Tairó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tairó (japonsky 大老) byla hodnost ve vládě šógunátu Tokugawa. Titul se překládá také jako regent. Titul lze přirovnat k funkci ministerského předsedy.[1]

Pět regentů[editovat | editovat zdroj]

Společný dopis Tojotomiho Rady pěti starších. Podpis na prvním řádku zleva doprava patří Kagekacu Uesugimu a Terumoto Mórimu. Na druhém řádku patří Hideie Ukitovi, Tošiie Maedovi a Iejasu Tokugawovi. 

Hidejoši Tojotomi jmenoval pro svého syna Hidejoriho radu pěti regentů (pěti Tairó), kteří měli vládnout až do jeho plnoletosti. Hidejoši vybral pět nejmocnějších daimjó, jimiž byli Hideie Ukita, Tošiie Maeda, Kagekacu Uesugi, Terumoto Móri a Iejasu Tokugawu. Regentem měl být také Takakage Kobajakawa, který však zemřel dříve než samotný Hidejoši.

Hidejoši doufal, že se členové rady svou mocí vzájemně neutralizují, ale téměř okamžitě po Hidejošiho smrti v roce 1598 se regenti rozdělili na dva tábory, „západní“, vedený Micunarim Išidem, a „východní“, vedený Iejasuem Tokugawou. Otevřená válka vypukla až v polovině roku 1600. Ta skončila bitvou u Sekigahary vítězstvím východních daimjó.

Iejasu Tokugawa následně převzal titul šóguna a započal vládu klanu Tokugawa.

Tairó v tokugawském šógunátu[editovat | editovat zdroj]

V období Edo byli nejvyššími ministry pod šógunem obvykle ródžú, ale v některých obdobích byl nad ródžú jmenován tairó. Zpočátku bylo tairó i několik, ale od roku 1680 byla již hodnost udělována pouze jedné osobě. Tato pozice také v některých obdobích zůstávala dlouhou dobu neobsazená.

Tairó neměl žádné každodenní pevně stanovené správní povinnosti v Hjódžóšó,[pozn. 1] nejvyšším správním a soudním orgánu šógunátu. Místo toho bylo jeho úkolem podílet se na důležitých rozhodnutích a v případě potřeby Hjódžóšó předsedat. Všichni tairó v období Edo byli hlavou jednoho ze čtyř rodů, z nichž všechny patřily ke třídě Fudai daimjó.[pozn. 2] Čtyři rody (klany), kterým byl úřad Tairó vyhrazen, byly Sakai, Doi, Ii a Hotta. Ačkoli existovali i další Fudai daimyó s příjmem 100 000 koku a více, kteří získali podobný post, byli pak označováni jako tairó-kaku. Nositelem takového titulu byl například Jošijasu Janagisawa.[3]

Na začátku období Edo byl úřad tairó svěřen zkušeným, dlouho sloužícím ródžú, kteří byli buď blízkými příbuznými Iejasu Tokugawy, nebo kteří sloužili již za vlády Hidejoši Tojotomiho. Jednalo se především o čestný titul, i když byli i tací, kteří ji dokázali využít k upevnění svého mocenského postavení (Ii Naosuke).

Dva z Tairó byli zabiti při výkonu funkce. Masatoši Hotta byl zabit svým bratrancem na hradě Edo v roce 1684. Roku 1860, v období Bakumacu, byl Naosuke Ii zabit před branou Sakurada roniny z Mita a Sacumy.

Seznam jednotlivých Tairó[editovat | editovat zdroj]

Jméno Od Do Šógun
Tadajo Sakai[4] 12. března 1636 19. března 1636 Iemicu Tokugawa
Tošikacu Doi[4] 7. listopadu 1638 10. července 1644
Tadakacu Sakai[4] 7. listopadu 1638 26. května 1656 Iemicu Tokugawa
Iecuna Tokugawa
Tadakijo Sakai[5] 29. března 1666 9. prosince 1680 Iecuna Tokugawa
Naozumi Ii 19. listopadu 1668 3. ledna 1676
Masatoši Hotta[6] 12. listopadu 1681 28. srpna 1684 Cunajoši Tokugawa
Naooki Ii 13. června 1696 2. března 1700
Jošijasu Janagisawa[7] 11. ledna 1706 3. června 1709
Naooki Ii 13. února 1711 23. února 1714 Ienobu Tokugawa
Iecugu Tokugawa
Naojuki Ii 28. listopadu 1784 1. září 1787 Ieharu Tokugawa
Ienari Tokugawa
Naoaki Ii 28. prosince 1835 13. května 1841 Ienari Tokugawa
Iejoši Tokugawa
Naosuke Ii[8] 23. dubna 1858 24. března 1860 Iesada Tokugawa
Iemoči Tokugawa
Tadašige Sakai 1. února 1865 12. listopadu 1865 Iemoči Tokugawa

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Hjódžóšó (評定所) vzniklo již roku 1225 jako soudní rada. Za šógunátu Tokugawa se skládala z Ródžú (tzv. starších), nejvyšších úředníků šógunátní vlády, a z řady komisařů zvaných Bugjó (奉行), kteří vedli některá výkonná oddělení. Úloha rady byla částečně výkonná a částečně soudní. Rada působila v zasedací síni na hradě Edo.
  2. ↑ Fudai daimjó (譜代大名) byla třída daimjó (大名) v šógunátu Tokugawa (徳川幕府), kteří byli dědičnými vazaly Tokugawů již před bitvou u Sekigahary. Fudai daimjó a jejich potomci postupně zaplnili řady tokugawské správy a v období Edo měli v rukou většinu moci v Japonsku.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tairō na německé Wikipedii a Tairō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ REISCHAUER, Edwin; CRAIG, Albert. Dějiny Japonska. 2. vyd. Praha: Lidové noviny, 2012. 476 s. ISBN 978-80-7106-513-5. S. 88. 
  2. ↑ Nussbaum, Louis Frédéric et al. (2005). "Fudai" in Japan encyclopedia, pp. 193–194., p. 193, na Knihách Google; n.b., Louis-Frédéric is pseudonym of Louis-Frédéric Nussbaum, see Deutsche Nationalbibliothek Authority File.
  3. ↑ Bodart-Bailey, Beatrice. “Councillor Defended. Matsukage Nikki and Yanagisawa Yoshiyasu.” Monumenta Nipponica, vol. 34, no. 4, 1979, pp. 467–78. JSTOR, https://doi.org/10.2307/2384105. Accessed 28 Jan. 2024.
  4. ↑ a b c Sansom, George. (1963). A History of Japan: 1615–1867, p. 22., p. 22, na Knihách Google
  5. ↑ Sansom, p. 63., p. 63, na Knihách Google
  6. ↑ Sansom, p. 131–132., p. 131, na Knihách Google
  7. ↑ Sansom, p. 137., p. 137, na Knihách Google
  8. ↑ Cullen, Louis. (2003). A History of Japan, 1582–1941, p. 180–186.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tairó&oldid=23639422“