala se na historickou stopu měst. Muratori analyzoval Řím a Benátky. Města klasifikoval dle historického období, urbanistického řešení, plánovacích paradigmat, stavebních typů i architektonického detailu. Sledoval základní a speciální budovy, cesty a póly (body zájmu). Mezi další architekty této školy patří Gianfranco Caniggia a G. Luigi Maffei.
Britská škola[editovat | editovat zdroj]
Britská škola staví na myšlenkách původem německého geografa Michaela R. G. Conzena, který během Druhé světové války působil ve Spojeném království. Tato škola byla historicko-geografická. Conzen města analyzoval pomocí zkoumání městských plánů. Základní jednotkou města je ulice, parcela a dům. Parcelu od nejdůležitější části člení na hlavu, tělo a ocas.
V myšlenkách M. R. G. Conzena pokračoval také jeho syn Michael Conzen. Součástí britské školy byl také Jeremy Whitehead, který přišel s konceptem okrajových pásů měst. Do těchto pásů se město rozrůstá, jsou určeny ke smíšenému využití.
Francouzská škola[editovat | editovat zdroj]
Ve Francii řešila urbánní morfologii versaillská architektonická škola. Zabývala se tím, jakou má vystavěná forma měst vliv na společnost.
Konfigurativní teorie[editovat | editovat zdroj]
Urbanisté Bill Hillier a Julienne Hanson v roce 1984 v knize The Social Logic of Space představili teorii „space syntax", která se stala základem konfigurativní školy urbánní morfologie. Ta představuje způsob, jak najednou analyzovat propojenost (integraci či segregaci) města či sídla jako celku. Má přínos k poznání vztahu mezi územním plánováním, architekturou, prostorovým rozvržením, ekonomickými, sociálními a environmentální vlastnostmi.[2]
Axiální mapa[editovat | editovat zdroj]
Z map ulic měst konfigurativní škola vytváří konvexní a následně axiální mapy. Axiální mapu představují čáry propojující jednotlivé body města (ulice, náměstí). Ty zjednodušeně znázorňují jak vystavěnou formu města, tak vzájemné propojení vazeb mezi lidmi.[2]
Ačkoliv axiální mapy ukazují nejvíce integrovaná místa, neznamená to, že tato místa jsou kvalitní či nejlepší k životu. Tento typ mapy totiž nevypovídá o kvalitě povrchů, přítomnosti zeleně či aktivního parteru budov. Je přirozené, že město má určitý počet segregovaných a integrovaných míst. Je žádoucí, aby tato místa byla rovnoměrně rozprostřena, aby nedocházelo k riziku vzniku patologického sociálního chování.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HAINC, Jaromír. Nové obytné soubory jako potenciální vnitřní periferie města: Případová studie pražských obytných souborů postavených v letech 1990 - 2010 [online]. Praha: Fakulta architektury, Ústav urbanismu, 2015 [cit. 2024-01-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZDRÁHALOVÁ, Jana. Prostorové analýzy města: Evidence-based přístup v urbanismu [online]. Praha: Fakulta architektury, ČVUT, 2021-10-29 [cit. 2024-01-03]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Urbánní morfologie na Wikimedia Commons
