Typ 69
| Typ 69-II | |
|---|---|
 Irácký tank typu 69 | |
| Typ vozidla | Hlavní bojový tank |
| Země původu |  Čína |
| Historie | |
| Období výroby | 1963–1974 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 (velitel, řidič, střelec, nabíječ) |
| Délka | 6,2 m (jen podvozek) |
| Šířka | 3,3 m |
| Výška | 2,8 m |
| Hmotnost | 37 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | maximálně 203 mm |
| Hlavní zbraň | 100mm kanón s hladkým vývrtem hlavně |
| Sekundární zbraně | 1× 12,7mm a 2× 7,62mm kulomety |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vznětový motor 12150L-7BW |
| Síla motoru | 430 kW (580 k) |
| Max. rychlost | 50 km/h na silnici |
| Poměr výkon/hmotnost | 15,8 kW/t |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Typ 69 je čínský tank, vylepšená verze předchozího Typu 59 (který byl odvozen ze sovětského tanku T-54). Spolu s tankem Typ 79 jde o první nezávisle vyrobený čínský hlavní bojový tank.[1] Tanky typu 69 byly vyráběny mezi lety 1963 a 1974, jejich hlavní výzbroj tvoří v Číně vyvinutý kanón s hladkým vývrtem hlavně ráže 100 mm. Jeho střelivo je odlišné od střeliva tanků typu 59, který disponuje 100mm drážkovanými kanóny. Vozidlo je lehce pancéřováno a disponuje stabilizátorem výzbroje a systémem ochrany posádky proti zbraním hromadného ničení.
Vyráběn byl v několika verzích, velmi rozšířená je varianta typu 69-IIA. Verze 69-III je označovaná také jako Typ 79.
V 80. letech 20. století zakoupil okolo 1 000 tanků typů 59 a 69 Irák, který je posléze použil v irácko-íránské válce, ve válce v Zálivu a v irácké válce. Dalšími uživateli, kromě Číny, jsou Pákistán, Bangladéš, Írán, Myanmar, Thajsko, Srí Lanka, Zimbabwe a Súdán.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.sinodefence.com/army/tank/type69.asp Archivováno 5. 9. 2010 na Wayback Machine. – neplatný odkaz !
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Zbraně 20. století : 600 nejznámějších zbraní světa. Praha: Ottovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ 69 na Wikimedia Commons
