Iemoči Tokugawa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iemoči Tokugawa
čtrnáctý šógun Tokugawského šógunátu v klasickém dvorním kostýmu
čtrnáctý šógun Tokugawského šógunátu v klasickém dvorním kostýmu
Narození17. července 1846
Tokugawský šógunát Edo, Tokugawský šógunát
Úmrtí29. srpna 1866 (ve věku 20 let)
Ósacký hrad
Příčina úmrtíšóšin beriberi
Místo pohřbeníZódžódži
ZeměJaponsko
Povoláníšógun
PředchůdceIesada Tokugawa
NásledovníkJošinobu Tokugawa
ChoťKazu
DětiIesato Tokugawa
RodičeNarijuki Tokugawa a Jitsujōin
Rodtokugawská šógunská rodina a Kii branch
PříbuzníNarikacu Tokugawa (adoptivní rodič)
Iesada Tokugawa (adoptivní rodič)
Tenshō-in (adoptivní rodič)
Močicugu Tokugawa (adoptované dítě)
Jošinobu Tokugawa (adoptované dítě)
Funkcešógun
konoe taišó
naidaidžin
udaidžin
PodpisIemoči Tokugawa – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iemoči Tokugawa (徳川 家茂; 17. července 184629. srpna 1866) byl čtrnáctý šógun dynastie Tokugawa (období Edo). Vládl v letech 1858–1866.[1] Během jeho vlády došlo k velkým vnitřním nepokojům v důsledku prolomení sakoku (izolace) Japonska. Za Iemočiho vlády došlo také k oslabení moci šógunátu.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1847, když mu byl teprve jeden rok, byl adoptován jako dědic daimjó Narikatsu Tokugawy a roku 1850 se jeho nástupcem skutečně stal. Roku 1851 přijal jméno Jošitomi Tokugawa. Roku 1858 byl adoptován šógunem Iesadou a už jako jejich syn a jmenován nástupcem hlavního rodu Tokugawů. Toho roku se mu také dostalo audience u Iesady a jeho manželky Atsuko.

Jeho volba následníkem šóguna Iesady nebyla bez konfliktů. Ve vládě existovaly další frakce, které na pozici šóguna podporovaly Jošinobu Tokugawu nebo Naritamiho Matsudairu. Oba v té době byli, na rozdíl od Ješitomiho, dospělí. K Jošimotově volbě přispělo to, že Iesada si jeho nástupnictví vyžádal ve své závěti.

Po nástupu do úřadu šóguna si Jošitomi změnil jméno na Iemoči.

V rámci politiky kóbu gattai ("Sjednocení dvora a bakufu") se Iemoči 11. února 1862 oženil s princeznou Kazu, dcerou císaře Ninkó. Princezna Kazu odmítla používat tradiční titul Midaidokoro a místo toho používala pouze titul Miya.

22. dubna roku 1863 se již jako šógun Iemoči se vydal s velkým průvodem do hlavního města (Kjóto). Vydal se tam na císařovu výzvu a jeho doprovod činil 3 000 strážců. Bylo to poprvé po 230 letech, kdy Kjóto navštívil šógun (tehdy to byl šógun Iemicu).[2]

Iemoči zemřel roku 1866 v Ósace a byl pohřben v Zójó-dži (増上寺, Zōjō-ji). Jako příčina smrti bylo uvedeno selhání srdce způsobené beriberi, nemocí způsobenou nedostatkem thiaminu (vitaminu B1).[3] Posmrtně obdržel buddhistické jméno Šonmjoin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tokugawa Iemochi na anglické Wikipedii.

  1. "Japan:Memoirs of a Secret Empire". PBS. Retrieved 2007-08-11.
  2. Ponsonby-Fane, Richard. (1956). Kyoto: the Old Capital of Japan, 794–1869, p. 325.
  3. Tokugawa Iemochi (徳川家茂). www.japanesewiki.com [online]. National Institute of Information and Communications Technology (NICT) [cit. 20240117]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rekishi Dokuhon Jan. 2006 issue: Tokugawa Shōgun-ke to Matsudaira Ichizoku
  • Tokugawa Iemochi to sono jidai: wakaki shōgun no shōgai 徳川家茂とその時代: 若き将軍の生涯. Tokyo: Tokugawa kin'en zaidan 徳川記念財団, 2007.
  • Totman, Conrad. (1980). The Collapse of the Tokugawa Bakufu, 1862–1868. Honolulu: University of Hawai'i Press. ISBN 978-0-8248-0614-9