Taiye Selasi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Taiye Selasi
Taiye Selasi (1. září 2013)
Taiye Selasi (1. září 2013)
Narození2. listopadu 1979 (44 let)
Londýn
Alma materYaleova univerzita
Nuffield College
Oxfordská univerzita
Povoláníspisovatelka a fotografka
Významná dílaAnansi and the Golden Pot.
Ghana Must Go
OceněníOkayAfrica 100 Women (2018)
Webová stránkawww.taiyeselasi.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taiye Selasi (* 2. listopadu 1979) je americká spisovatelka a fotografka.[1][2] Původem je z Nigérie a Ghany a popisuje se jako „místní obyvatelka“ Akkra, Berlína, New Yorku a Říma.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Taiye Selasi se narodila v Londýně v Anglii a vyrostla v Brooklinu v Massachusetts, jako starší z dcer dvojčat Dr. Lade Wosornu, původem z Ghany, chirurga v Saúdské Arábii [3] a autora četných svazků poezie [4][5] a Dr. Julietty Tuakli, nigerijského původu, dětské lékařky v Ghaně[6][7] známá svou obhajobou práv dětí a úastí ve správní radě United Way. Rodiče Selasi se rozvedli, když byla ještě dítě. Svého biologického otce potkala ve dvanácti letech[8]

Její křestní jméno znamená první dvojče v rodné Jorubě její matky. Několikrát si změnila příjmení; narodila se s příjmením své matky, poté přijala příjmení svého nevlastního otce (Williams), ve dvanácti letech si nechala změnit příjmení na otcovo (Wosornu), později se rozhodla přijmout pomlčkové příjmení Tuakli-Wosornu (příjmení obou rodičů) a nakonec změnila své příjmení na Selasi, slovo z eveštiny, které se překládá jako „vyslyšená modlitba“ nebo „Bůh slyšel“.[9]

Selasi vystudovala summa cum laude a Phi Beta Kappa s bakalářským titulem z amerických studií na Yaleově univerzitě[10] a získala titul MPhil v mezinárodních vztazích na Nuffield College v Oxfordu. [11] Její sestra-dvojče, Yetsa Kehinde Tuakli, je fyzioterapeutka v USA. První africká členka Mezinárodního paralympijského výboru soutěží ve skoku dalekém za národní tým Ghany.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 LIP Magazine publikoval „Sbohem, Babare (nebo: Co je to Afropolitan?)“,[12] autorčin zásadní text o Afropolitanech. V „Bye Bye Babar“ Selasi popisuje novou africkou diasporu; širší mix, který akceptuje jeho rozmanitost: "Možná, že to, co nejvíce charakterizuje afropolské vědomí, je odmítnutí přílišného zjednodušování; snaha porozumět tomu, co je v Africe nemocné, spolu s touhou uctívat to, co je úžasné, jedinečné." [12] Selasi neusiluje o uznání jako původkyně afropolitanismu, "usiluje o to, aby netvrdila, že ho vytvořila a bagatelizuje svou vlastní roli v celém fenoménu, která z toho vyplynula." [13] Konverzace o afropolitanismu se po eseji zvýšila a to připravilo cestu pro učence jako Simon Gikandi nebo Achille Mbembe k „dalšímu rozvoji“[14] termínu, afropolitan, do široce známé a používané ideologie. Ve stejném roce, kdy napsala esej, napsala hru, kterou v malém divadle produkovala Avery Willis, neteř spisovatelky Toni Morrisonové.[15]

V roce 2006 dal Morrison Selasiové jednoletou lhůtu, během které napsala "Sexuální životy afrických dívek". Příběh vydaný britským literárním časopisem Granta v roce 2011 se objevil v Best American Short Stories 2012.[16]

V roce 2010 Ann Godoffová z Penguin Press koupila autorčin nedokončený román. Ghana Must Go vyšel v roce 2013. To ocenily Diana Evans v The Guardian,[17] Margaret Busby v The Independent,[18] The Economist[19] a The Wall Street Journal.[20] Román byl vybrán jako jedna z deseti nejlepších knih roku 2013 The Wall Street Journal a The Economist a do roku 2014 se prodával ve 22 zemích.[21][22][23]

V roce 2013 byla Selasi vybrána jako jedna z Grantových 20 nejlepších mladých britských spisovatelů [24] [25] a v roce 2014 jmenován do seznamu 39 spisovatelů ze subsaharské Afriky ve věku do 40 let na Hay Festivalu Africa39 za "potenciál a talent definovat trendy v africké literatuře."

Selasi často spolupracuje s ostatními umělci. V roce 2012 spolupracovala s architektem Davidem Adjayem a vytvořila čítárnu řeky Gwangju, knihovnu pod širým nebem, která byla postavena v roce 2013 jako součást Gwangju Biennale's Folly II. [26] S režisérem Teddym Goitomem, zakladatelem Stocktownu, je Selasi výkonnou producentkou dokumentárního seriálu Afripedia o městských afrických kreativcích. S producenty Fernandem Meirellesem a Hankem Levinem (City of God) vyvíjí Selasi celovečerní dokument Exodus o globální migraci.

V roce 2013 byla Selasi porotkyní v italské reality show Masterpiece na stanici Rai 3 s Andreou De Carlem.[27]

Selasi byla otevřená tendenci vydavatelů zaškatulkovat africké spisovatele, aby nesli břemeno reprezentovat svůj kontinent.[28][29] Rozhodla se identifikovat se spíše s lokalitami než se zeměmi, protože žila v New Yorku, Berlíně, Římě a Lisabonu a také pravidelně navštěvuje Accru.[30][31]

V roce 2015 se objevila jako hlavní autorka a vedla seminář psaní na každoročním setkání islandských spisovatelů v Reykjavíku na Islandu.[32] Je také přispěvatelkou do antologie New Daughters of Africa (editovala Margaret Busby, 2019).[33]

V rozhovoru zveřejněném v roce 2020 v Brittle Paper Selasi odpověděla na výzvu Bhakti Shringarpure „Definovat nebo vzdorovat (ne) 'africké' literatuře“ zněla: „Jakákoli lidská literatura byla do určité významné míry informována jedním (nebo více) z nekonečno časoprostorových realit popsaných autorem zmíněné literatury jako africké (mrkne).[34]

Selasi je autorkou dětské knihy Anansi and the Golden Pot, vydané v roce 2022, kterou napsala pro svého syna Safa.[35]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Ghana Must Go (Ghana musí jít, 2013)[36]

Dětské knížky[editovat | editovat zdroj]

  • Anansi and the Golden Pot (Anansi a zlatý hrnec, 2022)

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • "The Sex Lives of African Girls" ("Sexuální životy afrických dívek", 2011)[37]
  • "Driver" ("Řidič", 2013)[38]
  • "Aliens of Extraordinary Ability" ("Mimozemšťané mimořádných schopností", 2014) [38]
  • "Brunhilda in Love" ("Zamilovaná Brunhilda", 2016) [38]

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • "Africká literatura neexistuje" (2013)[39]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taiye Selasi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LEWIS, Tim. Taiye Selasi: 'I'm very willing to follow my imagination'. The Guardian. 22 March 2013. Dostupné online [cit. 2019-03-27]. ISSN 0261-3077. 
  2. ↑ SELASI, Taiye. Taiye Selasi on discovering her pride in her African roots. The Guardian. 22 March 2013. Dostupné online [cit. 2019-03-27]. ISSN 0261-3077. 
  3. ↑ "Prof. Lade Wosornu" Archivováno 21. 5. 2017 na Wayback Machine., University of Dammam.
  4. ↑ Lade Wosornu [online]. 9 September 2009 [cit. 2011-03-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ MARKWEI, Lawrence. Prof. Lade Wosornu Compiles His Articles into A Book. The Ghanaian Times. 10 April 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 August 2011. 
  6. ↑ "Dr. Juliette Tuakli, Child and Reproductive Health, University of Ghana, Legon. The Bill and Melinda Gates Institute for Population and Reproductive Health
  7. ↑ Juliette Tuakli [online]. Jhsph.edu [cit. 2011-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 December 2012. 
  8. ↑ SELASI, Taiye. Family matters: how novelist Taiye Selasi came to terms with her very modern family. London Evening Standard. 5 April 2013. Dostupné online. 
  9. ↑ VITZTHUM, Virginia. The Fascinator: Taiye Selasi. ELLE. 2013-03-15. Dostupné online [cit. 2020-07-02]. (anglicky) 
  10. ↑ SELASI, Taiye. The loving spoonful. The Economist. 23 October 2014. Dostupné online. 
  11. ↑ Dostupné online. 
  12. ↑ a b SELASI, Taiye. Bye-Bye, Babar. The LIP Magazine. 3 March 2005. Dostupné online. 
  13. ↑ Bady, Aaron, and Taiye Selasi. "From That Stranded Place." Transition 117 (2015): 148. Web.
  14. ↑ GEHRMANN, Susanne. Cosmopolitanism with African roots. Afropolitanism's ambivalent mobilities. Journal of African Cultural Studies. November 11, 2015, s. 61–72. Dostupné online. DOI 10.1080/13696815.2015.1112770. S2CID 146791639. 
  15. ↑ COHEN, Stefanie. Growing Up With a Panther Mom. The Wall Street Journal. 28 February 2013. Dostupné online. 
  16. ↑ IGARASHI, Yuka. Taiye Selasi | Interview. Granta. 10 June 2011. Dostupné online. 
  17. ↑ EVANS, Diana. Ghana Must Go by Taiye Selasi – review. The Guardian. 3 April 2013. Dostupné online. 
  18. ↑ BUSBY, Margaret. Reviews | Ghana Must Go, By Taiye Selasi. The Independent. 29 March 2013. Dostupné online. 
  19. ↑ "A singular voice", The Economist, 16 March 2013.
  20. ↑ SACKS, Sam. An Auspicious How-Do-You-Do. The Wall Street Journal. 1 March 2013. Dostupné online. 
  21. ↑ FISCHER, Molly. Penguin Press Buys First Novel with Salman and Toni's Seal of Approval. New York Observer. 14 June 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 June 2010. 
  22. ↑ The WSJ Best Fiction of 2013. The Wall Street Journal. 13 December 2013. Dostupné online. 
  23. ↑ "Books of the year: Torrents of words", The Economist, 5 December 2013.
  24. ↑ Granta 123: Best of Young British Novelists 4, Spring 2013.
  25. ↑ ALLEN, Katie. Granta list 'proves publishing has broadened horizons'. The Bookseller. April 15, 2013. Dostupné online. 
  26. ↑ "david adjaye & taiye selasi: gwangju river reading room", designboom, 20 December 2013.
  27. ↑ RACHMAN, Tom. Tired Metaphors? Ciao, Contestant!. The New York Times. 13 November 2013. Dostupné online. 
  28. ↑ SELASI, Taiye. Taiye Selasi: stop pigeonholing African writers. The Guardian. 4 July 2015. Dostupné online. 
  29. ↑ TIVNAN, Tom. Taiye Selasi | 'I am a little tired of talking about the African book or African literature'. The Bookseller. 20 December 2012. Dostupné online [cit. 23 July 2023]. 
  30. ↑ Taiye Selasi: How Do The Places We Call Home Inform Our Identities? [online]. NPR, June 15, 2018 [cit. 2023-07-23]. Dostupné online. 
  31. ↑ Don't ask where I'm from, ask where I'm a local [online]. 29 September 2015 [cit. 2023-07-23]. Dostupné online. 
  32. ↑ IWR 2015 [online]. 2016-06-07 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Onyeakabu, Adaobi (12. 3. 2019), "Chimamanda Ngozi Adichie, Taiye Selasi among 200 female contributors for New Daughters of Africa Anthology", Pulse Nigeria.
  34. ↑ SHRINGARPURE, Bhakti. Revisiting Afropolitanism: An Interview with Taiye Selasi [online]. 9 September 2020 [cit. 2023-07-23]. Dostupné online. 
  35. ↑ IBEH, Chukwuebuka. Taiye Selasi's New Children's Book Anansi and the Golden Pot Reimagines the West African Trickster Classic [online]. 23 March 2022 [cit. 2023-07-23]. Dostupné online. 
  36. ↑ COX WESTMAAS, Juanita. Taiye Selasi's 'Ghana Must Go': A Reader's Response [online]. 23 April 2013 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  37. ↑ WHITTINGTON, Bella. 'The Sex Lives of African Girls' by Taiye Selasi [online]. December 17, 2012 [cit. 2023-07-23]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b c Biography Of Taiye Selasi [online]. 2018-06-05 [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ SELASI, Taiye. African Literature Doesn't Exist. Edition. Berlin: Berliner Ensemble, 1 November 2016. Dostupné online [cit. 2022-01-20]. (en, de) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Taiye_Selasi&oldid=23629874“