Trepanace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické vyobrazení trepanace
Historické vyobrazení trepanace

Trepanace je chirurgický zákrok, během kterého dochází k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní. Období rozkvětu trepanace spadá do pozdní doby kamenné. Zákrok byl pravděpodobně používán k léčbě bolestí hlavy, zlomenin lebky a některých duševních chorob na celém světě.

Zvlášť populární byla trepanace ve starém Peru, kde byly nalezeny lebky, které měly až pět otvorů po trepanaci. Také na našem území bylo nalezeno několik desítek lebek s trepanačními otvory. Podle u nás nalezeného materiálu dosahovali naši předci v trepanování vynikajících výsledků - přežilo cca 80 % pacientů [zdroj?]. Některé primitivní kmeny trepanaci provádějí dodnes.

Vznik trepanace[editovat | editovat zdroj]

Metodou pokusu a omylu se naši předkové naučili vyvrtávat otvor do lebeční kosti, aniž by poranili tzv. tvrdou plenu, která chrání mozek. Až do doby bronzové se zákrok prováděl kamennými nástroji a bez umrtvení. V době kamenné přežilo zákrok přibližně 30 % trepanovaných [zdroj?]. V Římské říši a ve středověku se k trepanaci používaly různé kovové nástroje, tzv. trepany. V roce 1320 ji slavný francouzský lékař Mondeville doporučoval již jen ve třech případech: pokud chtěl lékař vyděsit přítomné, aby dosáhl lepšího honoráře nebo aby neměl špatnou pověst. Na nebezpečnost a zbytečnost trepanace začal poukazovat hlavně P. J. Desaults a zanedlouho přibyli i mnozí další. Např. německý chirurg Dieffenbach o trepanaci napsal „Ve většině případů je to bezpečný prostředek, jak nemocného přivést na onen svět“. Trepanace přetrvaly až do konce 19. století, kdy Harvey Cushing položil základy moderní vědecké neurochirurgie.

Moderní výskyt[editovat | editovat zdroj]

V první polovině 20. století byla trepanace používána při provádění frontální lobotomie. Lebka byla trepanována zepředu a do otvoru se poté strčil nástroj, kterým byla narušena nervová spojení v mozku. Tím mělo dojít k léčbě některých psychických poruch (např. schizofrenie). V roce 1945 byla objevena transorbitální lobotomie, při které se nástroj zavedl očním důlkem pacienta a trepanace tak nebyla potřebná[1]. Dnes je trepanací označován návrt do lebky, obvykle o průměru do 10mm. Tento návrt může sloužit pro odstranění akutních potíží (snížení nitrolebního tlaku), k diagnostice (krvácení do mozku) či jako výchozí operace pro provedení kraniektomie, kdy je trepanační otvor následně rozšířen pomocí kostních kleští. Kraniektomie se používá např. při vážných poraněních mozku či zlomeninách lebky[2].

Některé africké kmeny dodnes využívají trepanace k odstranění některých zdravotních potíží. Např. kmen Kisii v Keni používá primitivní trepanaci především při odstraňování bolestí hlavy v důsledku úrazů, ale také vyhánění zlých duchů, posednutí atp. Trepanace je zde obvykle prováděna nožem se zahnutým hrotem a bez umrtvení[3].

Dobrovolná trepanace[editovat | editovat zdroj]

Trepan podobný tomu, který použil Mellen
Trepan podobný tomu, který použil Mellen

Dobrovolnou trepanací je označován trepanační zákrok, který na sobě nechá dotyčný vykonat bez akutních zdravotních potíží. V roce 1964 přišel nizozemský student medicíny Bart Hughes s teorií, podle které je mozek dospělého člověka utlačován lebkou a nedochází tak k jeho úplnému prokrvení a okysličení. To má mít za následek omezení některých jeho funkcí a celkové zhoršení psychického stavu. Hughes viděl v trepanaci cestu, jak umožnit mozku pulsovat v rytmu srdečního tepu, tím se dokonaleji prokrvit a tak fungovat lépe. Člověka s provedenou trepanací nazval Homo Sapiens Correctus. Poté, co nenašel žádného lékaře, který by u něho operaci provedl, vyvrtal si Hughes otvor do lebky sám za použití zrcadla a zubařské vrtačky. Svou operaci nafotil a zveřejnil. Na přelomu 60. a 70. let, ovlivněni jeho prací, na sobě vykonali trepanaci Britové Joey Mellen a Amanda Fieldingová. Mellen se pokoušel o trepanaci za pomocí manuálního trepanu. Při prvním pokusu si ho nedokázal sám zavést do lebky. Při druhém proto požádal o pomoc Fieldingovou, avšak těsně před dokončením operace omdlel a musel být hospitalizován. Po vyšetření na psychiatrii se rozhodl operaci dokončit. Při třetím pokusu skutečně v nástroji zůstal úlomek lebky. Mellen si však nebyl jistý, zda se dostal skrz a proto si později vyvrtal jiný otvor zubařskou vrtačkou. Fieldingová si trepanaci provedla také za pomoci zubařské vrtačky. Celý průběh nafilmovala pro svůj dokument Heartbeat in the Brain. Hughes, Mellen a Fieldingová se stali předními propagátory dobrovolné trepanace. Fieldingová zařadila právo na trepanaci do svého programu když kandidovala do britského parlamentu. Ačkoliv skupina zastánců této metody (fungují pod zkratkou ITAG) tvrdí opak, žádná nezávislá studie neprokázala přínos trepanace na trvalé zvýšení prokrvení mozku a znatelné zlepšení jeho funkce[4].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lobotomy - Encyclopaedia Britannica [online]. . Dostupné online.  
  2. Operační přístupy k mozku a míše - Wikiskripta [online]. . Dostupné online.  
  3. GROSS, Charles G.. Trepanation from the Palaeolithic to the Internet [online]. . Dostupné online.  
  4. MICHELL, John F.. The people with holes in their heads [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]