Tchao Čung-wen
| Tchao Čung-wen | |
|---|---|
| Jiná jména | Tchao Tien-čen |
| Narození | asi 1481 Chuang-kang, Chu-pej |
| Úmrtí | 1560 Peking |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Povolání | taoistický kněz |
| Vyznání | taoismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tchao Čung-wen (čínsky pchin-jinem Táo Zhòngwén, znaky 陶仲文, asi 1481–1560) byl čínský taoistický kněz, blízký důvěrník císaře Ťia-ťinga.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Tchao Čung-wenovo používal zdvořilostní jméno Tien-čen (čínsky pchin-jinem Diǎn Zhēn, znaky 典真).[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Tchao Čung-wen pocházel z prefektury Chuang-kang v severočínské provincii Chu-pej,[1][2] narodil se kolem roku 1481.[2] Sloužil jako pomocný úředník a skladník v Chuang-mej v Chu-peji a v Liao-jangu v Liao-tungu. Seznámil se s Šao Jüan-ťiem, taoistickým knězem a hlavním důvěrníkem mingského císaře Ťia-ťinga pro záležitosti taoismu. Kolem roku 1538 ho Šao Jüan-ťie doporučil císaři jako odborníka na talismany, zaklínání a vyhánění zlých duchů. Tchao Čung-wen si postupně získal panovníkovu důvěru a podporu.[2]
Roku 1539 císař cestoval do střední Číny, Šao Jüan-ťie byl příliš nemocný, než aby mohl panovníka doprovázet a doporučil místo sebe Tchao Čung-wena.[3] Na cestě předpověděl požár císařova dočasného sídla, což mu vyneslo panovníkovo uznání a důvěru v jeho schopnosti.[4] Krátce na to Šao Jüan-ťie zemřel.[3] Tchao Čung-wen poté zaujal místo císařova hlavního taoistického důvěrníka a převzal Šao Jüan-ťieovo postavení. Byl jmenován taoistickým patriarchou, představeným všech taoistických klášterů a pověřen vedením registrů taoistických kněží a mnichů.[5] Následující rok obdržel (čestný) titul ministra obřadů; vysokou hodnost obdržela i jeho manželka. Postupně získal všechny tři tituly „tří výjimečných“, čestný titul „pilíř státu“ a roku 1550 i titul hraběte z Kung-čcheng. Byl schopen dosáhnout odvolání ministra, který ho odmítl přijmout.[6][pozn. 1] Své postavení si zabezpečil dlouholetým spojenectvím s velkým sekretářem Jen Sungem.[1]
Zejména po smrti následníka trůnu (Ču Caj-žueje) roku 1549 císař hledal u Tchao Čung-wena oporu, ve víře v účinnost jeho modliteb a obřadů. Panovníkovu přízeň získal také radou nejmenovat třetího (a nejstaršího žijícího) císařova syna Ču Caj-choua (který po smrti císaře Ťia-ťinga roku 1567 vládl jako císař Lung-čching). následníkem trůnu, aby se na něj nezaměřili zlí duchové, což Ťia-ťingovi vyhovovalo, protože jmenováním následníka nechtěl upoutávat pozornost na své špatné zdraví a měl radši svého čtvrtého syna Ču Caj-süna.[5]
Po roce 1545 se císař začal ve státních záležitostech spoléhat na věštby organizované Tchao Čung-wenem. Tchaův spojenec Jen Sung se také účastnil věštění, protože v něm viděl možnost, jak usměrnit politiku vhodným směrem.[7] Pro císaře Tchao Čung-wen vyráběl elixíry prodlužující život, mimo jiné z krve první panenské mestruace,[8] kvůli čemuž shromáždil v Západním parku stovky mladých panen,[1] rumělky a dalších složek.[8][pozn. 2] Úředníci afrodisiaka a elixíry nesmrtelnosti, obsahující také suřík a arsenik, kritizovali jako jedovaté, ale marně.[9]
Tchao Čung-wen měl řadu učedníků a následovníků. Poct a úřadů se dostalo i jeho synům, Tchao Š’-tchung (patrně nejstarší) se stal pomocníkem dvorského ministra císařských obětí, Tchao Š’-en (patrně druhý) náměstkem přednosty Úřadu pro císařské pečeti, a poté také pomocníkem dvorského ministra císařských obětí, další (Tchao Š’-čchang) studoval na univerzitě Kuo-c’-tien, ještě jiný syn byl velitelem roty v císařské gardě ve vyšívaných uniformách. V úřadech sloužili i jeho vzdálenější příbuzní.[8]
Roku 1559 rezignoval[1] a v listopadu 1560 zemřel. Poté už císař nenašel taoistického adepta, který by mu vyhovoval.[10] Před smrtí skromně vrátil císaři mnohé dary: cennosti z nefritu a zlata, 10 tisíc liangů (373 kg) stříbra. Panovník jeho úmrtí velmi želel, pohřbil ho s velkými poctami a udělil mu velmi čestné čtyřznakové posmrtné jméno (stejně jako Šao Jüan-ťieovi) namísto obvyklého dvouznakového.[11]
Po smrti Ťia-ťinga nový císař Lung-čching a jeho ministři Tchao Čung-wena (i Šao Jüan-ťiea) zbavili všech posmrtných poct, a uvěznili císařovy lékaře připravující mu drogy k prodloužení života, které mu však život zřejmě naopak zkrátily. Mezi zatčenými byl i Tchao Š’-en. Byli odsouzeni k smrti, ale roku 1570 byl rozsudek zmírněn na vypovězení za Velkou zeď. Velký sekretář Kao Kung totiž připomněl, že Tchao Čung-wen začátkem 60. let pomohl Lung-čchingovi, když ten urgoval vyplácení své penze. Nicméně jmění rodiny Tchao stát zabavil.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Šlo o Liou Tchien-chea, ministra vojenství v letech 1541–1542.[6]
- ↑ Za neméně účinné látky tehdejší Číňané považovali krystalizovanou moč, nebo ambru (považovanou jimi za dračí sperma). Obojí císař také užíval.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e KOHN, Livia. Daoism Handbook. Leiden: Brill, 2000. 914 s. ISBN 9004112081, ISBN 9789004112087. S. 602. (anglicky)
- ↑ a b c LIU, Cunren. New Excursions from the Hall of Harmonious Wind. Leiden: Brill Archive, 1984. ISBN 9004069763, ISBN 9789004069763. S. 168–169. (anglicky) [Dále jen Liu].
- ↑ a b FABRIZIO, Pregadio. The Encyclopedia of Taoism: 2-volume set. Abingdon, Oxon: Routledge, 2013. 1551 s. ISBN 1135796343, ISBN 9781135796341. S. 878–879. (anglicky)
- ↑ WAN, Maggie C. K. Building an Immortal Land: The Ming Jiajing Emperor’s West Park. Asia Major Third Series. 2009, roč. 22, čís. 2, s. 65–99, na s. 75. [Dále jen Wan]. ISSN 0021-9118.
- ↑ a b Liu, s. 173–174.
- ↑ a b Liu, s. 177–178.
- ↑ GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 481. (anglicky)
- ↑ a b c d Liu, s. 181.
- ↑ Geiss, s. 479–480.
- ↑ Geiss, s. 482.
- ↑ a b Liu, s. 182.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1266–1268. (anglicky)