Tetrarcha
Tetrarcha byl starověký titul římského vládce čtvrtiny území říše.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vládní systém tetrarchie zavedl v prvním období Herodes Veliký v Palestině a ve druhém římský císař Diocletianus od roku 293 n. l. Římští dobyvatelé nových, severoafrických nebo asijských zemí, rozčlenili dobyté území na čtyři části – tetrarchie – a vládli v nich podle zásady rozděl a panuj.[zdroj?] V čele tetrarchie stáli čtyři tetrarchové, dva starší s titulem augustus a dva mladší s titulem caesar (císař). Po smrti nebo odstoupení augustů postoupili na jejich místo dosavadní caesaři. Systém měl zabránit úpadku Římské říše, ale pouze jej oddálil.[zdroj?]
Sled tetrarchů[editovat | editovat zdroj]
První období (1.– 2. století)[editovat | editovat zdroj]
- Salomé, sestra Heroda I. Velikého
- Héródés Antipas
- Herodes Archelaos
- Filip I. Herodes
- Lysanias II.
Druhé a třetí období (3.– 4. století)[editovat | editovat zdroj]
- Diocletianus, Maximianus, Galerius, Constantius I. Chlorus (284–301)
- Maximian Herkulius
- Galerius
- Constantius I. Chlorus
- Maximinus Daia
- Flavius Severus
Památky[editovat | editovat zdroj]
Dobrým příkladem je sousoší čtyř tetrarchů, kteří ve 3. století ovládali větší část Malé Asie a Egypt. Bylo vytesané na objednávku císaře Diokleciána z porfyru a umístěné v chrámu Filadelfionu v Konstantinopoli. Augusty byli Dioklecián a Maximián, caesary Galerius a Konstantin, kteří později postoupili na místa augustů a caesary se stali Severus a Maximinus Daia. Po dobytí Konstantinopole křižáky roku 1204 sousoší přivezli jako válečnou kořist Benátčané a osadili je na nároží baziliky San Marco, kde se dochovalo dosud.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUCHARSKÝ, Pavel. heslo Tetrarcha. In: kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 604.
