Trabanti
| Trabanti | |
|---|---|
 Trabanti v německém almanachu z roku 1568 | |
| Země |  Svatá říše římská,  Švédská říše,  Saské kurfiřtství |
| Vznik | pozdní středověk / raný novověk |
| Druh vojska | pěší, jízda |
| Funkce | osobní stráž (garde du corps) |
| Účast | |
| Války | Velká severní válka |
| Mise | Napoleonovo ruské tažení |
| Bitvy | bitva u Fehrbellinu |
Trabanti (středohornoněmecky drabanten, italsky trabanti z německého slovesa traben) byli pěší vojáci, kteří zejména v pozdním středověku a raném novověku sloužili jako doprovod nebo osobní stráž.[1][2]
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Trabanti byli využíváni částečně jako tělesná stráž knížat, vysokých úředníků a lancknechtů, částečně i jako přímí vykonavatelé jejich rozkazů.
Po dlouhou dobu bylo zvykem oblékat je do krátkých širokých kalhot a kabátce po španělském způsobu. Výzbroj zpočátku tvořily halapartny a kopí. Později byli trabanti využíváni také jako jezdci.[3]
Trabantská garda často tvořila jádro domácího vojska nebo polního vojska, jak tomu bylo v Braniborsku.[1] Ze dvou rot trabantů velkého braniborského kurfiřta Bedricha Viléma I. byly v roce 1692 utvořeny gardes du corps, které roku 1675 bojovaly v bitvě u Fehrbellinu.
V tehdy nově vytvořené armádě saského kurfiřtství bylo v jejich vojsku z roku 1682 uváděno 172 trabantů – osobní stráže na koních a 65 mužů osobní stráže – pěších trabantů.[4]
V roce 1701 se saští trabanti stali plukem Garde du Corps. Tento saský pluk ukončil svou činnost při Napoleonově ruském tažení v letech 1812–1813. Při tažení na Moskvu a následném pochodu zpět zemřeli téměř všichni trabanti. Saský král tento strážní pluk již nereorganizoval.[5]
Jako trabanti byli označováni také členové 150členného elitního oddílu a osobní stráže švédského krále Karla XII. Sloužili především ve Velké severní válce a byli obdařeni zvláštními výsadami.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trabant (Militär) na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Johannes Anton Larraß: Geschichte des Königlich Sächsischen 6. Infanterie-Regiments Nr 105 und seine Vorgeschichte 1701 bis 1887. Druck: H. L. Kayser, Strassburg i. E., 1887.
- Sachsens-Militär-Vereinskalender Jahrgang 1915, Buchdruckerei Der Kamerad, Hrsg. F.L. Staub, Dresden (1914)