Textilní průmysl v Číně
Čínský textilní průmysl zaujímá v 21. století ve svém oboru vedoucí postavení v celosvětovém měřítku. Např. v roce 2015 se Čína se 453 miliardami € podílela s cca 35 %[1] a v roce 2020 s 554 miliardami € s 33,6 % na celosvětovém výnosu z výroby textilií a oděvů[2] (čínský výnos pocházel z výroby textilií a oděvů zhruba stejným dílem).[3] K čínskému hrubému domácímu produktu přispívá textilní výroba 7,1 % (2018).[4]
Z historie čínského textilu
[editovat | editovat zdroj]Textilní výroba z hedvábí bource morušového je v Číně známá už nejméně 5000 let.[5]
Za začátek průmyslové výroby je považováno otevření dílny s několika stroji na odmotávání hedvábí z kokonů v roce 1873. Závod založil znalec hedvábnictví Čchen Čchi-Jüan v okrese Nan-chaj (provincie Kuang-tung). Čchen poznal tyto stroje (francouzský systém Chambon) ve Vietnamu a přizpůsobil je na čínské poměry. Místní tkalci se proti tovární výrobě bouřili, až dosáhli v roce 1881 zastavení provozu závodu.[6]
Významný politik Li Chung-čang se zasloužil o to, že v roce 1890 byla v Šanghaji uvedena do provozu první mechanická tkalcovna.[7] V roce 1895 tam nechali postavit angličtí investoři bavlnářskou přádelnu se 72 000 vřeteny a do roku 1898 vznikly v Šanghaji další přádelny s celkovou kapacitou 300 000 vřeten.[8]
První čínská strojní pletárna vznikla v roce 1902 v Chang-čou a druhá v Šanghaji v roce 1909.[9] Konfekční výroba oděvů byla v Číně zavedena teprve v roce 1950.[10]
Po 1. světové válce ovládli asi 30 % čínského textilního průmyslu Japonci, v roce 1923 bylo v provozu asi 5 milionů dopřádacích vřeten.[8]
Při převzetí moci komunisty v roce 1949 existovalo v Číně asi 180 tisíc textilních firem, které zaměstnávaly 745 tisíc dělníků a 8 tisíc techniků. Na 5 milionech vřeten bylo vyrobeno asi 326 tisíc tun (převážně) bavlněné příze a tkalcovny se 64 tisíci člunkovými stavy dodávaly ročně cca 1,8 miliard metrů tkanin.[11]
Všechny textilní podniky byly zestátněny, po konsolidaci se zvyšovala výroba v období 1965 až 1994 průměrně ročně u příze o 9,5 % (z 1,3 na 4,9 milionů tun) a u tkanin o 8,1 % (z 6,3 miliard na 21,1 miliard metrů),[11] hodnota výroby oděvů se odhadovala (v přepočtu) na 13,6 miliard €.
Export textilií a oděvů se v tomto období zvyšoval ročně o 3–5 %. Tržby dosáhly (v roce 1996) 48 miliard €.[12]
Textilní průmysl v 21. století
[editovat | editovat zdroj]Podmínky k podnikání
[editovat | editovat zdroj]- Po ekonomické reformě z roku 1978 bylo povoleno soukromé podnikání čínských a zčásti i zahraničních majitelů v textilním průmyslu[13]
- Čína nepodepsala dohodu GATT o podmínkách dovozu textilií z roku 1974,[14] členem Světové obchodní organizace (WTO) se stala teprve od 11. prosince 2001.[15] Od 1. ledna 2005 skončil GATT tj. omezení importu textilií (s určitými výjimkami), dohodu v rámci Světové obchodní organizace (WTO) podepsalo 147 států.[16]
- Na začátku století byl měsíční plat kvalifikovaného tkalce cca 100 €,[17] v roce 2022 je to 987 €, plat pletaře nebo šičky je asi o 10–15 % nižší. Na příštích 5 let se počítá se zvýšením až o 30 %.[18]
- Čína je nezávislá na dovozu surovin pro textilní průmysl. V posledních letech 20. století byla zavedena výroba všech hlavních umělých vláken, nejpoužívanější z nich, polyesterová vlákna, pocházejí ve 3. dekádě asi 2/3 z Číny.[19]
- Část důležitých textilních strojů se vyrábí od konce 20. století v licenci nebo jako vlastní konstrukce. V roce 2019 převýšil vývoz textilních strojů (3,8 miliardy USD) dovoz (3,3 miliardy USD)[20]
- Po extrémním zvýšení cen za námořní dopravu ve 3. dekádě (až 250 %) není část exportních výrobků schopná konkurence [21]
- Čínští podnikatelé investovali do textilního a oděvního průmyslu na Nové hedvábné stezce do roku 2018 asi 5,7 miliard €.[22]
Struktura průmyslu ve 3. dekádě 21. století
[editovat | editovat zdroj]Naprostá většina textilních a oděvních firem je v provozu jako firmy v osobním vlastnictví nebo jako akciové společnosti.[23]
V roce 2022 bylo registrováno 21 000 firem, z toho 15000 v oděvním sektoru.[24]
Deset největších výrobců se podílelo v roce 2019 s 22,8 miliardami € na tržbách za textilie. Na listině 500 velikánů čínského průmyslu obsadilo 31 textilních podniků 46. (4,75 mld. €) až 497. místo (0,42 mld €).[25] Např. největší z nich Hengli Group (5,2 miliardy € 2019) sestává ze 4 výrobních podniků, které vyrábějí mimo jiné ročně 4 miliardy metrů tkanin[26] Druhý největší Shandong Weiqiao Pioneer (4 miliardy €) vznikla v roce 1998 jako akciová společnost. Výrobní závody na rozloze 30 ha byly např. v roce 2002 označeny za největšího výrobce bavlněných textilií na světě, za rok 2018 odvedla firma 1,5 miliardy € na daních, v roce 2019 investovala 115 milionů €.[27]
Z podniků oděvního průmyslu nepatří žádný k miliardovým veličinám. Např. jeden z největších, Baoxiniao Group, vykazuje v roce 2022 tržby kolem 4,5 milionu €. V roce 2012 byly zveřejněny údaje o průměrných podmínkách v čínském oděvním průmyslu (bez Hongkongu):[28]
Vlastnictví firmy: | státní | soukromé | zahraniční/ joint venture |
---|---|---|---|
Podíl na celk. počtu (%) | 1 | 60 | 39 |
Roční tržby (miliony € / podnik) | 2,02 | 1,2 | 1,5 |
Zisk (%) | 4,8 | 16,2 | 7,5 |
Počet zaměstnanců / podnik | 592 | 249 | 423 |
V Hongkongu sídlí např. firma Esquel Group, s cca 35 000 zaměstnanci největší výrobce košil na světě.[29]
Rozsah výroby
[editovat | editovat zdroj]Hlavní produkty ve 2. dekádě 21. století (roční průměr):[30]
- příze – 57 milionů tun
- tkaniny – 170 miliard metrů
- oděvy – 63 miliard kusů
- netkané textilie – 1,4 milionů tun
- pneumatikové kordy – 480 tisíc tun
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Li Chung-čang, zakladatel první čínské mechanické tkalcovny
-
Bývalá přádelna č. 3 ve městě Čeng-čou v přestavbě na textilní muzeum
-
Strojní odmotávání hedvábí z kokonů (Hongkong 2008)
-
Šicí dílna na výrobu hedvábných oděvů
-
Čínský konfekční závod v Lesothu (2010)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Shaoshi: BRI and International Cooperation in Industrial Capacity, Routledge 2020, ISBN 978-0-367-19274-7
- ↑ Outlook for China’s Textile and Apparel Industry (2021-2025) [online]. University of Delaware, 2021-06-25 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Market Size of the Global Textile an Apparel Industry [online]. University of Delaware, 2017-06-06 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ China Textile Industry Statistics and Trends [online]. Brandongaille, 2018-10-31 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ History Of The Textile And Apparel Industry [online]. Cram, 2022 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kawakatsu/Latham: Asia Pacific Dynamism 1550–2000, Routledge 2002, ISBN 978-1-134-58720-9, str. 78–81
- ↑ Journey through a time [online]. Shanghai Daily, 2018-09-20 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Pantsov. Karl Radek in China. [s.l.]: Brill, 2020. ISBN 978-90-04-43206-2. S. 184–189.
- ↑ FINNANE, Antonia. Changing Clothes in China: Fashion, History, Nation. [s.l.]: Columbia University Press, 2008. 360 s. Dostupné online. ISBN 9780231512732. S. 121.
- ↑ The Development of the China Apparel Industry [online]. China Textile University, 1999 [cit. 2022-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-17. (anglicky)
- ↑ a b Yesterday, Today and Tomorrow [online]. Sourcing Journal, 2014-10-27 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Yang: China's textile and clothing exports, Asia Pacific Press 1999, ISBN 0-7315-3620-7
- ↑ Jenkins: How China is Reshaping the Global Economy, Oxford University Press 2018, ISBN 978-0-19-105840-0, str. 22–27
- ↑ WTA [online]. Wirtschaftslexikon24, 2020 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ China and the WTO [online]. WTO, 2004-05-17 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Das Ende des Welttextilabkommens [online]. Deutsche Welle, 2004-11-15 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Wage Implications of Trade Liberalisation [online]. Organisation for Economic Co-operation and Development, 2014 [cit. 2022-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-06. (anglicky)
- ↑ Weaver Salary in Beijing, China [online]. ERI, 2022 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Survey on Textiles and Nonwovens [online]. The Fiber Year, 2021 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Social Responsibility Report [online]. CMHI Newscenter, 2019 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rising freight rates [online]. Fibre2Fashion, 2022-03-21 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ China now world’s biggest textiles market [online]. Kniting Industry, 2019-12-03 [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Transformation of the Clothing Industry in China [online]. ERIA, 2015 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ How Many Textile Factories In China? [online]. CMHI Newscenter, 2022-03-07 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ 31 Textile and Garment Companies [online]. Chins Textile Leader, 2019-09-26 [cit. 2022-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-10. (anglicky)
- ↑ Textiles [online]. Hengli, 2022 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About Us [online]. Weiqiao Pioneer, 2022 [cit. 2022-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-29. (anglicky)
- ↑ The Transformation of the Clothing Industry in China [online]. University of Malaya, 2015 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 100m shirts and counting [online]. South China Morning Posth China Morn, 2022 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ China Textil Production [online]. CEIC DAta, 2018 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)