Přeskočit na obsah

Termopolium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Termopolium v Herculaneu

Termopolium (množné číslo thermopolia; z řeckého θερμοπώλιον (thermopōlion), tj. vývařovna,[1] doslovně „místo, kde se (něco) horkého prodává“) bylo v prostředí antického Řecka a Říma obchodní zařízení, kde bylo možné zakoupit jídlo k přímé spotřebě. V latinské literatuře se také označovalo jako popina, caupona, hospitium nebo stabulum, archeologové je však nazývají termopolium.[2] Tyto provozovny byly předchůdci dnešních restaurací a v nich podávaná jídla se někdy srovnávají s moderním rychlým občerstvením. Tato místa byla využívána hlavně těmi, kteří si nemohli dovolit či nechtěli využít vlastní kuchyň, často plebejskými obyvateli nájemních domů insulae. Tato klientela jim někdy zhoršovala pověst.

Podoba

[editovat | editovat zdroj]
Pompejské termopolium (maloval Luigi Bazzani)

Typické termopolium sestávalo z malé místnosti přiléhající, ale nepropojené s domem, jíž dominoval čelní zděný pult.[3] Příklad takového zařízení je možné najít v Ostii v Domě s malovanými klenbami (Insula delle Volte Dipinte). V tomto pultu byly zapuštěné kameninové nádoby (tzv. dolia) používané k uskladnění sušených potravin, jako např. ořechů (teplé jídlo by vyžadovalo, aby byla dolia po použití vyčištěna, ale protože bývala zabudovaná do pultu, předpokládá se, že nebyla používána pro teplá jídla, ale spíše jídla sypká, kde by čištění nebylo nutné).[2] V termopoliu u Domu Neptuna a Amphitrité (Casa di Nettuno e Anfitrite) v Herculaneu byly v takové nádobě nalezeny zuhelnatělé zbytky ořechů.[2] Okázalejší termopolia bývala také zdobena freskami.

Zachovalejší pozůstatky termopolií se nachází v Pompejích, Herculaneu a Ostii.

Asellinovo termopolium

[editovat | editovat zdroj]
Termopolium v Pompejích

Jedním z nejzachovalejších příkladů termopolií v Pompejích je Asellinovo termopolium. V pultu byly nalezeny celistvé džbány i jídla a také varná nádoba naplněná vodou. Přízemí v Asellinova termopolia bylo využíváno ke konzumaci jídla a pití; také odtud vedlo schodiště do pokojů pro hosty v patře.[4]

Toto zařízení mělo typické uspořádání, zahrnující široké dveře otevřené do ulice a pult s otvory, do něhož byly vložené čtyři nádoby (dolia) na jídlo nebo víno. Byla v něm vyčleněná místa pro svatyně Larů (bůžků domácnosti), Merkura (boha obchodu) a Baccha (boha vína), pro tento typ podnikání nejvýznamnější božstva. V patře se nacházely také pokoje pro hosty, které se mohly využívat k ubytování; vzhledem k mnoha ženským jménům napsaným spokojenými klienty na vnější stěně termopolia se někteří domnívají, že se mohlo jednat o nevěstinec. Další teorie spočívá v tom, že se jednalo o otrokyně, které pracovaly jako obsluha. Za pultem byly zbytky dřevěných polic zavěšených od stropu, sloužících k uskladnění amfor.[2]

V roce 2020 bylo nově objeveno další pompejské termopolium s osmi dolii. Kromě fresek zobrazujících nabízené potraviny je zde ještě jedna freska, která znázorňuje psa s obojkem na vodítku, což může být připomínkou pro zákazníky, aby své domácí mazlíčky měli uvázané. Byla také nalezena kompletní kostra „extrémně malého“ dospělého psa, která „dosvědčuje cílené selektivní šlechtění v římské epoše“.[5]

Další termopolia

[editovat | editovat zdroj]
  • Euxinova caupona[6]
  • Salviova caupona[7]
  • Hermův hostinec[8]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thermopolium na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert. A Greek-English Lexicon [online]. Oxford: Clarendon Press, 1940 [cit. 2021-01-04]. Kapitola θερμο-πώλιον. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d BERRY, Joanne. The Complete Pompei. Oxford: Thames & Hudson, 2007. 256 s. Dostupné online. ISBN 9780500051504. OCLC 271291453 S. 230. (anglicky)  Dále jen Berry (2007).
  3. ↑ CLARKE, John R. The houses of Roman Italy, 100 B.C.-A.D. 250 : ritual, space, and decoration. Berkeley, CA, US: University of California Press, 1991. Dostupné online. ISBN 9780520914445. OCLC 44962701 S. 297. (anglicky) 
  4. ↑ Berry (2007). S. 231–232.
  5. ↑ D'EMILIO, Frances. Mallard to go? Dig of Pompeii fast-food place reveals tastes. AP News [online]. Associated Press, 2020-12-26 [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ WARD-PERKINS, John Bryan; CLARIDGE, Amanda. Pompeii A.D. 79 : treasures from the National Archaeological Museum, Naples, and the Pompeii Antiquarium. Boston, MA, US: Boston Museum of Fine Arts, 1978. Dostupné online. OCLC 1036826405 S. 94–95. (anglicky) 
  7. ↑ Caupona of Salvius · Roman Cauponae [online]. Food and Drink in the Ancient World [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ MAU, Augus. Pompeii, Its Life and Art. New York & London: MacMillan Company, 1902. Dostupné online. OCLC 914185862 S. 402. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ellis, Steven J. R. (2004). "The Distribution of Bars at Pompeii: Archaeological, Spatial and Viewshed Analyses". Journal of Roman Archaeology. 17: 371–384. doi:10.1017/s104775940000831x. ISSN 1047-7594.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Termopolium&oldid=23744567“