Tunel Sveti Rok
| Tunel Sveti Rok | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Stát |  Chorvatsko |
| Místo | Sveti Rok, Jasenice |
| Silnice | dálnice A1 |
| Překonávaná překážka | Velebit |
| Zeměpisné souřadnice | 44°18′18″ s. š., 15°40′46,92″ v. d. |
| Provozovatel | Hrvatske autoceste d.o.o. |
| 1. portál | Sveti Rok, Lovinac, Licko-senjská župa |
| 2. portál | Jasenice, Maslenica, Zadarská župa |
| Provozní délka | 5767 m |
| Délka tubusu | 5767 m |
| Délka tubusu | 5698 m |
| Počet dopr. tubusů | 2 |
| Výstavba | |
| Dodavatel | Hidroelektra niskogradnja d.d. a Konstruktor-inženjering d.d. Viadukt d.d. a Strabag AG |
| Zahájení stavby | 1993 |
| Poslední průraz | 1999 |
| Dokončení | 2009 |
| Otevření | 2003 |
| 1. tubus | |
| Zahájení stavby 1. tubusu | 1993 |
| Průraz 1. tubusu | 1999 |
| Dokončení 1. tubusu | 2003 |
| Otevření 1. tubusu | 2003 |
| 2. tubus | |
| Zahájení stavby 2. tubusu | 2007 |
| Dokončení 2. tubusu | 2009 |
| Otevření 2. tubusu | 2009 |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tunel Sveti Rok je druhý nejdelší tunel na dálnici A1 v Chorvatsku. Měří 5727 metrů a prochází pohořím Velebit. Nachází se na rozhraní Licko-senjské a Zadarské župy, přímo propojuje chorvatské vnitrozemí s dalmatským pobřežím.
Poloha a okolí
[editovat | editovat zdroj]Tunel se nachází asi 35 km severovýchodně od Zadaru a 10 km východně od národního parku Paklenica. Celý leží v přírodním parku Velebit.
Nejbližšími sídly při jeho portálech jsou na severní vnitrozemské straně drobné osady Smolčići a Balenova Plana a na jižní přímořské straně osada Marune, přes kterou vede historická Majstorska cesta z 19. století.
Svůj název tunel nese po vesnici Sveti Rok (tj. Svatý Roch) vzdálené asi 7 km od severního portálu, součásti obce Lovinac. Jižní portál je na území obce Maslenica, nejbližším městem je Obrovac.
Severní portál tunelu na lické straně se nachází ve výšce 561 m n. m. a jižní jadranský v 510 m n. m.[1] Za jižním portálem následuje poměrně prudké klesání se třemi kratšími tunely a dvěma točkami (jedna úplná, jedna mírná) až na úroveň kolem 80 metrů nad mořem, které dálnice dosahuje u výjezdu Maslenica (exit 16).
Horský masiv nad tunelem dosahuje výšek kolem 1100 m n.m., nejvyšší je bradlo Tulove grede (1120 m).
Tunel prochází rozhraním mezi dvěma klimatickými zónami a to středomořskou a vnitrozemskou. Proto často vládne na obou stranách naprosto odlišné počasí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Výstavba byla zahájena 16. srpna 1993 během probíhající chorvatské války za nezávislost. Místo severního portálu tak bylo například obsazeno srbskými vojáky. 16. října 1999 byl tunel proražen a automobilem jím projel tehdejší chorvatský prezident Franjo Tuđman.
Západní tubus tunelu byl zprovozněn 30. června 2003, východní 30. května 2009[1].
V té době byl nedaleko jižního portálu téměř dostavěn hotel s restaurací, který však nebyl nikdy zprovozněn a z důvodů majetkových sporů a komplikací zchátral a stal se ruinou.[2][3] Lokalita tak slouží jen jako pusté odpočívadlo bez jakýchkoli služeb, pouze s působivým panoramatickým výhledem na pobřeží a moře (zejména zátoku Novigradsko more).
Výstavba
[editovat | editovat zdroj]Tunel byl ražen Novou rakouskou tunelovací metodou za pomoci vrtání a trhacích prací. Během výstavby bylo odhaleno mnoho jeskyní a kaveren (tunel prochází krasovou oblastí vápencového Velebitu). Celková délka objevených chodeb byla přes 1 km a největší jeskyně byla 148 metrů dlouhá, 53 metrů široká a 62 metrů vysoká. Nalezené jeskyně způsobily jisté technologické problémy během výstavby, ale podařilo se je zachovat.
Parametry
[editovat | editovat zdroj]Západní tubus, který byl otevřen dříve, je o něco delší než novější východní – měří 5727 metrů, zatímco východní pouze 5687 metrů. Tubusy jsou od sebe vzdáleny 25 metrů a jsou navzájem propojeny čtyřmi spojkami pro vozidla a dalšími patnácti pro pasažéry.
Vlastnosti tunelu jsou podobné s parametry o něco málo delšího tunelu Mala Kapela, který byl stavěn ve stejné době. Oba tubusy mají 7,7 metru širokou vozovku se dvěma jízdními pruhy a chodníky po obou stranách. Pravidelně se vyskytují nouzové zálivy, odstavné plochy a SOS hlásky. Tunel je rovněž vybaven proměnlivým dopravním značením a rychlost v něm je omezena na 100 km/h. Poblíž obou portálů se nacházejí řídicí a údržbová střediska a také stanice požární ochrany. Před oběma portály jsou odstavná parkoviště bez dalších služeb, s neveřejnými přejezdy na druhou stranu dálnice.
Tunel Sveti Rok byl v roce 2010 oceněn organizací EuroTAP jako třetí nejbezpečnější tunel v Evropě.[4][5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tunel Sveti Rok na slovenské Wikipedii.
- 1 2 Puštene u promet druge cijevi tunela Mala Kapela i Sveti Rok. Ezadar [online]. Zadar: 2009-05-30 [cit. 2018-08-16]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ HAC srezao cijenu za odmorište Marune i maknuo uvjet o uklanjanju dijela objekta [online]. 2023-06-03 [cit. 2026-02-17]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ Kralj pršuta još uvijek drži u posjedu odmorište kod Maruna [online]. 2023-06-24 [cit. 2026-02-17]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ Tunel Sveti Rok – treći najsigurniji tunel u Europi! [online]. Záhřeb: Hrvatska udruga koncesionara za autoceste s naplatom cestarine (HUKA), 2010-11-20 [cit. 2018-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-09. (chorvatsky)
- ↑ https://www.chorvatsko.cz/aktual/100803_tunel_sveti_rok.html
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tunel Sveti Rok na Wikimedia Commons