Krasin (tramvaj)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Historická tramvajová souprava v Praze s vlečným vozem „krasinem“ č. 1419

Krasin“ je typ vlečného tramvajového vozu provozovaného v Praze mezi lety 1930 a 1974. Lidové označení „krasin“ získal podle tehdy populárního sovětského ledoborce Krasin, který v roce 1928 zachránil posádku vzducholodi Italia. Jednalo se o obousměrný dvounápravový vlečný vůz se středním, téměř nízkopodlažním vstupem a dvěma krajními oddíly pro cestující. Vyráběn byl v letech 1930–1946 Ringhofferovými závody na Smíchově v celkovém počtu 280 kusů, které byly v Praze označeny evidenčními čísly 1301 až 1580.[1]

Konstrukce vozu vycházela z tzv. dvojčitých motorových vozů (č. 3001–3004) a byla celouzavřeného provedení. První vozy měly ještě nýtovaný rám. Vnitřek vozu byl obložen dřevem, lavice uvnitř byly podélné. Celý vnitřní prostor byl řešen jako trojdílný. Dva krajní oddíly byly uzavíratelné posuvnými dveřmi, střední oddíl byl nástupní. Hmotnost vozu byla cca 7600 kg. Provozní solenoidová brzda byla napájena proudem z motorového vozu, ruční brzda byla vřetenová. „Krasiny“ byly používány v soupravách s jednosměrnými motorovými vozy „ponorka“ (č. 3005–3068) a „mevro“ (č. 3069–3098).

V roce 1939 byly na vlečné vozy upraveny tzv. dvojčité motorové vozy č. 3003 a 3004. Jedinou úpravou bylo odstranění elektrické výzbroje, jejich karoserie byla až na menší detaily shodná s „krasiny“. Zpočátku jezdily pod svými původními čísly, později vůz č. 3003 obdržel číslo 1603.[1]

Během svého provozu nebyly „krasiny“ nijak zvlášť upravovány. Výjimkou byly tři vozy (č. 1465, 1537 a 1515), které byly v letech 1961 až 1964 zcela přestavěny. Tato rekonstrukce spočívala v jejich zjednosměrnění, odstranění oddílů a ve zřízení dvojice elektricky otvíratelných dveří v pravé bočnici. Bylo též zřízeno stanoviště průvodčího. Uvnitř vozu byly podélné čalouněné lavice. Nově obdržely evidenční čísla 1581, 1582 a 1583 (v tomto pořadí).[2] Tyto vozy byly přednostně určeny za upravené motorové vozy „mevro“, popřípadě „ponorka“, které měly namontovány další dvě kabelové zásuvky. Původní kabel pro napájení solenoidové brzdy zůstal, dále byl doplněn kabel pro elektrické osvětlení (světelná tyč zanikla) a topení. Další kabel byl nízkonapěťový pro ovládání dveří a signalizaci. Vzhledem k vyřazení motorových vozů „ponorka“ a „mevro“ v letech 1966 a 1967 a masivnímu nástupu tramvají Tatra T3 byla rekonstrukce dalších vleků zastavena jako neperspektivní.

Vlečné vozy „krasiny“ uzavíraly v květnu 1974 společně s obousměrnými motorovými vozy historii pražských dvounápravových tramvají. Jiné vlečné a motorové vozy již byly v té době vyřazené.

Do současnosti se dochovaly vozy č. 1314 (rok výroby 1931), 1523 (rok výroby 1942) a 1580 (rok výroby 1946), jež jsou umístěny v Muzeu městské hromadné dopravy v Praze. Posledním zachovaným „krasinem“ v pražském Muzeu MHD je přestavěný jednosměrný vůz č. 1583 (rok výroby 1940/1964). Dopravní podnik hl. m. Prahy také vlastní vozy č. 1419 (rok výroby 1933), 1522 (rok výroby 1937), 1530 (rok výroby 1942) a 1562 (rok výroby 1946), které využívá na historické lince 91 či pro objednané a komerční jízdy.[3] Ve sbírce vozidel MHD Technického muzea v Brně se nachází „krasin“ č. 1404 (rok výroby 1933).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FOJTÍK, Pavel; LINERT, Stanislav; PROŠEK, František. Historie městské hromadné dopravy v Praze. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, 2005. ISBN 80-239-5013-4. S. 147–148. [Dále jen Fojtík.]
  2. Fojtík, s. 199–200.
  3. ČERNÝ, Martin, a kol. Malý atlas městské dopravy 2002. Praha: Gradis Bohemia, 2002. ISBN 80-902791-5-5. S. 252. [Dále jen Černý.]
  4. Černý, s. 256.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]