Tkáňové soli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Tkáňové soli (buněčné soli, biochemické soli, Schüsslerovy soli, soli života) jsou pojmem z oblasti alternativní medicíny. Označují se tak anorganické chemické látky, které jsou přítomny jako minerální složky v organismu. Vlastní pojem "tkáňová sůl" není součástí standardní biochemie ani fyziologie, nikdy nebyl podán vědecký důkaz jakéhokoliv klinického účinku.

Systém tkáňových solí[editovat | editovat zdroj]

Systém tkáňových solí sestavil v 19. století německý lékař a homeopat Wilhelm Heinrich Schüßler. Vycházel z představy, že nemoc je způsobena nerovnováhou mezi jednotlivými anorganickými látkami a jejich zevní podání vede k nastolení rovnováhy a tedy k ústupu onemocnění.

Přehled základních tkáňových solí[editovat | editovat zdroj]

Schüsserův systém se skládá se z dvanácti solí:

Název soli Chemické složení Barevné označení
1. Kalium phosphoricum KH2PO4 (hydrogenfosforečnan draselný) červená
2. Natrium sulphuricum Na2SO4 (síran sodný) korálová
3. Kalium chloratum (muriaticum) KCl (chlorid draselný) oranžová
4. Calcium fluoratum CaF2 (fluorid vápenatý) zlatá
5. Magnesium phosphoricum MgHPO4 · 3 H2O (hydrogenfosforečnan hořečnatý) žlutá
6. Kalium sulphuricum K2SO4 (síran draselný) olivová
7. Natrium phosphoricum Na2HPO4 · 12 H2O (hydrogenfosforečnan sodný) zelená
8. Calcium sulphuricum CaSO4 · 2 H2O (síran vápenatý) tyrkysová
9. Silicea SiO2 · 2 H2O (oxid křemičitý) modrá
10. Calcium phosphoricum CaHPO4 · 2 H2O (hydrogenfosforečnan vápenatý) královská modrá
11. Natrium chloratum (muriaticum) NaCl (chlorid sodný) fialová
12. Ferrum phosphoricum FePO4 · 4 H2O (fosforečnan železitý) purpurová (magenta)

Doplňkové soli[editovat | editovat zdroj]

Po Schüsslerově smrti postupně vznikla postupně doplňková řada, která obsahuje další soli:

Název soli Chemické složení Prodejní označení
13. Kalium arsenicosum K3AsO3 (arsenitan draselný) -- není v ČR v prodeji
14. Kalium bromatum KBr (bromid draselný) -- není v ČR v prodeji
15. Kalium iodatum KI (jodid draselný) Iodium
16. Lithium chloratum (muriaticum) LiCl (chlorid litný) -- není v ČR v prodeji
17. Manganum sulphuricum MnSO4 · H2O (síran manganatý) Manganum
18. Calcium sulphuratum CaS (sulfid vápenatý) -- není v ČR v prodeji
19. Cuprum arsenicosum Cu3(AsO3)2 (arsenitan měďnatý) -- v ČR nahrazeno Cuprum sulphuricum metallicum
Cuprum sulphuricum metallicum CuSO4 + Cu (síran měďnatý + měď) Cuprum
20. Kalium aluminium sulphuricum KAl(SO4)2 · 12 H2O (síran draselno hlinitý) -- není v ČR v prodeji
21. Zincum chloratum (muriaticum) ZnCl2 (chlorid zinečnatý) Zincum
22. Calcium carbonicum CaCO3 (uhličitan vápenatý) -- není v ČR v prodeji
23. Natrium bicarbonicum NaHCO3 (hydrogenuhličitan sodný) -- není v ČR v prodeji
24. Arsenum iodatum AsI3 (jodid arsenitý) -- není v ČR v prodeji
25. Aurum chloratum (muriaticum) natronatum Na(AuCl4) · 2 H2O (chlorid zlatito sodný) -- není v ČR v prodeji
26. Selenium metallicum Se (selen) Selenium
27. Kalium bichromicum K2Cr2O7 (dichroman draselný) -- v ČR nahrazeno Chromium muriaticum
Chromium chloratum (muriaticum) CrCl3 (chlorid chromitý) Chromium

Výroba biochemických solí[editovat | editovat zdroj]

I když se Schüssler stále více od homeopatie a principu podobnosti vzdaloval, zůstával ve farmaceutické praxi u homeopatické výrobní techniky, kterou za ta léta dobře znal. Tkáňové soli se třou s mléčným cukrem a pak jsou podle homeopatických pravidel potencovány. Ve finální fázi mají podobu malinkatých tabletek. Z chemického hlediska přípravek obsahuje nanejvýš jen něco málo molekul výchozí látky.

Potence biochemických solí[editovat | editovat zdroj]

Tkáňové soli se vyrábějí jako tabletky 0,25 g v potencích D3, D6 a D12. Doplňkové soli v potencích D6 a D12. Jde o decimální potence v poměru 1:1000 (D3), 1:1 000 000 (D6) a 1:1 000 000 000 000 (D12). Biochemické soli se vyrábějí v potenci D6.

Wilhelm Heinrich Schüssler[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. srpna 1821. O jeho mládí se neví téměř nic. Na živobytí si vydělával převážně vyučováním cizích jazyků. Ačkoliv neměl žádné vyšší vzdělání, měl výborné znalosti starých i nových jazyků. Wilhelmův starší bratr mu později finančně vypomohl, aby mohl vystudovat vysokou školu. Wilhelmovi bylo už přes třicet, a neměl ani maturitu, když začal studovat medicínu. Studoval na různých univerzitách, v Německu, ve Francii, jeden semestr i v Praze. Aby však mohl složit státní zkoušku, potřeboval k tomu mít chybějící maturitu. Tu absolvoval na gymnáziu v Oldenburgu. Blahopřání profesorů gymnázia znělo na dnešní poměry velmi kuriózně: "Pane doktore, právě jste velmi dobře složil maturitní zkoušku."

V roce 1857 ve věku 36 let získal Willhelm aprobaci jako praktický lékař. V prvních letech práce se věnoval převážně homeopatii, která ho už dlouho velmi zajímala, byl však i jejím kritikem. Snažil se o takovou terapii, která by si vystačila s minimem léků. Zemřel 30. března 1898 na mrtvici.

Začátky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1873 zveřejnil německý lékař Wilhelm Heinrich Schüssler v Allgemeinen Homóopatischen Zeitung článek s názvem Zkrácená homeopatická terapie, v němž oznámil, že obvyklé, všeobecně používané léky v praxi celkem nepotřebuje a že pracuje s dvanácti léky anorganického původu, s tzv. fyziologickými funkčními látkami, nacházejícími se v organismu. O rok později se rozhodl základní poznatky své zredukované homeopatie zveřejnit pro širší okruh zájemců. V knihkupectví se objevily jeho brožury Zkrácená terapie na základě histologie a celulární patologie.

Medicínské objevy[editovat | editovat zdroj]

Později Schüssler píše: "Moje léčitelská zkušenost je nehomeopatická, neboť stojí nikoli na principu podobnosti, ale na fyziologicko-chemických dějích, které se v lidském organismu odehrávají." Své nové postupy v následujících letech nazval biochemií. Schüssler byl velmi silně ovlivněn buněčnou patologií R. Virchowa (1821–1902).

Poznání, že normální fungování buňky závisí na anorganických solích, nasměrovalo Schüsslera v jeho bádání. Úchylka od normálních hodnot anorganických, výživných solí, zejména jejich nedostatek, je pro něj podstatou všech chorob. Jeho terapie spočívá v tom, že je třeba deficit nějaké anorganické látky v těle vyrovnat tím, že se stejná látka podá jako lék. Není tím myšleno, že chybějící se obligatorně nahradí chybějícím, nýbrž jde o dodání informace, která buňky povzbudí tak, aby byly schopny životně důležité látky opět z potravy v potřebném množství přijímat. Schüssler originálním způsobem spojil tehdejší poznatky vědy o buňkách a o minerálních solích svým homeopatickým myšlením.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hartwig Gabler: Wesen und Anwendung der Biochemie, DHU, Karlsruhe, 1991 (německy)
  • Ingrid Kraazová: Umění zdravého života, Melantrich, Praha, 1994
  • Josef Zentrich: Třetí cesta ke zdraví,II. díl, Fontána, Olomouc, 1996
  • MUDr.Vilma Partyková: Urinoterapie očima lékaře, Start, Benešov, 1997