Události 5. dubna
Události pátého dubna (čínsky pchin-jinen: Wǔ Sì Yùndòng, znaky zjednodušené: 四五运动, znaky tradiční: 五四運動) bylo masové shromáždění a protest, který se odehrál ve dnech 4. –5. dubna 1976 na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v Číně. Incident se odehrál u příležitosti Svátku čistoty a jasu, kdy se na náměstí sešlo několik tisíc lidí, kteří kladli k pomníkům revolucionářů věnce a vyjadřovali úctu nedávno zesnulému premiérovi Čou En-lajovi. Co začalo jako pietní akt, však přerostlo v masivní protivládní demonstraci proti tehdejší vládě, která byla z velké části ovlivňována skupinou Gangem čtyř. Tato skupina nakonec nařídila demonstraci násilně potlačit za pomoci policejních a vojenských sil.
Událost byla Ústředním výborem Komunistické strany označena za "kontrarevoluční" a posloužila jako záminka k odvolání tehdejšího vicepremiéra Teng Siao-pchinga, který byl obviněn z toho, že tuto událost zinscenoval.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Po smrti Čou En-laje 8. ledna 1976 zakázala Komunistická strana veřejné projevy smutku. Přestože bylo vyjadřování smutku oficiálně zakázáno, lidé našli způsob, jak vzdát hold zesnulému premiérovi u příležitosti Svátku čistoty a jasu (Qingming Jie). A tak, o tři měsíce později, 4. dubna 1976 chodili lidé k pomníku pokládat věnce, plakáty, transparenty, květiny, pronášely se projevy, četly se básně. Lidé různých společenských vrstev, od rolníků, studentů až po příslušníky armády, přicházeli na náměstí uctít památku.[1] Očividný účel této akce bylo vzdát hold Čou En-lajovi, však nemalý počet hesel zanechaných u pomníku na náměstí Tchien-an-menu kritizovalo skupinu Gangu čtyř a jejich zlé činy vůči premiérovi, ale i samotného Mao Ce-tunga a kulturní revoluci.[1]
Vicepremiér Teng Siao-pching byl obviněn z plánování této události, ačkoliv on sám tvrdil, že byl v blízkosti náměstí pouze kvůli holiči. Popíral tedy přímou účast či koordinaci protestů.[2]
Demonstrace[editovat | editovat zdroj]
V noci 4. dubna se Ústřední výbor Komunistické strany Číny sešel na schůzi, aby projednal situaci na náměstí Tchien-an-men. Členové jako Chua Kuo-feng a Wu Te, vyjádřili kritiku vůči demonstrantům a některým z jejich hesel, která byla kritická vůči Gangu čtyř a vedení strany. Členové Gangu čtyř začali obviňovat Teng Siao-pchinga z povzbuzování demonstrace a řízení protestujících.[3]
Ráno 5. dubna 1976 začala Čínská lidová osvobozenecká armáda na rozkaz pekingského revolučního předsedy Wu Teho odstraňovat smuteční předměty z Tchien-an-menu. Když se davy začaly shromažďovat kolem pomníku, odstranění předmětů je rozzuřilo, což vedlo k masovým násilným nepokojům. Davem byly zapalovány policejní auta a přes 100 000 lidí násilně vtrhlo do vládních budov obklopující náměstí.[4]
ÚV KS Číny učinilo rozhodnutí násilně vyklidit náměstí. Bezpečnostní síly spolu s městskou milicí ovládanou Gangem Čtyř vtrhly na náměstí, aby oblast vyklidily. Podle informací byli členové milice ozbrojeni dřevěnými obušky s koženými řemeny.[5] 40 lidí bylo zatčeno, bez ztrát na životech. Ráno 6. dubna byly odstraněny zbylé předměty.[5]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Po Mao-Cetungově smrti v září roku 1976 sehráli Chua Kuo-feng a vojenský velitel Pekingu Wang Tung-sing důležitou roli při zatýkání Gangu čtyř v říjnu téhož roku. Následně vyjádřili názor, že události na náměstí Tchien-an-men nebyly kontrarevoluční. Společně pak dovedli Teng Siao-pchinga zpět do Pekingu a v roce 1978 se Teng vypracoval do pozice nejvyššího vůdce.[6]
Na konci kulturní revoluce byly demonstrace v roce 1976 prvním spontánním výbuchem masového nesouhlasu. Přestože byly rychle potlačeny a označeny za kontrarevoluční, byl to náznak, že lid se může proti vládě postavit.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1976 Tiananmen incident na anglické Wikipedii.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b WONG, Jan. Red China Blues. New York: Doubleday/Anchor Books, 1995. 406 s. ISBN 0385476795. S. 165-171.
- ↑ TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era: Chinese politics during the twilight of the cultural Revolution, 1972–1976. Armonk: M.E. Sharpe, Armonk, N.Y., 2007. 705 s. ISBN 978-0765621993. S. 490.
- ↑ CHENG, Nien. Life and Death in Shanghai. New York: Penguin Books, 1996. 543 s. ISBN 014010870X. S. 470-471.
- ↑ SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: W.W. Norton and Company, 1999. ISBN 0393973514.
- ↑ a b FREDERICK C., Teiwes; SUN, Warren. The First Tiananmen Incident Revisited: Elite Politics and Crisis Management at the End of the Maoist Era. S. 211-235. Pacific Affairs Vol: 77 Issue: 2 [online]. JSTOR, 2004 [cit. 2024-05-30]. S. 211-235. Accessed 31 May 2024. Dostupné online.
- ↑ 中国改革开放40再出发. 中国改革开放40再出发 [online]. [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky)