Tetrarcha
Tetrarcha byl starověký titul římského vládce čtvrtiny území říše.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vládní systém tetrarchie zavedl v prvním období Herodes Veliký v Palestině a ve druhém římský císař Dioklecián od roku 293 n.l. Římští dobyvatelé nových, severoafrických nebo asijských zemí, rozčlenili dobyté území na čtyři části – tetrarchie – a vládli v nich podle zásady rozděl a panuj. V čele tetrarchie stáli čtyři tetrarchové, dva starší s titulem augustus a dva mladší s titulem caesar (císař). Po smrti nebo odstoupení augustů postoupili na jejich místo dosavadní caesaři. Systém měl zabránit úpadku Římské říše, ale pouze jej oddálil.
Sled tetrarchů[editovat | editovat zdroj]
- První období (1.– 2. století)
- Salomé, sestra Heroda I. Velikého
- Herodes Antipas II.
- Archelaos
- Filip
- Lysanias II.
- Druhé období (3.– 4. století)
- Dioklecián
- Maximian Herkules
- Galerus
- Konstantin Chlore
- Maximinus Daïa
- Severus
Památky[editovat | editovat zdroj]
Dobrým příkladem je sousoší čtyř tetrarchů, kteří ve 3. století ovládali větší část Malé Asie a Egypt. Bylo vytesané na objednávku císaře Diokleciána z porfyru a umístěné v chrámu Filadelfionu v Konstantinopoli. Augusty byli Dioklecián a Maximián, caesary Galerius a Konstantin, kteří později postoupili na miísta augustů a caesary se stali Severus a Maximinus Daia. Po dobytí města křižáky roku 1204 sousoší přivezli jako válečnou kořist Benátčané a osadili je na nároží baziliky San Marco, kde se dochovalo dosud.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUCHARSKÝ, Pavel. heslo Tetrarcha. In: kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 604.
