Tramvaj SBPD číslo 150 (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tramvaj SBPD číslo 150
VýrobceSpolečnost brněnských pouličních drah
Prototyp(y)1931
Vyrobeno kusů1
Technické údaje
Délka (bez spřáhel)11 600 mm
Šířka2 240 mm
Výška skříně2 890 mm
Pohotovostní hmotnost11 200 kg
Rozchod1 435 mm
Obsaditelnost
Míst k sezení39
Míst k stání44
Motory a elektrická výzbroj
MotorySécheron TV 5 f
Počet a výkon motorů2×50 kW
Elektrická výzbrojodporová BBC PN
Napájecí napětí550 V

Tramvaj SBPD číslo 150 byl prototypový dvounápravový obousměrný tramvajový vůz, vyrobený v roce 1931 ve vlastních dílnách Společnosti brněnských elektrických pouličních drah. K další produkci tohoto typu již nedošlo, takže vyrobená tramvaj zůstala v brněnském provozu unikátem. Zničena byla v roce 1945 při požáru vozovny Pisárky.

Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. letech 20. století se v Severní Americe a později i v západní Evropě rozšířily tramvaje nové konstrukce se středním vstupem (typ Peter Witt a odvozené). Koncepce se dostala i do Československa, kde byly od roku 1930 ve velkém množství vyráběny pro Prahu podobně konstruované vlečné vozy „krasin“, které doplnila zkušební čtveřice motorových vozů (tzv. dvojčité vozy č. 3001–3004), všechny pocházející z Ringhofferových závodů. Bratislavský dopravce si objednal ze studénecké vagónky šest luxusních vozů této koncepce (č. 201–206). Společnost brněnských elektrických pouličních drah (SBPD) se vydala jinou cestou a během roku 1931 si vyrobila ve vlastních dílnách zkušební prototypový vůz se středním vstupem.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Obousměrný prototypový vůz č. 150 se výrazně odlišoval od tramvají z Královopolské, které byly tehdy dodávány do Brna. Pojezd vozu byl dvounápravový volnoosý o rozvoru 3800 mm. Každou z náprav poháněl trakční motor Sécheron o výkonu 50 kW, přenos hnacích sil se uskutečňoval dvoustupňovými převodovkami. K brzdění sloužila u každé nápravy brzdová soustava tvořená dvěma kotouči a dvěma čelistmi. Vozová skříň byla tvořena ocelovým rámem, na kterém spočívala ocelová kostra. Ta byla zvnějšku obložena dřevěnými peřejkami, v horní meziokenní části byla oplechována. Střecha byla dřevěná, valená a pokrytá nepromokavým plátnem.[1]

Vůz disponoval dvěma dveřmi ve střední části (v každé bočnici jedněmi), které byly dvoukřídlé, posuvné a pneumaticky dálkově ovládané ze stanoviště řidiče.[2] Střední nástupní plošina se nacházela ve výšce 650 mm nad temenem kolejnice (TK). V krajních částech vozu se nacházely dva salóny pro cestující (s podlahou 840 mm nad TK), které byly od plošiny odděleny příčnými stěnami bez dveří. Kůží potažená sedadla byla uspořádána podélně. V obou čelech vozu se nacházelo stanoviště řidiče. Tramvaj byla vybavena kontroléry BBC a pantografem AEG. Vůz disponoval dvěma sadami jízdních a brzdových odporníků. V zimě byly zapojeny odporníky v salónech pro cestující, které tak zároveň zajišťovaly teplotní komfort pasažérů (odtud přezdívka vozu „Tepluška“), v létě byly využívány odporníky na střeše.[1]

Dodávky tramvají[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 byl vyroben jediný vůz tohoto typu.

Současný stát Město Článek Roky dodávek Počet vozů Evidenční čísla
při dodání
Poznámky Zdroj
ČeskoČesko Česko Brno článek 1931 1 150 [3]

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Tramvaj č. 150 byla v dílnách SBPD dokončena v závěru roku 1931 a ještě před Vánocemi vykonala technicko-policejní zkoušku. Do provozu byl vůz zařazen 17. ledna 1932. Vypravován byl sólo, převážně na linku 5, provoz s vlečnými vozy není doložen. Využíván byl také pro komerční objednané jízdy (např. svatba, apod.). Tramvaj trpěla, jako většina prototypů, řadou dětských nemocí a její provoz nebyl příliš spolehlivý. Kromě menších závad šlo např. o odpory, které se přehřívaly a které musely být již v září 1932 rekonstruovány. Časté problémy byly s dálkovým pneumatickým systémem zavírání dveří.[1] Téměř celý rok 1933 byl vůz odstaven kvůli novému převinutí kotev obou motorů. V létě 1934 a na podzim 1938 prodělala tramvaj celkové hlavní opravy.[2] Po roce 1939 častěji zlobila ruční brzda. Vůz se také zúčastnil několika menších nehod. Naposledy je tramvaj č. 150 doložena v provozu k 17. září 1942, nicméně dochované provozní záznamy z doby existence protektorátu Čechy a Morava jsou značně neúplné, tudíž lze předpokládat, že vůz jezdil i po tomto datu. S ohledem na jeho problematický provoz a řadu závad asi byl často odstaven ve vozovně, nebo se nacházel v dílnách. Jisté je, že v dubnu 1945 vyhořela vozovna Pisárky, kterou pravděpodobně zapálili ustupující němečtí vojáci a ve které shořelo víc než 30 tramvají, včetně prototypového vozu č. 150.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e TLASKAL, Miloš; KAZATEL, Jiří. Motorový vůz číslo 150 Společnosti brněnských pouličních drah. Československý dopravák. 2013, čís. 3, s. 8–11. 
  2. a b NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 60–61. 
  3. Evidence DPMB: vozy mv6.6 [online]. Bmhd.cz [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 60–61. 
  • TLASKAL, Miloš; KAZATEL, Jiří. Motorový vůz číslo 150 Společnosti brněnských pouličních drah. Československý dopravák. 2013, čís. 3, s. 8–11.